Příjmová rovnost je jedním z nejdůležitějších cílů v rámci genderové problematiky na trhu práce. Průměrná gender pay gap (GPG = genderová diskrepance v mzdách a platech žen oproti mužům) je v EU kolem 15 % a ačkoli se v Česku situace pomalu zlepšuje, stále před sebou máme dlouhou cestu.

Projektové učení považujeme za funkční a aktuální způsob, skrze nějž můžou děti na základních školách do hloubky poznávat mnohá témata, která jsou pro ně v každodenním životě skutečně důležitá. V průběhu projektu Demokratická výchova na ZŠ Lyčkovo náměstí jsme spolu s dětmi uskutečnily celou řadu zajímavých projektových dnů. Naše zkušenosti jsme zúročili v novém materiálu Projektový den od nápadu k realizaci, který vám nyní nabízíme k využití. Pokud se tedy chystáte uspořádat na základní škole projektové akce, naše metodická doporučení a praktické návody vám budou jistě k užitku!

Téma aktuálního čísla vychází z potřeby reflexe současného dění na Ukrajině, z přemýšlení nad genderovými aspekty válečných konfliktů, mírových iniciativ či opomíjených aspektů historie.

Další nabitý rok je za námi. Ohlédnutí za rokem 2021 s přehledem našich aktivit naleznete ve zbrusu nové výroční zprávě.

„Vyzýváme všechny, co mají před maturitou (shministiyot) v našem věku, aby se sami sebe zeptali: Čemu a komu sloužíme, když nastoupíme na povinnou vojenskou službu? Proč tam vlastně nastupujeme? Jakou realitu vytváříme tím, že sloužíme v okupační armádě? Chceme mír (…)”

Tato zdánlivě vzletná a obecná proklamace šedesáti lidí, kteří odmítají nastoupit na povinnou vojnu v otevřeném dopise z roku 2021 má velmi racionální základ. Ve společnosti státu, který drží svoji existenci v oblasti především vojensky a k tomu je ještě okupační mocností, a kde děti procházejí od předškolního vzdělávání brainwashingem (mimochodem podobně jako palestinské děti), je potřeba se ptát po základním smyslu toho, jak je celý systém postaven. 

„Od začátku války nepíšu pro děti. Mám pocit, že tato část mého psaní nebo jazykový systém v mé hlavě se právě zlomil. Nevím, jak mám psát pro děti, které prožívají válku nebo které žijí ve válce. Potřebuji nějaký čas a prostor, abych to přehodnotila. Mám své starší knihy a snažím se, jak nejlépe umím.” (...) „Ve válce cítíte vše mnohem výrazněji, ostřeji. Každou věc. Opravdu to vše cítím na fyzické úrovni. Ačkoliv se pořádně nevidím  v zrcadle. A vím, že toto je velmi běžná věc u žen a dívek, u mých kamarádek i u dobrovolnic, se kterými pracuji. Nikdy jsem to neslyšela od žádného muže. Vidíme ty, kterým chceme pomoci, ale nějak ztrácíme samy sebe, nevidíme se v zrcadle.”

Moderní historie byla v hodinách dějepisu prezentována dlouhou dobu faktograficky jako jeden uzavřený příběh, který byl vyprávěn pohledem mužů. Tento příběh byl postaven na politických dějinách, na výčtu válek, bitev, sledu významných událostí. O běžném životě lidí, rodin, dětí a o dopadech politických rozhodnutí na obyčejný život se nemluvilo ani v učebnicích, ani během hodin. Ženy byly z vyprávění příběhů až na výjimky vynechány. 

Mezinárodní mírové hnutí Ženy v černém vzniklo původně jako malá skupina izraelských žen v roce 1988. Podařilo se jim vytvořit nový formát tichého a minimalistického protestu, tzv. vigilii. Ty jsou dodnes pravidelně drženy v různých místech celého světa a jejich odkaz tak žije v nových kulisách i nadále: proti válce a za spravedlnost!

[ Lucie Königsmarková, Gender Studies, o.p.s.] -

Do letošního ročníku Firmy roku: Rovné příležitosti se zapojilo mnoho zaměstnavatelů – firem i institucí, které se ve své každodenní praxi zaměřují na rovné příležitosti žen a mužů. Všem přihlášeným zaměstnavatelům děkujeme.

Nejsou stále dostatečně doceněné a veřejně známé, přitom mnohé z nich prokázaly nebývalou osobní statečnost a vlastenectví. Stejně jako muži byly ochotny za vlast položit to nejcennější, přesto si pod pojmy “hrdina druhé světové války” a “odbojář” většina české společnosti vybaví muže – statečné Tři krále, Kubiše s Gabčíkem, Františka Fajtla či Otakara Jaroše. Buďme rádi, že (nejen) tito muži-vojáci jsou konečně náležitě připomínáni, a jsou nedílnou součástí československé, respektive české paměti druhé světové války. Avšak další – nikoli druhořadou – součástí by měly být i mnohé československé ženy, jako například Marie Lastovecká-Ljalková, Helena Petránková, Dolores Šperková či Marie Moravcová. Proč jsou ženy, účastnice odboje, obecně méně známé a připomínané?