Poslanecká sněmovna dnes konečně přehlasovala veto prezidenta Václava Klause antidiskriminačnímu zákonu, které proběhlo již v květnu 2008. Poslanecká sněmovna dnes konečně přehlasovala veto prezidenta Václava Klause antidiskriminačnímu zákonu, které proběhlo již v květnu 2008. Gender Studies společně s dalšími neziskovými organizacemi vítá přijetí Antidiskriminačního zákona. Přijetí antidiskriminačního zákona je jasným signálem do společnosti, že diskriminace nebude v České republice tolerována.

Co se pro nás přijetím antidiskriminačního zákona mění?

Právo na rovné zacházení jako jeden z pilířů moderní společnosti patří k základním lidským právům každého člověka. S nikým by nemělo být zacházeno rozdílně pro jeho věk, pohlaví, rasu, zdravotní postižení, sexuální orientaci, náboženství apod. Právo na rovné zacházení je sice zakotveno v Listině základních práv a svobod, avšak nezbytným předpokladem jeho naplňování je přijetí zákona, který umožní toto právo vymáhat v každodenním životě.

Antidiskriminační zákon zakotví v jakých situacích a z jakého důvodu bude diskriminace zakázána.

Antidiskriminační zákon zakáže diskriminaci z důvodu pohlaví, věku, zdravotního postižení, rasy, etnického původu, národnosti, sexuální orientace, náboženského vyznání či víry a světového názoru.

Diskriminace bude zakázána v zaměstnání, v přístupu k zaměstnání, v přístupu ke vzdělávání, v přístupu ke zdravotní péči, při přiznání a poskytování sociálních výhod a při poskytování zboží a služeb, včetně bydlení.

Antidiskriminační zákon zároveň vymezí ty situace, kdy bude rozdílné zacházení přípustné.

Antidiskriminační zákon definuje právní pojmy spojené s diskriminací, především definuje, co je to diskriminace přímá, diskriminace nepřímá, obtěžování a sexuální obtěžování. Dále dá obětem diskriminace do rukou účinné nástroje, jak se diskriminačnímu jednání bránit. Oběti diskriminace se u soudu budou moci domáhat upuštění od diskriminace, odstranění následků diskriminace, přiměřeného zadostiučinění (např. omluva), případně náhrady nemajetkové újmy v penězích (tzv. odškodné).

Bude vytvořen antidiskriminační orgán, kterým se stane Veřejný ochránce práv; ten se bude rovností a antidiskriminací systematicky zabývat, a na něj se budou moci oběti diskriminace obracet s žádostí o pomoc.

Nyní je tedy čas na to, ukázat, že antidiskriminační zákon nebyl přijat pouze proto, abychom učinili zadost svému členství v Evropské unii, ale že diskriminaci opravdu nebudeme tolerovat.

Důležitou součástí role Veřejného ochránce práv bude společenská osvěta, Podle Eurobarometeru (2006) pouze 31% Čechů znalo svá práva pokud by se stali obětí diskriminace. Bude právě úkolem ombudsmana, aby byly lidé v ČR o svých právech informováni.

Přijetí antidiskriminačního zákona je jasným signálem do společnosti, že se Česká republika nejen otevřeně hlásí k ideám rovnosti a nediskriminace, ale že zároveň usiluje o skutečné naplňování těchto ideálů v každodenním životě, a že diskriminační jednání je netolerovatelné. Bude tedy měnit společenské klima pozitivním směrem.

Antidiskriminační zákon přesně vymezí, v jakých situacích, komu a jakým způsobem bude ochrana před diskriminací poskytována. Antidiskriminační zákon zakáže diskriminaci z důvodu pohlaví, věku, zdravotního postižení, rasy, etnického původu, národnosti, sexuální orientace, náboženského vyznání či víry a světového názoru. Diskriminace bude zakázána v zaměstnání, v přístupu k zaměstnání, v přístupu ke vzdělávání, v přístupu ke zdravotní péči, při přiznání a poskytování sociálních výhod a při poskytování zboží a služeb, včetně bydlení.

Antidiskriminační zákon dá obětem diskriminace do rukou účinné nástroje, jak se diskriminačnímu jednání bránit. Oběti diskriminace se u soudu budou moci domáhat upuštění od diskriminace, odstranění následků diskriminace, přiměřeného zadostiučinění (např. omluva), případně náhrady nemajetkové újmy v penězích (tzv. odškodné).

Antidiskriminační zákon přesně vymezí a definuje právní pojmy spojené s diskriminací, především definuje co je to diskriminace. V současné době se nezřídka jako diskriminační označuje každé nespravedlivé jednání, které sice nezákonné může být, ale s diskriminací nemá nic společného. Toto nadužívání pojmu diskriminace pak vede k tomu, že závažnost a důležitost tohoto problému se ve společnosti snižuje a tím se zhoršuje postavení skutečných obětí diskriminačního jednání.

Bude vytvořen antidiskriminační orgán, kterým se stane Veřejný ochránce práv; ten se bude rovností a antidiskriminací systematicky zabývat, a na něj se budou moci oběti diskriminace obracet s žádostí o pomoc.

Antidiskriminační zákon podpoří také všechny, kdo se chtějí zařadit do společnosti, ale předsudky a stereotypní myšlení jim v tom často brání a vyřazují je na okraj společno