[ 28.2.2021, Monika Čtvrtníčková a Tereza Táborská, ALICE - MO UZO ]

Podle některých lidí je péče přirozenou součástí ženské povahy – tento motiv je obsažený ve výchově dívek, vidíme ho v televizi i v reklamě. Podle tohoto názoru ženský život nedává smysl, pokud se ženy nestarají o druhé a nepečují o své děti, svého muže nebo o své rodiče. Proč by tato práce měla být tedy slušně ohodnocená?

Tím se dostáváme k sociální práci a péči: pečující, pracující v sociálních službách a sociální pracovníci a pracovnice – většinu těchto profesí vykonávají ženy (pozn: celkově v sociálních službách a péči pracuje přibližně 86 % žen a 14 % mužů, na vedoucích pozicích je následující genderové rozložení: cca 57 % žen a 43 % mužů - podle dat MPSV zpracovaných členkou ALICE). Jen málokdy se setkáme s mužem pečovatelem nebo sociálním pracovníkem, a pokud ano, tak převážně ve vedoucí pozici. Pečovatelky přitom dělají stejně náročnou práci a často mají mnohaleté zkušenosti. Společenská představa o péči jako o neplacené ženské práci se odráží i v pracovních podmínkách v sociálních službách. Málokdo má ale představu o tom, co všechno péče obnáší.

Péče se dotýká všech. Sociální pracovnice a pracovníci se starají o lidi všech věkových kategorií od malých dětí, přes dospívající, dospělé, kteří nezvládají požadavky kladené společností, až po seniory a seniorky odkázané na pomoc jiného člověka. Pracujeme s lidmi s hendikepem, s psychicky nemocnými lidmi, s lidmi se závislostmi, pomáháme lidem bez domova navrátit se k důstojnému životu.

Nedostatečné ohodnocení této práce není jediným neduhem v sociálním sektoru. Denně jsme vystaveni stresu z toho, že nestihneme zadanou práci, nemáme dostatek ochranných prostředků, musíme skousnout spoustu často zbytečné byrokracie a administrativy. Potkáváme se s těžkými tématy svých klientů a klientek, která jim pomáháme řešit. Naše práce je nezbytná, což se ukazuje nejvíce v těchto dnech, kdy je celá společnost naruby kvůli koronavirové krizi. Jsme pracovnice a pracovníci v první linii, ale naše práce je často neviditelná, nepochopená a mimo krizové situace se na ni neustále zapomíná. 

Jsme odborníci a odbornice, bez kterých by se naše společnost potýkala s mnoha sociálními problémy. Odměnou za naši náročnou práci je nám zatím nízká prestiž našeho zaměstnání a finanční ohodnocení hluboko pod průměrným platem bez vidiny dlouhodobého zlepšení.

Všechny výše uvedené skutečnosti zapříčiňují vysokou fluktuaci zaměstnanců a zaměstnankyň v sociálních službách, kapacitní podstav a tudíž následné přesčasy stávajících pracovnic a pracovníků. Na rozdíl od jiných profesí nelze s péčí o člověka přestat, protože služba nemá dostatek personálu. Proto jsme se rozhodli organizovat se a spojit své síly v odborové organizaci ALICE, oficiálně nazvané MO UZO [Místní organizace Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb – pozn. redakce] zaměstnankyň a zaměstnanců v sociálních službách.

ALICE je sektorová odborová organizace. Spojili se v ní pracovníci a pracovnice sociálních služeb napříč organizacemi a druhy vykonávané práce. To je v našem oboru důležité zejména ze dvou důvodů. Proto, že nás dlouhodobě trápí velká fluktuace zaměstnanců a zaměstnankyň a nespokojení pracovníci a pracovnice se často přelévají mezi organizacemi ve snaze najít alespoň o něco důstojnější pracoviště, takže je důležité pracovat na zlepšení podmínek plošně a zabránit odlivu profesionálů a profesionálek do jiných odvětví. Druhým důvodem je, že naši práci ovlivňuje i vláda na národní úrovni a pouze skrze naše propojení se můžeme zasadit o zlepšení jak pro nás, tak pro naše služby.

Sociální služby tradičně zaměstnávají zejména ženy a není tedy náhoda, že jsou dlouhodobě podceňované a podhodnocené. Zastoupení žen v sociálních službách ilustruje, jak se genderová nerovnost projevuje v našich každodenních životech. Právě proto je důležité, abychom se v odborech zaměřili na tento aspekt sociální práce v ideové a praktické rovině.

K praktické rovině: Výbor ALICE v současnosti tvoří ženy. V sociální sféře není obvyklé, že by ženy vždy obsazovaly vedoucí pozice, a to i přesto, že jsou často zkušenější nebo vzdělanější, než jejich mužské protějšky. V ALICI rozhoduje entuziasmus a zapálení. Ženy tak nejen demokraticky určují směr, kterým se ALICE vydá, ale zároveň ukazují, že je normální mít ženy ve vedoucích rolích.

K ideové rovině: Jako je pro nás důležitá genderová rovnost, pro komplexní pochopení problémů zaměstnanců a zaměstnankyň v sociální sféře a jejich efektivní řešení je nezbytné, aby ve vedení i v ostatních funkcích byly zastoupeny všechny profese, které v sektoru pracují. Nejsou to jen vysokoškolsky vzdělaní  sociální pracovníci a pracovnice, ale také pracovníci a pracovnice v sociálních službách a pečovatelé a pečovatelky, jejichž pracovní podmínky patří k nejtěžším, a kteří a které patří k těm managementem nejvíce opomíjeným.

Do sociální sféry jsme většinou nevstupovaly s vidinou blahobytu, ale kvůli smyslu, který nám naše práce dává. Pracujeme dobře a s láskou a často nad rámec stanovených povinností. Za to chceme od státu, společnosti a zaměstnavatelů to samé, co lidé, kterým pomáháme: respekt a férové jednání.