Letos slavíme jubilejní 10. ročník akce Girls Day, kariérního dne pro dívky v technologických firmách a institucích. Proto jsme pro vás připravili speciální Úterek na téma volby povolání, jako vždy s velmi zajímavými hosty*hostkami.

V březnovém čísle se zaměřujeme na různé formy nespravedlnosti, tabu, násilí a ticha, které jsou třeba prolomit.

Letos také nově spolupracujeme s Digikoalicí a Národním pedagogickým institutem. Cílem akce je povzbudit zájem dívek o studijní obory a profese v oblasti vědy, IT a STEM prostřednictvím workshopů, přednášek a diskuzí v technologických firmách a institucích.

„Cancel culture“ (kultura rušení) či (politická) korektnost se stávají jakýmisi univerzálními strašáky – v druhém případě dlouhodobě, v prvním, alespoň pod tímto označením, poměrně nově – a současně prostředky, jak si mnohé osobnosti politické scény obstarávají levné body, stejně jako když hovoří o Istanbulské úmluvě, kvótách, imigraci či „zeleném šílenství“. Jádro všeho tohoto úsilí o kultivaci vyjadřování je obdobné: péče, inkluze (další červený hadr pro mnohé), respekt ke všem lidem, tolerance k jinakosti, zcitlivování veřejného prostoru, a to včetně jazyka, jako jednoho z instrumentů nejen komunikace, ale také udržování a posilování mocenské nerovnováhy. Tyto snahy jsou poměrně jasné, mnozí lidé si ale myslí, že způsoby, jakými jsou prosazovány, jsou již za hranou přijatelnosti. Cítí se být omezováni*y, nechtějí o tom přemýšlet a už vůbec ne prosazovat nějaké změny do běžného života.

K tématu obtěžování, sexuálního obtěžování, šikany a obecně k vymezení se proti negativním jevům, včetně stereotypů, jsme se v Gender Studies nutně museli dříve či později dostat. Umíme analyzovat situace, které jsou negativní a umíme ukázat, kde situace hapruje. A logicky jsme se dostali k důležitému dalšímu kroku: a co dál? 

Hlavními tématy roku 2021 nebyly pouze pandemie a volby do poslanecké sněmovny. Pro Českou republiku se velmi nečekaně jednalo i o téma sexuálního obtěžování. Stalo se tak po zveřejnění článků, které obsahovaly příběhy přeživších¹ sexuálního násilí ze strany několika veřejně známých osobností. Co přiměje přeživší podělit se o své zkušenosti? A co je naopak odrazuje?

Povaha lidského jednání je reaktivní v daleko větší míře, než jsme ochotni*y si připustit! Novověký evropský racionalismus nám vnutil představu, že jsme strůjci a strůjkyněmi svého konání, ale v této heroické představě částečně opomněl, že naše jednání neprobíhá zpravidla od nuly, ale v odpovědi na určité podněty. Podnět a reakce – a tak stále dokola (a paralelně) – to je modus našeho života daleko častěji, než okolnostmi nepodmíněné „tvoření“. A to je skutečnost, jež se přenáší, či by se měla přenášet, i do oblasti úvah o sexuálním či jiném obtěžování. I když mám dojem, že se tomu až tak často neděje. Dovoluji si proto nabídnout tuto úvahu jako splátku onoho dluhu a současně jisté skromné doplnění současné diskuse. 

Druhá vlna feminismu a rozvoj performance přinesly v 70. letech do umění témata, která reflektovala ženskou zkušenost – nevyjímaje zkušenost se sexuálním násilím. Umělkyně i přeživší sexuálního násilí se skrze svá díla vyrovnávaly a dodnes vyrovnávají s traumaty osobními i společenskými a upozorňují na fenomén rape culture [kultura znásilnění]. 

První číslo zpravodaje v roce 2022 se potýká s tématem prolomení ticha, které provází mnohá těžká témata, včetně sexuálního a partnerského násilí. V Tipech z knihovny se proto zaměřujeme na tyto problémy z různých perspektiv: z pohledu přeživších a jejich blízkých, očima teorie i z hlediska posílení prevence a ochrany přeživších (#ZaIstanbul).

Ještě jste neposlali přihlášku do letošního ročníku soutěže Firma roku? Pro váhající jsme prodloužili uzávěrku symbolicky do 8. března, Mezinárodního dne žen.