Příliš technická civilizace činí z lidí předměty, objekty. Stávají se kolonkou v dotazníku, pořadovým číslem, statistickým vzorkem, strojem na výrobu, loutkou mocenských hrátek. Ovšem lidi rodu ženského se s tímto zpředmětňováním setkávají na vlastní kůži mnohem častěji než lidé rodu mužského. Díky své biologické schopnosti být jinojakou, dvojí, těhotnou, je ženské ego v našem kontextu chápáno také jako dvojjaké. Tedy rozdvojené - plozením a péčí o dítě - roztěkané, nepozorné a nemající váhu. Což je faktor, který toto četné zpředmětňování jakoby společensky umožňuje a ospravedlňuje. Ony to přece vydrží!
Ženy jsou válečnou kořistí, objektem pornografie, modelingu, reprodukčních politik, lékárenských lobby, plastické chirurgie nebo reklamy. Tento proces zpředmětňování je tak běžný, že i ženy samotné ho přijímají jako přirozenou součást své "socializace". Funguje na nás a my se mu přizpůsobujeme ve velké míře. Neuvažujeme o sobě a o potřebách svého ega (myšleno pozitivně), ale o sobě jako o předmětu něčího zájmu: milence, agentury na krásu, šéfa, dětí. Dle předobrazu tohoto předmětu se stylizujeme - a to jak psychicky, tak fyzicky, a pokud to není přesně ono, pak i virtuálně nebo chirurgicky.
Je tragédií dnešní doby, že vliv médií právě na toto zpředmětňování žen je díky jejich stále dokonalejšímu zobrazování, tedy používání obrazu, stále silnější a silnější. Mediální obrazy jsou v této chvíli zodpovědné za většinu nových stereotypů týkajících se především "podoby" genderových rolí. A na tento aspekt by měli velmi důrazně dbát všichni, kteří hovoří o rovnosti příležitostí, o pozitivních opatřeních směřujících k vyššímu zastoupení žen v politických a ekonomických strukturách, o platových diskriminacích, ale i o existenci ženskosti a mužskosti jako dvou rovnovážných světů. Tedy o rovnosti mezi muži a ženami ve společnosti obecně. Kteří tedy tematizují rodovou nerovnost či diskriminaci a kteří se snaží o to, aby nejen společenské mechanismy jako zákony, vyhlášky, pravidla fungovaly spravedlivě vůči oběma pohlaví, ale aby si zástupci a zástupkyně obou pohlaví tuto rovnost vzali/y za svou, aby ji vnímali/y a vyžadovali/y. Žena ze své pozice, zkušenosti a potřeb a muž zase ze své pozice, zkušenosti a potřeb. Sebevědomě, s vědomím svého ega. Nejde tu o žádný boj, jde tu o nastavení celospolečenské atmosféry, kde se pověstné protipóly jin a jang mohou prolínat, doplňovat a pomáhat si.
Obsah ovšem v dnešním vizuálně orientovaném světě musí korespondovat s formou. A co víc, každé společenské téma musí mít svůj obraz, chcete-li svůj inzerát, svou image. Pokud ho nemá, je vnímáno úzce intelektuálsky a menšinově. Téma rovných příležitostí, rovnosti žen a mužů je ovšem téma zasahující všechny, a to velmi intimně a velmi důsledně. A to i ve sféře práce, na kterou se tento Zpravodaj zaměřuje. Oborníci a odbornice na podobu - lidé z marketingu a pr - vytvářejí image výrobků své firmy, která má tento výrobek prodat. Jelikož prodej výrobku je choulostivá věc, sahají tito lidé k osvědčeným prostředkům. A tak znovu a znovu zpředmětňují ženské tělo, které jim zaručeně pomůže k dobrému zisku.
Ve chvíli, kdy se firma vydá na chodníček rovných příležitostí, tedy dodržuje zákonné podmínky, sama vytváří prostor pro rovnocennost ženských a mužských pracovníků, musí tuto rovnocennost promítnout do všech svých aktivit. Nestačí informované a citlivé personální oddělení. Problematika rovnosti teče celou firmou a na veřejnost se dostává právě přes obrazy, které firma produkuje. PR a marketing musí být v otázkách rovnosti připravován ještě dříve než personální oddělení, jinak ve svých pracovních stereotypech dobré a pozitivní snahy firmy v očích veřejnosti jen zesměšní. Jak je možné, že firma, která si zakládá na své interní politice rovných příležitostí, vydá inzerát zneužívající - zpředmětňující ženy nehorázně diskriminujícím způsobem? Rovné příležitosti nikde nezačínají a nikde nekončí. Rovné příležitosti a rovný přístup k oběma pohlavím buď je, nebo není.
Rovné příležitosti fungují a budou fungovat jen a pouze za stejného předpokladu jako princip trvale udržitelného rozvoje. Musejí ho dodržovat všichni a vždy, aby planeta vydržela pobyt lidského plemene ještě nějaký ten čas. Neexistují žádné výjimky a žádné úplatky.
