Přinášíme čtenářské tipy pro děti i dospívající, které nezúží jejich pohled na svět na modrou, nebo růžovou, na tituly pro kluky, nebo pro holky. Barev je na světě mnohem víc, není třeba si žádnou z nich zakázat. Feministické smýšlení po přečtení nezaručujeme, ale širší rozhled slíbit určitě můžeme. Knihy vybírá a celou rubriku připravuje Kateřina Čopjaková, literární a komiksová kritička týdeníku Respekt a Radia Wave.

Jakou přisuzují ženy hodnotu či roli práci ve svém životě? Co pro ně znamenala skutečnost, že si mohly samy vydělávat? Co ovlivňovalo volbu jejich zaměstnání a shánění práce? Jakými změnami procházely? Jaké překážky překonávaly? Setkávaly se s nějakými předsudky? Jak vypadala jejich druhá směna? Na vybraných příkladech z rozhovorů našeho projektu Československo v paměti žen se pokusím nastínit alespoň na některé z těchto otázek odpověd.

Na Mezinárodní den žen (8. března 2023) zaplaví pražskou Náplavku u Jiráskova náměstí velkoformátová výstava plná střípků ze života Elišky Krásnohorské, spisovatelky, překladatelky a jedné ze zakladatelek emancipačního hnutí v českých zemí, jejíž archiv máme k dispozici a právě ho digitalizujeme.

Na podzim skončil náš didaktický projekt Československo v paměti žen, který představuje soudobé dějiny Československa perspektivou deseti příběhů žen, na kterých jsou zaznamenána témata každodennosti. Nyní je již vzdělávací platforma www.pametzen.cz plně k dispozici pro vyučující i studující (nejen) 8. a 9. tříd základních škol.

Homosexualita byla u nás dekriminalizovaná v roce 1961. V době socialistického Československa pojmy jako je gay, lesba a transgender neexistovaly a termíny homosexuál, bisexuál či transsexuál byly lékařskými diagnózami sexuálních poruch. Tyto kategorie identit si queer lidé přisvojili, nebo jim byly různě přiděleny spíše až po roce 1989. Ale když se dnes bavíme o dějinách sexuality, o výzkumu ženského orgasmu, roli české sexuologie nebo queer dějinách, tak nás zajímá hlavně, jak vypadaly životy konkrétních lidí. Jak se jim žilo a jak se třeba mohli v běžně převládající heteronormativní společnosti vůbec pohybovat. O tom a také o její knize Queer Encounters with Communist Power: Non-Heterosexual Lives and the State in Czechoslovakia, 1948-1989 jsme se bavily v rozhovoru s docentkou Věrou Sokolovou z Fakulty humanitních studií UK.

Historické sexuologické konstrukce transgender identity bývaly často založeny na propojenosti (ne-li přímo identifikaci) s homosexualitou. Dnes sexualitu a transgender identitu vnímáme jako dva nezávislé aspekty osobnosti. Jak jsme se dostaly*i do bodu, kde se trans osoby otevřeně identifikují jako lesby, gayové, bisexuální, asexuální a všechny ostatní osoby na široké škále sexuality? Nešlo o snadnou cestu.

Výzkumy ukazují, že ženy ve vědě mnohem častěji trpí tzv. „impostor syndromem“ neboli syndromem podvodnice. Jedná se o pocit, že jsem se na svém místě ocitla nedopatřením, že vlastně nic nevím a své znalosti či dovednosti jen předstírám. I mně je tento pocit důvěrně známý. Teprve s roky praxe a díky dvěma jednoduchým zjištěním se mi podařilo jej alespoň částečně překonat.

Téma aktuálního magazínu Rovné příležitosti v souvislostech tentokrát nabízí mnoho možností, jak ho uchopit, a ještě více skvělých knih z fondu Knihovny Jiřiny Šiklové. Na „dějiny každodennosti“ se tedy díváme hodně zeširoka, ať už z hlediska žánrového nebo časového.

Je to víc jak 20 let, co jsme společně s dalšími lidmi založili Feministickou skupinu 8. března. Často se k této organizaci v myšlenkách vracím, naposledy když jsem vypracovávala profesní portfolio a hledala jsem zdroj svých kompetencí a dovedností. Může to znít zvláštně, ale většinu svých znalostí, zkušeností i praktických dovedností jsem získala díky svému působení v aktivistické alternativní scéně. Tenkrát jsme vedli debaty, jestli jde o scénu nebo hnutí, scéna se nám zdála málo, hnutí jsme tak nějak věděli, že nejsme, ale chtěli jsme jím být.

Před pětačtyřiceti lety, počátkem roku 1977, bylo zveřejněno prohlášení Charty 77. V následujících měsících a letech pokračovala opoziční a podvratná činnost rostoucí, ale vždy nepočetné skupiny lidí, kterou tehdejší moc nazývala „protistátní“ a jako zločince je také pronásledovala. Nebylo mezi nimi málo žen. Mohly by jejich příběhy podporovat nynější feministické snahy?