Gender Studies prezentuje výsledky výzkumu, který zkoumal chování na internetu mezi muži a ženami ve věku 18-29 let, jako první v ČR se speciálním zaměřením na genderové rozdíly v souvislosti s kybernásilím a kyberšikanou. Dle hlavních zjištění svět internetu vzhledem k anonymitě genderové nerovnosti částečně zahlazuje, nicméně například díky rizikovějšímu chování kyberprostor je nebezpečnější pro muže. Zkušenosti s drobnější kyberšikanou má prakticky každý bez ohledu na pohlaví a věk.

Na osvětu o bezpečném chování na internetu proto Gender Studies zaměřila i virální a plakátovou kampaň „Mysli. Chraň se a braň se i na internetu“ v metru a v ulicích Prahy. Spuštěna byla také informační webová stránka www.stopkybersikane.cz s novou právní poradnou pro oběti kyberšikany, kterou provozuje proFem, o.p.s.

Výzkum zkoumal roli internetu a mobilních telefonů v každodennosti mladých dospělých lidí, vnímané bezpečí kyberprostoru, identitu, kterou zde mají, rizikové chování, zkušenosti s kybernásilím a kyberšikanou a s prevencí proti těmto jevům.

Podle zjištění výzkumu

• Internet pro mladé znamená především informace, zábavu a komunikaci, pro ženy je pak spíše místem pro spojení, nákupů, je ale také zlodějem času, muži ho o něco více používají k práci, je pro ně více světem svobody a her.

• V reálném chování jsou to muži, kteří na internetu provozují více rizikových aktivit, mají vůči nim větší toleranci, ale cítí se bezpečněji a neohrozitelněji. Posiluje je v tom stereotyp, že jsou silnější než ženy, a to i v prostředí internetu. Potenciálně jsou to tak paradoxně právě muži, kteří jsou více ohroženi kyberšikanou.

• Zkušenosti s drobnější kyberšikanou má prakticky každý, muži a ženy se příliš neliší ve zkušenostech s tímto problémem.

• I přes tyto zkušenosti si respondenti a respondentky sice uvědomují, že na internetu může číhat nebezpečí, mají však dojem, že jich se netýká. Nebezpečí dle jejich slov hrozí mladým (mladším než oni), citlivým lidem. Dle svých slov vědí, co případně dělat s problematickou situací.

• Většina dotazovaných posuzovala šance stát se agresorem/kou nebo obětí pro ženy a muže stejně. Zbytek dotazovaných vnímal muže jako silnější a agresivnější, ženy jako zranitelnější, podlejší a úlisnější. Překvapivé je, že tento pohled si o sobě udržují právě představitelé daných pohlaví – muži mají spíše stereotypní vnímání o mužích, ženy o ženách.

• Ženy si signifikantně více myslí, že jsou obětmi (31%), muži se signifikantně více považují za agresory/ky (40%). Žena spíše jako oběť je vnímaná vzhledem ke své citlivosti a také díky tomu, že je považována za častější oběť sexuálního obtěžování, případně je vnímaná jako více provozující rizikové chování (vyvěšování polonahých fotek apod.)

• 22% respondentů má zkušenost s tím, že se jim někdo naboural do emailu nebo profilu na sociální síti, 15 % respondentů a respondentek má zkušenost s tím, že se za ně někdo vydával na sociálních sítích, více než 1/3 respondentů/ek dostala někdy sms s nemravným návrhem od neznámého čísla, častěji ženy.

• Celkovou zkušenost s vystupováním pod falešnou identitou mají signifikantně více muži (51%) než ženy (37%). Nejčastěji si lidé mění věk, poté až vystupují jako fiktivní osoba, osoba jiného pohlaví, případně osoba z blízkého okolí. Změna především věku a pohlaví, nebo dokonce i vydávání se za fiktivní osobu nemusí být motivována pouze touhou si z někoho vystřelit, na chvíli opustit to, čím jsou v "realitě", někdy jde o snahu být na internetu anonymní, případně získat přístup do věkem omezených internetových aktivit. Zajímavostí je, že za opačné pohlaví se mnohem častěji vydávají muži (22%) než ženy (10%).

• Situace, které jsou brány jako legrace, nejsou vnímány negativně, někdy je jako viník spatřovaná dokonce oběť kyberšikany.

Výzkum shrnuje, že přestože pravděpodobně je téma kyberšikany aktuálnější pro mladší lidi, ukázalo se jako relevantní i pro zkoumanou cílovou skupinu (18-29 let). Je vhodné tuto skupinu na možná rizika upozorňovat a to zejména z toho důvodu, že se jedná o skupinu, která celou dobu nevyrůstala s počítači a mobilními telefony a prakticky nikdy v rámci školní docházky nebyla upozorňována na rizika kyberprostoru a možnou prevenci kyberšikany. Celá výzkumná zpráva k dispozici zde.