Poslední rok v pandemii zviditelnil ženy a jejich roli. Mnoho mužů si uvědomilo, co to znamená být ženou a mít na starosti péči o rodinu a slaďování s prací, realitu home-office s dětmi a jejich potřebami za zády. Téma slaďování soukromého a pracovního života se tak stalo tématem rodičů a už nejen žen.

O veřejné správě a práci „na úřadech“ se dlouhá léta tradovalo, že platy sice nejsou vysoké, ale zato je to výborné prostředí pro maminky malých dětí, protože brzo v kanceláři skončí a mají klid. Podobně jako u některých obdobných mýtů a polopravd, které se o práci v české byrokracii tradují, ani toto tvrzení není tak zcela pravdivé, a zejména nereflektuje vývoj posledních 10 až 15 let.

Petra Štogrová Jedličková, podniká v oboru finančního řízení a analýz, založila Nová média na FF UK a časopis o informační společnosti Ikaros. Dlouhodobě spolupracuje s Gender Studies, je předsedkyní správní rady a v červnu letošního roku neotřelým způsobem na dálku z chorvatského Trogiru moderovala konferenci u příležitosti udílení ocenění Firma roku: rovné příležitosti 2020. Kromě výčtu předchozích funkcí a profesí je totiž i profesionální instruktorkou jachtingu a matkou tří skvělých dětí. Je mi ctí mít ve svém životě tuto výjimečnou ženu, se kterou jsme diskutovaly o důsledcích pandemie covidu na pracovním trhu.

Co se za tu dobu všechno proměnilo, z čeho novodobé české ženské hnutí vycházelo, kam spěje? Jak se vyvíjelo české feministické myšlení po roce 1989? Co všechno se zrodilo v neskutečně intelektuálně a aktivisticky nabitém prostředí koncentrovaném kolem osobností typu Jiřina Šiklová, Jana Hradilková, Máša Čermáková, Michaela Marksová a další?

Právo rozhodovat o vlastním těle je jedním ze základních lidských práv. O to víc překvapí, že je toto právo u některých skupin lidí systematicky českými zákony potlačováno. Jedním z nejpalčivějších případů jsou trans a nebinární lidé a způsob, jakým stát a další instituce přistupují k tranzici.

Jako první příspěvek nové rubriky Ze světa múz představujeme báseň Plošiny básnířky, performerky, literární vědkyně a redaktorky časopisu Glosolália Zuzany Husárové, kterou si můžete pamatovat ze série autorských čtení „Ze šuplíku na veřejnost“, které jsme připravili u příležitosti Mezinárodního dne žen 8. března. Hudebně-poetickou performance, ve které se autorka věnuje ženské sexualitě, zákazu interrupcí v Polsku nebo sexismu, si můžete poslechnout na našem youtube kanále, kde jsou zároveň dostupná i další umělecká vystoupení autorů*ek, které vřele doporučujeme sledovat. Umění žije!

Také jste postřehli disharmonii mezi tím, jak se zdáme být jako společnost tolerantní v různých výzkumech, a samotnou praxí? Jak progresivně máme nastavenou podporu osob se zdravotním postižením v rámci zaměstnávání, avšak většina zaměstnavatelů stejně povinné procento zaměstnaných neplní a jde cestou náhradních plnění? Jak se jevíme tolerantní k LGBTQI+ problematice, ale manželství pro všechny ještě nemáme?

Principem tělesné autonomie je přesvědčení, že každá jednotlivá lidská bytost má právo kontrolovat, co se děje s jejím fyzickým tělem. Tuto myšlenku ale začaly právní systémy brát v lidských dějinách vážně teprve nedávno. 

Principem tělesné autonomie je přesvědčení, že každá jednotlivá lidská bytost má právo kontrolovat, co se děje s jejím fyzickým tělem. Tuto myšlenku ale začaly právní systémy brát v lidských dějinách vážně teprve nedávno.