Zhruba těmito slovy by bylo možné zhodnotit, jak si stojí výdělek sociálních pracovníků a pracovnic, pokud jej srovnáme s náročností práce, požadavky na vzdělání i na osobní odolnost, nebo s rizikovými faktory, které se mohou v sociální práci objevit.

Co je Girls Day?

Mezinárodní den dívek v ICT [informační a komunikační technologie] se slaví každoročně vždy čtvrtý čtvrtek v dubnu ve více než 170 zemích světa. Cílem této akce je motivovat dívky k výběru studijních oborů v oblasti vědy, IT, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) prostřednictvím různých workshopů, přednášek a akcí v jednotlivých zemích.

Sociální služby jsou v České republice dlouhou dobu opomíjenou oblastí, a to z mnoha hledisek. Sociální služby jsou dlouhodobě podfinancované, sociální služby jsou dlouhodobě nevhodně koncipované, v sociálních službách se stále nedaří skutečně efektivně a moderně koncipovat právní úpravu. 

Přinášíme čtenářské tipy pro děti i teenagery a teenagerky, které nezúží jejich pohled na svět na modrou, nebo růžovou, na tituly pro kluky, nebo pro holky. Barev je na světě mnohem víc, není třeba si žádnou z nich zakázat. Feministické smýšlení po přečtení nezaručujeme, ale širší rozhled slíbit určitě můžeme. Knihy vybírá a celou rubriku připravuje Kateřina Čopjaková, literární a komiksová kritička týdeníku Respekt a Radia Wave.

Loňský 8. březen se nesl ve znamení debat, workshopů, sdílení a setkávání na třídenní akci s mezinárodní účastí 8. března 2020: 30 let poté, kterou jsme uspořádali ve spolupráci s kolegyněmi z Německa a Polska, které byly našimi hostkami. Podobnou akci bychom letos jen těžko realizovali se zachováním bezpečnosti všech účastnic a účastníků, ale Mezinárodní den žen si důstojnou připomínku zasluhuje bez ohledu na epidemiologickou situaci.

Proč jsme součástí odborové organizace ALICE. Už od nepaměti se péče o druhé bere jako „ženská práce“ a často tedy nebývá uznaná jako plnohodnotné zaměstnání, které si zaslouží důstojné ohodnocení. Nezřídka slýcháme, že úkolem žen ve společnosti je, aby se staraly.

Jiřinu Šiklovou, přední českou socioložku a známou disidentku, není jistě třeba široce představovat, méně známá je ale možná pro mnohé skutečnost, že zakládala nejen organizaci Gender Studies, a potažmo genderová studia u nás, ale i katedru sociální práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK), a to prakticky ve stejné době, tedy na počátku 90. let.

Ačkoli na genderu (nejen) v sociální práci záleží, a je proto velmi žádoucí s ním pracovat i ve výuce, nemusí samo zařazení zvláštního kurzu do kurikula nutně znamenat nejlepší variantu, jak tuto problematiku učit. Gender není kámen, který bychom umístili do prosklené vitríny, anebo ještěrka naložená v lihu, kterou bychom ukazovali žactvu. Gender není objekt či hmota, na něž můžeme poukázat, je to proces, který za sebou zanechává sedimenty v podobě společenských praktik, konvencí a těžkopádných stereotypů, jež s o to větší urputností doléhají na každého, kdo se jim nechce slepě přizpůsobit, nýbrž si hledá vlastní cestu životem.

Pomáhající pracovníci a pracovnice patří od dob systematického zkoumání syndromu vyhoření k těm, jejichž duševní pohoda zasluhuje větší pozornost. A to zejména v období bezprecedentní společenské krize, jakou představuje současná pandemie.

Zaujal vás článek Pavly Kodymové z aktuálního čísla? Pak vás jistě bude zajímat i hlubší vhled do meziválečné a těsně poválečné historie sociální práce ve studii Historie české sociální práce v letech 1918—1948.