Zdravotnictví je typické několika výraznými charakteristikami: péče je poskytována převážně ženami, obor je finančně podhodnocen, zároveň se dané pozice potýkají i s nedostatečným oceněním morálním. Dlouhodobě se proto obor potýká s nedostatkem zaměstnaných. Jedná se cca o 3000 zdravotních sester, kterých se českým nemocnicím nedostává. Téma se samozřejmě týká i mužů, ale vzhledem k tomu, že se v oboru vyskytují marginálně, následující text používá záměrně generické femininum.

V Olomouci se na Girls Day představí  firma TESCO SW a. s.

TESCO SW a.s. je jednou z nejvýznamnějších firem působících v oblasti informačních technologií v České republice. Zaměřuje se na vývoj, výrobu a implementaci software a poskytování komplexních ICT služeb.

Do České republiky jsem poprvé přišla před 21 lety. V roce 1998 jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem začala pracovat pro místní ekonomickou školu, a v roce 1999 jsem založila vlastní byznys – International Study Programs (ISP), který spolupracuje s ekonomickými školami a pomáhá jim rozvíjet dovednosti globálního leadershipu v programech MBA a EMBA. V té době mě překvapily drobnosti, které tu nejspíš nikdo neřešil. Když jsem třeba požádala o živnostenský list, trochu mě zarazilo, že z mého příjmení Kish se najednou stalo Kishová. Navíc mi nebylo úplně příjemné, když jsem zjistila, že koncovka -ová vyjadřuje vlastnictví – byla jsem majetkem svého otce. Vyrostla jsem v thatcherovské Británii a myšlenka, že žena je de facto vlastněna mužem, mi byla trnem v oku.

Autorka divadelní hry Sedmé nebe (v angl. originálu Cloud Nine), Caryl Churchill, je významnou britskou dramatičkou, která se nejen obsahem svých děl hlásí k feministickým myšlenkám.

Jak v Česku, tak v Polsku se poměrně často setkáváme s komentáři, že zrovnoprávnění žen a mužů již bylo dosaženo: ženy mají přece už dlouho volební právo, pracují, dělají kariéry, mohou být v podstatě nezávislé na mužích. Přetrvávají ale stereotypy ohledně genderových rolí, toho, jak máme vypadat, jak se chovat, ale také s čím si hrát jako malé dítě, čemu se věnovat v rámci mimoškolních aktivit. Později pak v jakém oboru se vzdělávat, rozdíly v platech, rozdílný způsob jednání s muži a ženami na pracovišti, ve škole či v mnoha jiných obyčejných každodenních situacích. Tyto rozdíly bývají často vysvětlovány „přírodou“ (v Polsku danou od Boha, v Česku spíš určovanou biologií a evolucí). V tom se tyto dvě země moc neliší.

Na úvod bych rád podotknul, že po 14 letech života v Česku vidím spíše podobnosti nežli rozdíly mezi Českem a Běloruskem. Ale k tomu se dostanu postupně: před tím než jsem v roce 2004 přijel do Česka, příliš jsem nepřemýšlel o genderu, ani o rozdílech či podobnostech.

Paříží prošla v sobotu 24.11. důležitější a početnější manifestace než tzv. žluté vesty, které dělaly rozruch o kus dál a zaplnily česká média. Třicet tisíc žen i mužů manifestovalo proti sexuálnímu a sexistickému násilí na ženách. Byla to údajně největší manifestace tohoto typu ve Francii vůbec. Násilí na ženách a jejich obtěžování je jedním z nejrozšířenějších zel dnešního světa, podle statistik ho zažívá velká část žen v Evropě i na světě, tedy i v Čechách a na Moravě.

Požádali jsme Gwendolyn Albert, jednu z aktérek knihy rozhovorů Pavly Frýdlové s cizinkami žijícími v ČR, Ženy odjinud (2008), aby popsala, co se za uplynulých deset let podle jejího názoru v české společnosti z hlediska rovnosti žen a mužů změnilo. Gwen je známá především jako proromská aktivistka, která se angažovala zejména ve prospěch odškodnění nuceně sterilizovaných romských žen. Aktuálně pracuje pro organizaci Romea.