[ 20.10.2005, Jitka Kolářová Feminismy > Feminismus ]

„Nechceš dělat, co říká tvá máma“, křičí na mě zpěvačka holčičí punkové kapely Barbarellas. Za touto jednoduchou a frackovitou větou se skrývá hodně z toho, co mělo a má mnoho dívek a žen v punkové subkultuře na srdci. Jsou mladé, vzteklé a říkají si Riot grrrls.

Počátky: důvody a principy

 Riot grrrls se objevily na počátku devadesátých let, jejich první veřejné vystoupení je spojováno s hudebním festivalem v Olympii v USA (1991), kde zahrály dnes již veteránky ženské hudební scény Bikini Kill či Hole.

Hnutí Riot grrrls (lze-li ho vůbec nazvat „hnutím“), které vzklíčilo na poli punkové subkultury (či DIY kultury obecně) - jako její dědic i jako kritik, se brzo rozšířilo do různých částí světa.

Přebralo anarchistické principy DIY kultury, důraz na význam jednotlivce, nehierarchické struktury, skutečně demokratické rozhodování, nekomerční produkci a sociální odpovědnost. Punková subkultura navíc používá „nízkoprahové“ kulturní vyjádření: jednoduchou hudbu, již lze hrát bez výrazných muzikálních znalostí a schopností (a často pro začátek stačí jen dělat hluk); tištěná média ve formě zinů, tedy kopírovaných, někdy i ručně psaných koláží osobních komentářů k okolnímu dění. Riot grrrls vytvořily mnoho hudebních skupin, tisíce zinů, webových stránek, performancí, ale také například básnických uskupení, najdeme i rozhlasovou stanici. Aktivity riot grrrls šly ve stopách DIY kultury také v tom, že v sobě spojovaly její heslo „party and protest“, tedy „protestuj a bav se“: jejich kritika a vzdor byly vždy zabaleny do kulturního hávu; jejich hudba, ziny, performance vždy nesly politické poselství (neboť politikum je už jen to, že ženy vstupují do veřejného, tedy převážně mužského, prostoru a přetvářejí ho po svém).

Ovšem jako impuls ke vzniku posloužila spíše odvrácená strana punku: sexismus a nerovnost mužů a žen, které navzdory rétorice svobody a odmítání struktur existujících v mainstreamu, stále v punku přetrvávaly. Dívky hrály – a stále hrají – zhusta jen pasivní roli posluchačky kapely, čtenářky časopisu, a sexuálního objektu, byť navlečeného do „rebelských“ punkových oblečků. Když se pak objevilo pár nových ženských (a feministických) punkových kapel, strhla se úplná lavina dívčích aktivit, které jakoby jen čekaly na prvotní podnět, naplněné po okraj frustrací a vztekem z nutnosti neustále překonávat bariéry, které pro muže neexistují. Prvotní nadšení popisuje Manifest Riot Grrrls Europe takto:

„Vždycky, když čtete recenze z té doby, reportér/ka často píše o neuvěřitelné energii na koncertech. Holky si sundávaly trička, skákaly z pódia do publika, které je pak nosilo nad sebou, zpívaly s kapelou. Kapely vznikaly po celé zemi, psaly se ziny a manifesty, skupiny pořádaly setkání, demonstrace a organizovaly různé projekty.“

Obsahem kritiky riot grrrls nebylo jen nerovné postavení žen a dalších marginalizovaných skupin v punku, ale i obecný útlak žen (zejména mladých). Častým tématem bylo znásilnění, incest, prostituce, šikana, body image a problematické pojímaní sexuality. V jejich ústech znovu oživlo heslo „Osobní je politické!“ a získalo nový nádech. Poukazovalo na to, že také mladé ženy a dívky musí čelit bezpočtu genderově motivovaných útoků, které ale dosud nebyly v širší míře artikulovány.

Grrrls se rekrutovaly z řad školaček a mladých žen – jejich věk se pohyboval v rozsahu zhruba od 12 do 25 let – a tomu odpovídal i způsob jejich vyjádření, který kombinoval prvky image hodné cukrové panenky a navztekané zlé holky: „uniforma“ se skládala z holčičkovských šatečků, potrhaných a špinavých těžkých vysokých bot, tělo často zdobily nápisy „kurva“, „děvka“ atd. Znamenalo to kritiku, ale zároveň i znovudobytí a redefinici představy ženství, dětství, ženské sexuality. To je vyjádřeno už samotným slovem grrrl, které je vytvořeno ze slova girl, dívka, původně naznačujícího jemnost, bezbrannost, slušné vychování. Všechny tyto významy jsou však ironizovány a vytlačeny vzteklým zavrčením „rrr“.

Ostatně vztek (a smích a sexualita) pro riot grrrls představuje důležitý zdroj síly a tvořivosti. Vztek znamená agresivitu a agresivita znamená akci, tedy ne pasivitu, ale vlastní přetváření svého okolí, grrrls nečekají až za ně problémy objeví a vyřeší někdo jiný. Smích je pak mocným nástrojem destrukce autorit a zároveň připomenutím, že politika nesmí být odtržená od života, do něhož emoce nezbytně patří.

Historie a současnost

Hnutí riot grrrls zaznamenalo největší rozmach během devadesátých let a představovalo čerstvý vítr jak na poli feministického hnutí, tak i v punku. Nelze tvrdit, že riot grrrls měly patent na dívčí feministickou aktivitu, ale byly mocným zdrojem inspirace pro další ženy a dívky.

Historie hnutí je vlastně historií různých kulturních aktivit v rámci tohoto hnutí: zejména kapel a zinů. Jedněmi z nejvýznamnějších prvních kapel byly Hole (jejich frontmanka Courtney Love se ale později od RG distancovala), Bikini Kill (vydaly první manifest), Bratmobile, Lunachicks či Sleater Kinney. Už předtím ale existovaly ženské spolky, které bychom mohly vnímat jako jakýsi předvoj – ať už to byly punkové královny konce 70. let (Poly Styrene, Beki Bondage, Patti Smith atd.) nebo L7 a Babes in Toyland v pozdních 80. letech. Další vývoj aktivit riot grrrls je těžko sledovatelný, protože je anarchický, mnohé projekty měly jepičí život, jiné přetrvaly. Proto toho, kdo se chce do historie ponořit hlouběji, odkazuji na konkrétní historie jednotlivých uskupení. Dobrým začátkem je podívat se na webové stránky Riot Grrrls Europe (obecné informace), Grrrl Zine network (média), nebo prozkoumat odkazy na seznamu „webrings“ (řetězce spřátelených webových stránek) (odkazy na konci článku).

Nicméně nelze tvrdit, že hnutí riot grrrls neprocházelo změnami jako celek. Po prvotním boomu, jak už to tak bývá, došlo k útlumu. Mnoho protagonistek se od tohoto hnutí distancovalo z důvodu jeho diskreditace. Obecně sdíleným názorem mezi riot grrrl je, že za pokroucení a znehodnocení ideje celého hnutí mohou mainstreamová média:

„Ale jako vždycky to média musela zkazit. Psali, že grrrls mlátily kluky jen proto, že to byli kluci, a vykreslili jednostranný obrázek muže nenávidějících leseb, protože nepochopili, že láska k holkám hned neznamená nenávist k mužům. Nebo popisovali riot grrrls jako zdivočelé děvky, celé články byly o krátkých šatech, rozmazaných rtěnkách, potetovaných prsou o neučesaných holkách bez kalhotek. Ale neobjevilo se tam jedno jediné slovo o tom, že riot grrrls používají určitý vzhled k tomu, aby bojovaly proti konzervativním genderovým rolím. Logicky následovalo prohlášení „Riot grrrls jsou mrtvé“. Kapely se rozpadly a spousta velkých byznysmenů ucítila možnost vydělat peníze.“ (Riot Grrrls Europe)

Komercializace a „požírání“ mainstreamem vedlo mnoho mladých feministek k tomu, že nálepku riot grrrl odmítly, a začaly se nazývat jinak: třeba „lady“, tedy slovem, které podobně jako girl původně spojovalo se ženami zcela jiné vlastnosti. Nicméně, po určitém odlivu příznivkyň a příznivců se riot grrrls „otřepaly“ a znovu fungují. Na poněkud méně euforických základech, méně překotně, o něco vážněji, ale stále se drží původních principů DIY kultury a feminismu. Hlásí se k nim heterogenní skupina lidí: ženy i muži (riot bois), lidé rozličných sexuálních orientací, z různých subkultur (ale punk převládá). Osobně jsem nabyla dojmu, že věkový průměr riot grrrls se lehce zvýšil, ale žádné statistiky samozřejmě neexistují.

Riot grrrls lze najít zejména v západních zemích, v Česku jich moc není. Existuje tu teoretická práce o amerických RG, napsaná feministkou a hudebnicí Pavlou Slabou-Jonsson, a pár článků v hudebních časopisech, informace najdete i na Frankieho webových stránkách, v praxi se k RG hlásí hudební projekt Let Girls Rock a zin Bloody Mary.

Přínosy a omezení

První vlna riot grrrls byla kritizována na to, že ustrnula na problémech mladých bílých dívek ze střední vrstvy a není schopná reflexe útlaku odlišných lidí či přírody. Mám za to, že to je neopodstatněná kritika, protože riot grrrls byly od počátku dosti rozmanitým proudem aktivit, a často kritiku patriarchátu spojovaly s kritikou kapitalismu a vykořisťování přírody. Některé z nich se hlásily k anarchismu, jiné ne.

„Riot grrrls se dívají kriticky na svět kolem sebe, a to nejen z pozice feminismu, ale jejich pozornost mají i práva zvířat, sexuální zneužívání, rasismus, homofobie či předsudky na základě třídy a věku.“ (Riot Grrrls Europe)

Neohraničenost či nedostatek vymezení nějakého programu vlastně celé „hnutí“ riot grrrls provází od samého zrodu. (Proto se také vzpírám názvu „hnutí“ - riot grrrls nemají žádný program, žádné vůdkyně, jde spíše o kulturně-politický fenomén či subkulturu v subkultuře). Sice existuje několik manifestů, ty ale nejsou nijak zobecnitelné či závazné. Riot grrrls nepřinesly žádné teorie, žádnou specifickou sadu myšlenek, což je odlišuje například od anarchofeminismu. Několik publikací o a pro riot grrrls představuje spíše reflexi spontánního dění než výrazný krok kupředu.

Předností je praktická, ne teoretická stránka věci: setkávání, vzájemná podpora (což není málo!), pořádání koncertů ženských kapel, vydávání zinů a desek. Jde o kulturní aktivity na lokální a osobní úrovni (ačkoli komunikace a spolupráce na mezinárodní rovině je důležitá), o každodenní rebelii v běžném životě – nečekají na žádnou politickou avantgardu, která jejich bolesti vyřeší za ně, protože – jak už se o tom přesvědčily – ani jakožto členky alternativních subkultur s radikálními názory rovnost a svobodu automaticky nezískaly.

I přes svou určitou vágnost zůstávají Riot grrrls jednou z mála artikulovaných forem aktivismu, který se obrací výslovně k dívkám. Hravost, tvořivost a silná provázanost se subkulturou mohou fungovat jako jakási vstupní dvířka k „vážnému“ aktivismu, který narozdíl od riot grrrls poskytne zájemkyním a zájemcům solidnější teoretické základy. Na druhou stranu by ovšem bylo smutné vnímat je jen jako nějakou berličku či agitku pro „ten pravý“ aktivismus - riot grrrls byly a jsou zajímavým a svébytným fenoménem kontrakultury.

Jitka Kolářová

Zdroje:

Frankie: Riot Grrrls. What does it mean and where does it come from? Bloody Mary č. 9, zima 2004. s. 50-54.

Riot Grrrls Europe: Our manifesto - what we're all about! Online, dostupný z http://www.riotgrrrleurope.net last update 31.07.2005, accessed 17.8.2005

Odkazy:

Frankieho Grrrl stránky http://www.grrrl.wz.cz/ Odkaz na riot grrrl webring http://members.tripod.com/~olsas/links.html Grrrl Zines Network.

www.grrrlzine.net

Zdroj: A-kontra 3/05.