Také se vám stává, že chodíte do práce, do školy, na kávu nebo do kina kolem krásných domů a přemýšlíte, jak to v nich asi vypadalo dřív? Kdo zde bydlel, scházel se tu nebo jak se místo proměňovalo v čase? V následujícím textu vám jeden takový dům představíme, který navíc souvisí s dějinami feministické Prahy. Historie spolkového domu Ve Smečkách je totiž mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. 

Letošní Mezinárodní den žen jsme oslavily*i pátrací hrou po místech v centru Prahy spojených s počátky českého ženského emancipačního hnutí. A jak to vypadalo?

V předvečer Mezinárodního dne žen, 7. března 2024, se v prostorách Kampusu Hybernská uskutečnila vernisáž výstavy Praha feministická s podtitulem Místa, kde se psala historie, zaměřená na přelom 19. a 20. století s částečným přesahem do období moderní historie.

Když se řekne české ženské hnutí, jaká jména se vám vybaví? Kdo byly zakladatelky feministických spolků, jejich členky a jak se podílely na dějinách emancipace? Jak vypadaly jejich aktivity a co dnes díky nim můžeme? Přesvědčte se, že encyklopedie nemusí být nuda, zvlášť, když je o ženách!

Málokdo možná ví, že v Knihovně Jiřiny Šiklové najdete kromě knih, publikací a časopisů na téma genderu, queerness a feminismu také historické archivy. Jedním z nich je i Archiv Elišky Krásnohorské, který zpřístupňuje veřejnosti cenné archivní dokumenty z historie českého ženského hnutí.

Myšlenka prosadit vyšší vzdělání pro dívky se v druhé polovině 19. století stávala stále naléhavější a dostávala se do popředí v hovorech středostavovské společnosti i v idejích spolků, které tehdy vznikaly. Přibývalo totiž zejména měšťanských rodin, které zaujímaly stále významnější postavení ve veřejném životě. Neměly však dostatečné ekonomické zázemí na to, aby umožnily svým dcerám, v případě že se neprovdají, odpovídající životní postavení a společenskou vážnost. Ženský vzdělávací spolek, Americký klub dam, dívčí měšťanská škola atd. vzdělávaly dívky (a ženy) v praktických i teoretických oborech, ale nezaručily jim stejné postavení, jako měli muži. Pro řadu veřejných pozic totiž bylo požadováno vysvědčení o určitém typu vzdělání, a to bylo pro dívky v habsburské monarchii nedostupné. Univerzitní vzdělání jim bylo dlouho zcela odepřeno.

Jsou místa, kolem kterých chodíme každý den do práce, na nákup, do školy, na polikliniku a často už ani nevnímáme, jak vypadají domy, které míjíme a do kterých vstupujeme. Jsou to přitom tišší svědci zásadních dějinných okamžiků a změn. Často byly jejich přímými hybateli.

Kvennasögusafn Íslands (Archiv dějin žen Islandu) nyní působí v Národní a univerzitní knihovně Islandu ve vysoké čtvercové budově s výrazným červeným tónem. Ačkoliv se budova nachází téměř na okraji kampusu, je pevnou součástí areálu Islandské univerzity. 

Srdečně zveme na další diskuzní podvečer v rámci cyklu Úterky s Knihovnou Jiřiny Šiklové, s názvem Gender Equality in Iceland? History, Strikes, and Politics, tentokrát netradičně v prostoru Kampusu Hybernská, kde probíhá naše výstava k historii ženského hnutí Praha feministická. Diskutovat budou islandské hostky Rakel Adolphsdóttir (Women’s History Archives, Reykjavík) a Sigríður Jónsdóttir (Islandská národní a univerzitní knihovna v Reykjavíku). 

Dějiny českého ženského hnutí jsou obvykle pojímány pouze jako dějiny jedné skupiny lidí. Stejně jako “české dějiny” chápeme obvykle jen jako dějiny česky hovořících mužů a nikoliv širšími dějinami všech žen a mužů, kteří žili v českých zemích, tak také zapomínáme na to, že v českých zemích se rozvíjelo i ženské hnutí německy hovořící menšiny.