K tiskové zprávě, ve které jsme informovali o dokončení 22 genderových auditů v roce 2018, jsme vydali také infografiku, kterou si můžete prohlédnout zde.

Když jsme před časem v Gender Studies kolektivně zvažovali námět dalšího vydání tohoto Zpravodaje, byl jsem z těch, kteří byli pro téma zdravotnictví. Doufám, že jsem tím „vyšší síly“ nepřiměl k tomu, aby mi daly brzy zakusit strasti nemocniční hospitalizace v míře převažující moji dosavadní životní zkušenost. Při svém neplánovaném nástupu jsem ani v nejmenším neuvažoval o tom, že bych tuto skutečnost mohl využít k nějaké sondě do genderových vztahů ve zdravotnictví, ale po několika dnech jsem začal tyto problémy jasně vnímat. Nešlo je nevidět. Vzal jsem tedy tužku do ruky a dělal si stručné poznámky o tom, co jsem kolem sebe pozoroval a co mě z toho pohledu zaujalo či jakkoli vytrhlo z netečného ležení na lůžku. Nejedná se o žádnou hloubkovou etnografickou studii, jen jakousi sumarizaci toho, co jsem během oněch téměř dvou týdnů viděl, slyšel a zažil v jedné z pražských fakultních nemocnic, jmenovitě na jejích dvou odděleních.

Ať si to připouštíme nebo ne, porodnictví je zřejmě posledním zdravotním oborem, kde přetrvává silný patriarchální kontext. A to ve dvou téměř nezávislých směrech: ve směru lékař (platí ale i pro systémem vyškolenou lékařku) – porodní asistentka a ve směru lékař/ka – příjemkyně péče.

Ošetřovatelství, tedy vědní a praktický obor, v jehož rámci dnes pracují všeobecné sestry, je moderní společností stále vnímáno jako typicky feminizovaná profese, pro kterou jsou jasně vymezené podřízené vztahy sester – žen k mužům lékařům, kteří jim prostřednictvím svých ordinací jasně vymezují, co mohou a co nemohou ve vztahu k pacientům dělat. Podle Garmanikové (1978, in Marková, Vaňková, 2010) teoretici a teoretičky ošetřovatelských oborů vycházejí z předpokladu, že lidské chování je určováno především biologickými faktory, kterými je také vysvětlitelné. Domnívají se tedy, že pro ženy je zcela přirozené pečovat o druhé, a tudíž že se toho spontánně ujmou, jak ovšem autorka dále upozorňuje, biologická podstata profese nemá nic společného s tím, že nerovné vztahy mezi sestrami a lékaři nejsou dány biologickou, ale patriarchální podstatou.

Tento článek vznikl na základě debaty, kterou vedl tým Gender Studies v září 2018 s ředitelem české kanceláře humanitární organizace Lékaři bez hranic (MedicinssansFrontieres (MSF) Pavlem Gruberem apersonální ředitelkou této organizace ReenouSattarna téma postoje organizace k interrupcím. Zajímal nás etický pohled na věc a problémy, kterým musí organizace v této souvislosti čelit.

V této rubrice zpravodaje vám představujeme, s jakými případy se v právní poradně Gender Studies nejčastěji setkáváme. Vybrali jsme témata, která se mezi jednotlivými dotazy objevují opakovaně. Ilustrační dotazy doprovází i přehledně zpracované odpovědi. Následující dotaz se týká úpravy pracovní doby.

Ve čtvrtek 25. dubna 2019 se uskuteční další ročník Girls Day. Jedná se o interaktivní den otevřených dveří určený pro všechny dívky ze středních škol, které chtějí nakouknout do firem a třeba i načerpat inspiraci pro svoji budoucí studijní či pracovní kariéru. Girls Day se koná po celém světě, v ČR se tentokrát uskuteční v Praze, Plzni, Olomouci a Mladé Boleslavi.

Tématem moci a jejího využití i zneužití v kontextu zdraví, nemoci a ve zdravotnickém prostředí se v českém kontextu zabývá první z našich knižních tipů. Druhý se pak zaobírá spíše oblastí Spojených států, zkušenosti a situace, které se v knize objevují, nejsou ale výjimečné ani u nás.

V roce 2011, při odchodu ze své pozice a vlastně náhodou, zjistila primářka nejmenované nemocnice, že její kolega, který vykonával srovnatelnou práci a vedl podobně velké oddělení, má téměř dvakrát vyšší plat, než ona. Primářka měla hrubou mzdu okolo 50 000 Kč, její mužští kolegové pobírali mzdu 80 000 – 100 000 Kč. Dokonce i muž, který za ni nastupoval na její místo, získal vyšší ohodnocení. Bylo to pro ni šokující. Jak sama řekla, nenapadlo ji ani ve snu, že by rozdíly v odměně mohly být tak vysoké.

Sezóna výročních filmových a televizních cen je v plném proudu a koncem ledna žije svět filmového průmyslu tradičně nominacemi na prestižní ocenění americké Akademie filmového umění, Oskary. Rok od roku hlasitě zaznívají hlasy, které volají po větší diverzitě mezi nominovanými a vítězícími. Přesto Oskaři už celých 90 let své existence zaostávají za stavem americké populace co se zastoupení etnických skupin a pohlaví týče.