[ 26.2.2019, Johana Jonáková, Gender Studies o.p.s. ]

Pět příčin mateřských úmrtí na světě

Každý den zemře dle Světové zdravotnické organizace až 830 žen na následky těhotenských nebo poporodních komplikací. V absolutních číslech mluvíme o 303 tisících žen, které v roce 2015 zemřely v důsledku těhotenství nebo přivedení dítěte na svět. Až 99 % těchto úmrtí připadá na venkovské a chudé oblasti rozvojových zemí, či válkou nebo katastrofami stižená místa. Zatímco vysoký krevní tlak, sepsi nebo poporodní komplikace lze často jen těžko ovlivnit, jedné příčině lze předcházet zcela jistě: jsou to následky neodborně provedeného potratu. Právě nebezpečný potrat, tedy takový, který provádí někdo jiný než zdravotnický personál, patří mezi pět nejčastějších příčin mateřských úmrtí na světě.

Lékaři bez hranic přišli v roce 2004 s rozhodnutím, že své zdravotnické služby rozšíří o ukončení těhotenství i na vlastní žádost pacientky.Důvodem jsou právě výše uvedená čísla a fakt, že s následky neodborně provedených potratů se lékaři a lékařky denně potkávají ve své práci v terénu. Z medicínského pohledu je jedno, zda se žena rozhodla pro ukončení těhotenství z důvodu znásilnění, nízkého věku, touhy studovat, nebo protože už má doma pět dětí. Zdravotní komplikace, které provází neodborně provedený potrat, jsou stejné při každém z těchto důvodů.

Ani Pro life ani Pro choice, spíše medicínská nutnost

Argumenty, s kterými se organizace často musí vypořádávat, jsou jak právní, bezpečnostní, tak etické. Z pohledu práva platí úplný zákaz potratů pouze v šesti zemích světa: Vatikán a Malta jsou jedinými takovými státy v Evropě, stejný pohled zastávají rovněž čtyři země Latinské Ameriky. V ostatních existují různé výjimky, za jakých lze ukončení těhotenství provést. V některých zemích je situace taková, že legislativa interrupce z určitých důvodů povoluje, ale v reálu jsou zákrokyprakticky nemožné. V případě znásilnění jsou to ženy a dívky, které se musí obhajovat, zdůvodňovat a přinášet lékařská potvrzenío pravdivosti svých tvrzení.

Bezpečnost řeší organizace zejména ve vztahu ke svým lokálním zaměstnancům a zaměstnankyním. Jsou to oni, kteří se každý den vrací domů do prostředí, které může být nastaveno proti praxi provádění potratů. Zodpovědnost tedy přebírá mezinárodní personál. Ti, kteří odjíždí pomáhat do krizových oblastí, se musí písemně zavázat k tomu, že budou v případě nutnosti provádět ukončení těhotenství i na žádost pacientky, v opačném případě spolupráce není možná.Nejde o to, že by měli přesvědčovat ženy o ukončení těhotenství, jde o to jim nabídnout přerušení těhotenství jako službu, která může v konečném důsledku ženě nebo dívce zachránit život. Důležité je pro každého lékaře, lékařku či porodní asistentku respektovat důvod, proč se tak pacientka rozhodla a dát jí možnost svou situaci probrat se zdravotníkem nebo zdravotnicí, aby mohla své rozhodnutí udělat na základě relevantních informací.

Jaké je to být Aisatou?!

Jsou to zejména společenské normy a stigmata vůči interrupcím, které ovlivňují, jak se těhotné ženy a dívky ale i zdravotnický personál staví k možnosti ukončenítěhotenství. MSF se rozhodli vsadit na vysvětlování a na komunikaci s personálem o nutnosti poskytovat takovouto péči. MSF organizuje interaktivní workshopy, ve kterých účastníci a účastnice mohou sami zažít, jaké je to být Aisatou, čtrnáctiletouškolou povinnoudívkou, která žije ve vzdálené vesnici a která zjistí, že je těhotná, obává se reakce své rodiny a rozhodne se podstoupit potrat.Dle slov jednoho účastníka: „Na začátku jsem to bral jako hru. Potom jsem se do příběhu dostal hlouběji a snažil se pochopit komplexnost její situace. Na konci první hry jsem zemřel. Cítil jsem se bezmocný. Ztratili jsme čas rozhodnutími, která naši situaci ještě více zhoršila.“

Výsledky a interní čísla jasně ukazují, že právě dostupnost odborně provedeného ukončení těhotenství a dekriminalizace zásadním způsobem snižuje počet mateřských úmrtí.