V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Situace se však zásadně změní v okamžiku, kdy gayové a lesby vstoupí do registrovaného partnerství, neboť podle zákona registrované osoby nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně.

Ustanovení zákona o registrovaném partnerství znemožňující individuální adopci registrovaným osobám je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách, vyplývá to z „Analýzy české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi ve světle práva Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách“ zpracovanou pro Gender Studies JUDr. Mgr. Janem Wintrem, Ph.D, odborníkem z katedry teorie práva Právnické fakulty UK.

Evropský soud pro lidská práva rozsudkem žalobkyně E. B. proti Francii v lednu 2008 nově vyložil čl. 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s čl. 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tímto novým výkladem se uvedené ustanovení zákona o registrovaném partnerství dostalo do rozporu s Úmluvou, neboť diskriminuje právě na základě sexuální orientace. Zatímco podle zákona o rodině může dítě adoptovat jednotlivec bez ohledu na sexuální orientaci, po uzavření registrovaného partnerství je mu tato možnost ze zákona zcela odepřena. Vzhledem k tomu, že podle judikatury Ústavního soudu ČR jsou součástí českého ústavního pořádku také ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, je uvedené ustanovení v rozporu také s ústavním pořádkem ČR.

Uvedený rozpor se však týká pouze adopce individuální, kdy si dítě adoptuje jednotlivec, nevztahuje se na adopce společné, kdy si dítě adoptuje pár (podle zákona o rodině mohou společně adoptovat dítě pouze manželé) a na adopce biologického dítěte partnera či partnerky. „Právě nemožnost adopce biologického dítěte partnera či partnerky trápí české gaye a lesby asi nejvíce. Podle zákona o registrovaném partnerství má nebiologický rodič povinnost podílet se za trvání registrovaného partnerství na výchově dítěte, ale nemá možnost svůj vztah k dítěti upravit právně. To může mít negativní důsledky nejen pro nebiologického rodiče, ale především i pro samotné dítě“ říká Martina Štěpánková z Gender Studies.

Analýza bude poskytnuta k využití Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva a bude rozeslána osobám v rozhodovacích pozicích a odborné veřejnosti.

>Analýza české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi ve světle práva EU a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách

Cílem analýzy bylo zhodnotit platnou českou právní úpravu osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi z hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem České republiky, s právem Evropské unie a s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jednotlivé formy adopce:

Individuální adopce (Individual adoption)

Individuální adopce představuje situaci, kdy jednotlivec adoptuje dítě, jehož není biologickým rodičem; adoptuje jej tedy pouze jako individuální osoba nikoli společně s partnerem či partnerkou. V České republice má právo adoptovat dítě každý muž či žena bez ohledu na sexuální orientaci. Situace se však zásadně změní v okamžiku, kdy gayové a lesby vstoupí do registrovaného partnerství, neboť podle zákona registrované osoby nemohou adoptovat dítě nejen jako pár, ale ani individuálně. Zatímco muž či žena, kteří uzavřou manželství, mají i po dobu trvání manželství právo si sami adoptovat dítě, pouze k tomu navíc potřebují souhlas manžela či manželky.

Společná adopce (Joint adoption)

Na rozdíl od individuální adopce u adopce společné se rodiči stávají oba partneři, může se jednat o pár heterosexuální nebo stejnopohlavní. V České republice je podle zákona o rodině společná adopce vyhrazena pouze manželům, společně adoptovat dítě tedy nemůže ani nesezdaný heterosexuální pár.

Společnou adopci dětí stejnopohlavními páry umožňují např. Belgie, Nizozemí, Španělsko, Švédsko či Velká Británie. 

Právo adoptovat dítě své partnerky či partnera (second-parent adoption)

Stejně jako může manžel nebo manželka adoptovat dítě své manželky či manžela, přiznávají některé země toto právo i partnerkám či partnerům ve stejnopohlavních svazcích, a to např. Belgie, Dánsko, Německo, Island, Nizozemí, Norsko, Španělsko, Švédsko či Velká Británie . Právo adoptovat dítě partnerky či partnera umožňuje, aby se faktický vztah mezi dítětem a partnerkou nebo partnerem biologického rodiče upravil i právně. To významně přispívá ke stabilitě těchto vztahů a posiluje jistotu dítěte, že vztah k jemu velmi blízké osobě neskončí s koncem partnerství, a že osoba která ho jako rodič vychovává, se stane i jeho rodičem ve smyslu právním se všemi důsledky, které to přináší. Takto lze např. adoptovat biologické dítě partnerky či partnera, které má z předcházejícího heterosexuálního svazku nebo dítě narozené partnerce po umělém oplodnění.

V České republice partneři a partnerky ve stejnopohlavních svazcích toto právo nemají. Partnerka či partner se fakticky podílejí na výchově dětí často řadu let, po dobu trvání registrovaného partnerství mají tuto povinnost stanovenu i zákonem. Zásadní problém může nastat v okamžiku, kdy partnerství skončí, ať smrtí biologického rodiče nebo rozpadem partnerství. V případě úmrtí biologického rodiče hrozí nebezpečí, že dítě bude vytrženo ze svého prostředí a odděleno od osoby, která mu je neblíže, aby bylo svěřeno do výchovy některé osobě z biologické rodiny zemřelého rodiče. Dojde-li k rozpadu partnerství, hrozí, stejně jako v případě rozpadu manželství, nebezpečí, že biologický rodič bude dítěti bránit ve styku s bývalým partnerem či partnerkou, přestože dítě má k němu velmi silné citové pouto. Navíc není po rozpadu partnerství povinen nebiologický rodič přispívat na výživu dítěte. V případě úmrtí nebiologického rodiče budou také dítěti odepřena dědická práva, nebyla-li v jeho prospěch sepsána závěť.

Antidiskriminační zákon – zítra v Poslanecké sněmovně?

Poslanecká sněmovna bude mít na své nadcházející schůzi, která začíná 28. dubna 2009 další možnost rozhodnout o osudu antidiskriminačního zákona. Pokud Poslanecká sněmovna antidiskriminační zákon neschválí nebo o něm do předčasných voleb nerozhodne a nechá jej tzv. „vyšumět“ do ztracena, začne po volbách celý proces přípravy a schvalování antidiskriminačního zákona od nuly. Bylo by to již podruhé, kdy by práce řady lidí spadla pod stůl (první návrh antidiskriminačního zákona nebyl schválen před volbami v roce 2006). Navíc vzhledem k dosavadním zkušenostem se dá předpokládat, že takový proces by trval minimálně další dva roky. Neustálé odkládání přijetí antidiskriminačního zákona vede k tomu, že Česká republika dlouhodobě porušuje svoje závazky vyplývající pro ní z členství v Evropské unii, za což jí hrozí nemalé sankce. Tento přístup odpovědných politiků má také negativní vliv na samotné oběti diskriminačního jednání, neboť nejen litera zákona, ale také atmosféra, v niž je zákon přijímán má vliv na jeho dodržování. V době krize se oběťmi diskriminačního jednání například stávají starší lidé, kteří jsou zaměstnavateli nezřídka propouštěni jako první.

Analýza byla finančně podpořena nadací OSF Praha.

Alexandra Jachanová Doleželová, alexandra.jachanova@genderstudies.cz

Martina Štěpánková, martinastepankova@diskriminace.org

Gender Studies, o.p.s. je nevládní neziskovou organizací, která slouží především jako informační, konzultační a vzdělávací centrum v otázkách vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti. Cílem organizace je shromažďovat a dále zpracovávat a rozšiřovat informace související s tematikou rodů. Prostřednictvím projektů GS aktivně ovlivňuje změny týkající se rovných příležitostí v různých oblastech, jako jsou například trh práce, politická participace žen, informační technologie apod. GS také provozuje knihovnu obsahující množství publikací a materiálů k feminismu, gender studies, právům žen a mužů atp.

Zdrojem dalších informací pro vás mohou být i webové stránky www.feminismus.cz či www.genderstudies.cz či www.rovneprilezitosti.cz.

Související linky:

Analýza české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi ve světle práva Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách