[ 31.10.2005, Kateřina Jonášová, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce ]

"Naším úkolem je zjistit, jak v praxi probíhá slaďování rodinného a pracovního života," shrnuje spolupráci Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV) na projektu Equal PhDr. Věra Kuchařová, CSc. "Legislativa zde již vytvořila podmínky pro rovnocennou účast obou rodičů na rodinném i profesním životě, ale v praxi stále existuje genderová diferenciace."

Pouhé 1% otců zůstává s dětmi na rodičovské dovolené? V jakém časovém horizontu se to může změnit?

Myslím, že důvody malé účasti mužů na využívání rodičovské dovolené jsou poměrně známé. Donedávna to byly jednak odlišné právní podmínky žen a mužů celodenně pečujících o dítě do tří let (např. pokud jde o právní formu uvolnění ze zaměstnání a práva při návratu zpět) a jednak nemožnost souběžného zaměstnání, která měla za následek ztrátu nebo zhoršení kontaktu s profesí.
Tyto dopady na profesní život spolu s tradičním pojetím role matky a otce působily proti většímu zájmu mužů brát si rodičovskou dovolenou. Obě tyto bariéry byly po právní stránce odstraněny, reálně však překonány nebyly. Tomu napomáhají přetrvávající ekonomické důvody nezájmu o rodičovskou dovolenou otců, jejichž základem je nerovnost v odměňování, kdy ztráta příjmu pečující ženy většinou mívá menší dopady na rodinný rozpočet než ztráta příjmu pečujícího muže.
Obvykle připomínané příčiny tkvící ve stereotypech v nazírání na úlohu ženy a muže v péči o děti a zabezpečení rodinného příjmu se také mění postupně a v populaci nerovnoměrně. Otec na rodičovské dovolené je některými lidmi obdivován, pro většinu je to ale stále podivín, který svým způsobem "provokuje". Existují však zahraniční studie potvrzující přínos otce na rodičovské dovolené pro slaďování rodiny a zaměstnání obou rodičů. U nás nicméně zjišťujeme zábrany nejen na straně mužů, ale i mezi ženami, které si jaksi chrání svou sféru mateřství a s ním spojených nejen povinností, ale i výhod či dominance. Jako v mnoha jiných případech platí, že v postojích jsou lidé i u nás dost otevření rodičovské dovolené otců, ale skutečné jednání se od takových deklarací liší.

Vnímáte vyrovnání podílu obou partnerů na rodinném a kariérním životě jako klíčové pro řešení problému nerovnosti na trhu práce?

Říci co je více a méně důležitým faktorem určitého jevu bývá většinou nelehké. Harmonizace zaměstnání a rodinného života je rozhodně jednou ze základních příčin genderových nerovností na trhu práce. Ale tato příčina je podmíněná. Vstupuje sem již výchova dětí a volba povolání chlapců a dívek, spolupůsobí zde profesní aspirace žen a mužů. Takto bychom mohli vyjmenovat i další faktory, přitom řada z nich se vztahem rodiny a zaměstnání, s rodinnými a profesními plány, tak či onak souvisí.

Jaké jsou základní životní priority mladých žen ve věku 25-35 let, které jsou ohroženou skupinou na trhu práce? Nakolik se jejich životní strategie liší od stejně starých mužů?

Možná někoho překvapí, že se příliš významně neliší rodinné plány mužů a žen, měříme-li je podle toho, kolik dětí by chtěli mít, jakou hodnotu pro ně má manželství a rodičovství. Existují však rozdíly mezi deklarovanými hodnotami a skutečným chováním. Jen malý počet lidí neplánuje mít děti, reálně ale bezdětnost vzrůstá. Priority a životní strategie se liší podle osobnostních a sociálních charakteristik, např. podle vzdělání či rodinné tradice.
V mladé populaci převládá zájem realizovat se a uspět v profesi a být zároveň dobrým rodičem a žít ve spokojeném manželství (nebo stále častěji v partnerství). V době vyšších nároků na kvalifikaci, flexibilitu, výkon a životní úroveň to znamená nejprve stabilizovat profesní postavení, pak založit rodinu a dokázat ji skloubit se zaměstnáním. To ovšem není strategie obecně platná, hlavně ale zjišťujeme, že reálné životní podmínky často nutí ženy i muže své strategie měnit. Kromě toho do obvyklých životních strategií dnes patří i osobní úspěch a uspokojování osobních zájmů, což se někdy střetává s rodičovskými plány.
Nestudovali jsme podrobně strategie takto věkově vymezené skupiny žen, protože věk má vliv na rozdílné výsledky pouze v "hrubých" srovnáních. Navíc zde nehraje roli ani tak individuální stáří, jako společenské podmínky, v nichž ta která generace prožívá svá mladá léta. Priority a strategie lidí v uvedeném a vlastně v každém věku jsou hodně rozdílné, ale pohlaví zdaleka není hlavní diferencující faktor.

Co je společné ženám starším padesáti let, které patří k další znevýhodněné skupině z hlediska kariérních šancí?

Jedná se o různorodou skupinu. Jejich postavení není závislé jen na věku, ale i na dalších charakteristikách, zejména vzdělání a vývoji životní dráhy.
Nejčastěji diskutovaná bývá jejich pozice na pracovním trhu a tzv. sendvičový efekt. Ženy v předdůchodovém věku patří k více ohroženým na trhu práce, ale většinou za předpokladu souběhu dalších handicapujících charakteristik. Ty souvisejí s rolí ženy v rodině, která mívá za následek jednak kratší a též přerušovanou kariéru a tím i nižší příjmy, a jednak větší zatížení péčí o rodinné příslušníky - ať už se jedná o vnoučata, nebo stárnoucí rodiče. Případně obojí - to je pak onen sendvičový stav. Ženy se starají nejen o vlastní, ale častěji než muži i o partnerovy rodiče. Přitom zvyšování důchodového věku ženám na jedné straně umožňuje "dobudovat" pracovní kariéru za léta jejího přerušení, na straně druhé je staví do náročné situace zvládání zaměstnání a potřeb širší rodiny současně. Je to důsledek jak české tradice vzájemné výpomoci, tak omezené nabídky služeb pro rodiny.

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí je prostřednictvím výzkumné pracovní skupiny Rodinná politika v koordinaci vedoucí PhDr. Věry Kuchařové, CSc. partnerskou organizací Gender Studies o.p.s. v projektu EQUAL: Role rovných příležitostí žen a mužů v prosperitě společnosti.