[ One Billion Rising Prague, Fórum 50%] - Kazda treti zena na zemi behem sveho zivota zazije znasilneni ci zmlaceni. Pomozte i Vy tento stav zmenit! One Billion Rising je celosvetove hnuti, ktere pusobi ve 168 zemich sveta od Afghanistanu po Zimbabwe. Tuto iniciativu podporuje pres 13.000 vyznamnych organizaci (napr. Amnesty International USA, International Rescue Committee, NOW), celebrit (Robert Redford, Jane Fonda, Yoko Ono) i vyznamnych osobnosti vcetne Dalajlamy. I Ceska republika se prostrednictvim konkretnich organizaci ke hnuti pripojila. Blizsi informace ziskate na webu One Billion Rising. Jak můžete pomoci Vy?

[ Rozkoš bez rizika] - Vystoupí zahraniční hosté se zkušenostmi s legalizací prostituce a poskytováním služeb osobám ze sexbyznysu. Na konferenci vystoupí též zástupci Úřadů práce, MHMP, neziskové organizace a další. Součástí konference je i workshop zaměřený na problematiku zákona o regulaci prostituce. I vy se můžete zapojit a vyjádřit svůj názor.

Statistiky hovoří o tom, že zhruba každá čtvrtá žena a každý desátý muž se v průběhu svého života stane terčem sexuálního útoku. Na tuto alarmující skutečnost poukazují jak české neziskové, tak další různorodě alternativně zaměřené skupiny. Nesouhlasit se sexuálním násilím zde patří k dobrému tónu. Jelikož však sexuální obtěžování a násilí nemusí být nutně vědomými činy a protože my všichni jsme vyrůstali a jsme součástí společnosti, v níž je tato problematika stále předmětem řady mýtů a je tabuizovaná, nevyhýbá se sexuální násilí ani neziskové, alternativní, levicové, autonomní, anarchistické a subkulturní scéně. Na tuto skutečnost chceme otevřeně upozornit.

[ Stop znásilnění] - V sobotu jsme oslavili Mezinárodní den rovnosti žen a mužů. Gender Studies mělo stánek v Praze na Andělu, kde jsme rozdávali noviny Půl na půl, ale také publikaci Pod hladinou: Fakta a mýty o znásilnění. Mezi kolemjdoucími byli i policisté, rozhovor s nimi byl opravdu zdrcující. Když jsme jim publikaci nabízeli, policisté ji odmítli a jeden z nich řekl: „Já jsem nikdy znásilněn nebyl.“ Když jsme na to reagovali, že se ale s potencionálními oběťmi setkává, odpověď zněla: „Ony si to přece zaslouží.“ Takovýto přístup mě prostě děsí a vůbec nepřispívá k tomu, abych se cítila bezpečnější.

Znásilnění je společenský, ne pouze kriminalistický problém. Proto by se jeho řešení nemělo odehrát jen ve formě vypátrání, usvědčení a odsouzení viníka, ale také by mělo zahrnovat práci s pachatelem znásilnění na osobní rovině. A to se neomezuje čistě na psychologickou pomoc, ale zahrnuje i aktivity v komunitě či skupiny, v níž ke znásilnění došlo. Pár příkladů takové svépomoci v následujícím článku ukazuje, že v takových chvílích se neproměňuje a neučí pouze pachatel, ale i všichni okolo, přátelé, partneři a příbuzní toho, kdo znásilnění zažil.

Ať chceme nebo ne, média vstupují do našich životů v podstatě každodenně. Možná si to ani neuvědomujeme, ale jejich působení se zdaleka neomezuje na předávání tzv. „objektivních“ informací. Média samozřejmě selektují, nejen o jakých tématech budou referovat (některá jsou tedy důležitější než jiná), ale také jakým způsobem. Podle mediálních teoretiků tak média v podstatě konstruují společenskou realitu. Proces je ale samozřejmě složitější: novináři a novinářky jsou také ovlivněni veřejným míněním, občas jsou zahlceni předsudky a stereotypy atd. Ty se pak odráží v jejich příspěvcích do médií, a tak se roztáčí spirála, ze které není úplně jednoduché vystoupit.

Gender Studies o.p.s. a Persefona o.s. si Vás dovolují pozvat ke 2. kulatému stolu, nad nímž převzala záštitu Klára Laurenčíková, náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy.

Znásilnění je děsivý čin. Pochopitelně, již samou svou podstatou, násilným vniknutím do intimní sféry člověka. Je ale děsivý také tím, jak často se děje a jak moc je opředený různými mýty a mylnými představami. Je ambivalentní. Je až příznačné, jak lidé silně odsuzují znásilnění a jejich pachatele, a druhým dechem jsou schopni odsoudit oběti, „protože si o to říkaly“, nebo se prostě jen na ně koukat skrz prsty.

Právě jsem dočetla blogový příspěvek Meg Stone, ředitelky bostonské organizace IMPACT, která se zabývá prevencí násilí a zneužívání. Ve svém blogu reaguje na odezvu, kterou získala prasečí chřipka v médiích mezi širokou i odbornou veřejností a mezi politiky. Konkrétně přiznává: „Když vidím všechnu tu pozornost, která se dostává prasečí chřipce, žárlím.“

[ Stop znásilnění] - Persefona, o.s. a Gender Studies, o.p.s. pořádají 28. ledna 2010 kulatý stůl, který se bude věnovat tématu stávajícího systému péče o oběť znásilnění a jejímu postavení v trestním řízení.