[ 12.10.2005, Linda Sokačová Feminismy > Feminismus ]

Feminismus a s ním související téma ženských práv mají v československém a potažmo českém prostředí velkou tradici v podobě úsilí o emancipaci žen v oblasti vzdělávací, pracovní a politické především na konci 19. a začátku 20. století. Nově se tato a podobná témata začala v českém kontextu objevovat po roce 1989. Otázka emancipace však byla v československé společnosti přítomná i v době „komunistického“ režimu. Šlo však spíše o její prosazování shora, z pozice vládnoucí garnitury. V této souvislosti bývá proto používán výraz státní feminismus. I když byla emancipace žen podporována, tradiční stereotypy spojené s postavením žen a mužů ve společnosti nebyly nijak zpochybňovány. Tradicím odpovídající rozdělení ženských a mužských rolí bylo naopak režimem podporováno. Obraz pracující ženy a vysoká participace ženské pracovní síly na trhu práce byla integrální součástí komunistické ideologie; byla zároveň doprovázena nerovným odměňováním žen a mužů a výraznou horizontální segregací.

Historie ženského hnutí první vlny v českých zemích

V Čechách a na Moravě se feministické hnutí začalo cíleně prosazovat v polovině 19. století. Mezi jeho významné osobnosti patřily Magdalena Dobromila Rettigová, Božena Němcová, Karolína Světlá, Sofie Podlipská či Eliška Krásnohorská.

V šedesátých letech 19. století se v tehdejším ženském hnutí objevily první ohlasy ženského hnutí v Americe. V roce 1865 založili Vojta Náprstek a Karolína Světlá Americký klub dám. Jeho hlavními úkoly bylo sebevzdělávání, podpora dobročinnosti, péče o děti a mládež, ale i nových myšlenek a strojů, včetně jejich zavádění do domácnosti. V roce 1871 založila Karolína Světlá Ženský výrobní spolek český, jehož cílem bylo vést ženy k praktické a ekonomicky výdělečné činnosti. Významným úspěchem na poli vzdělávání bylo založení prvního soukromého dívčího gymnázia ve střední Evropě Minerva, o které se zasloužila Eliška Krásnohorská. Studium na filosofické fakultě bylo ženám povoleno v roce 1897 a studium medicíny a farmacie roku 1900.

V politické oblasti se významně angažoval Tomáš Garrigue Masaryk, který byl ovlivněn svou ženou Charlottou G. Masarykovou. Kulturní a politický život žen se soustředil v Ženském klubu českém založeném roku 1903. Angažovala se v něm např. Františka Plamínková, jedna z nejvýznamnějších osobností ženského hnutí u nás. Její důležitá role spočívala v tom, že spolu s ostatními československými ženami a Klubem připravila cestu k zavedení paragrafu 106 Ústavy Československé republiky z roku 1920, kde bylo zakotveno, že „výsady rodu, pohlaví a zaměstnání se neuznávají“. V roce 1923 pak Plamínková založila Ženskou národní radu, která měla dohlížet nad dodržováním rovných práv v praxi.

Již v roce 1905 vznikl Výbor pro volební právo žen, prvního předsednictví se ujala právě Františka Plamínková. První ženou poslankyní ve Sněmu království českého se – i přesto, že tehdy ženy ještě neměly aktivní volební právo – stala v roce 1912 spisovatelka Božena Viková-Kunětická. Ženská národní rada vyvíjela za druhé světové války řadu aktivit proti Hitlerově režimu. V roce 1945 vznikla Rada československých žen v čele s JUDr. Miladou Horákovou. Kontinuita ženského hnutí však byla v roce 1948 přerušena a v roce 1950 byla Milada Horáková po zinscenovaném procesu popravena.

Období 1945-1989

V červnu 1945 byla ustavena Národní fronta žen, v jejímž ústředí se scházely zástupkyně čtyř politických stran, a nadstranická Rada československých žen. Ta se hlásila k předválečné Ženské národní radě a brzy po válce se v jejím rámci povinně spojily mnohé předválečné feministické spolky, aby ženské hnutí nebylo příliš roztříštěné a snáze se kontrolovalo. Ve své činnosti (do roku 1948) Rada propagovala především vyspělejší techniku do domácností a nový zákon o rodině. Obě organizace vedle sebe působily až do roku 1948, kdy 26. února vznikl Akční výbor Rady československých žen.

Po válce také vznikl Československý svaz žen. Těžiště jeho práce se téměř výhradně soustředilo na ekonomické a ideologické pole – získávat ženy do průmyslu a zemědělství a podporovat politiku KSČ. I tento svaz zanikl, aby jej nahradily výbory žen, které se ustavovaly jako pomocné orgány při místních (okresních, krajských) národních výborech. Po únoru 1948 se ještě chvíli udržel Ženský klub, byl však zrušen v den zatčení Milady Horákové. V roce 1967 byl jako masová organizace obnoven Československý svaz žen; v souladu s federativním uspořádáním byly také ustaveny Český a Slovenský svaz žen.

Po roce 1990 byl Ústřední výbor Československého svazu žen rozpuštěn, zůstala pouze republiková organizace s názvem Český svaz žen. Ta si zachovala majetek a členstvo, organizace působí v pozměněné podobě dodnes.

Období po roce 1989

Ženské spolky a organizace začaly znovu vznikat po roce 1989. Většina z nich se orientovala obecně na problematiku postavení žen ve společnosti, menší část pak sdružovala určité profesní skupiny nebo se zaměřovala na specifickou oblast společenského života. Druhý jmenovaný trend začal postupně sílit a současné organizace působící v oblasti rovnosti žen a mužů se specializují jedním směrem.

U zrodu „nového ženského hnutí“ stála řada významných osobností, jako např. socioložka Marie Čermáková, filosofka Hana Havelková, bohemistka Jiřina Šmejkalová, psycholožka Šárka Gjuričová, právnička Soňa Hendrychová a řada dalších, ne však méně významných osobností. Velmi důležitou roli sehrála socioložka a bývalá disidentka Jiřina Šiklová, která stála u zrodu českých genderových studií jako akademické disciplíny a je jednou ze zakladatelek neziskové organizace Gender Studies.

Na rozvoj feminismu a rovných příležitostí v ČR měly velký vliv také zahraniční organizace a nadace, které tehdejší aktivity podporovaly organizačně, myšlenkově a finančně. Patřily mezi ně např. FrauenAnstiftung či Network of East-West Women. První fáze „novodobého“ českého feminismu a ženského hnutí byla vůbec ovlivněna západním feministickým přístupem a konfrontací s ním. Jiřina Šiklová v kapesním atlasu ženských iniciativ Alty a soprány napsala: „Mnohé otázky, které klade západní feminismus, jsou pro nás často prvním podnětem k sebereflexi. Tímto způsobem jsme se dosud „nesledovaly“. Mnohdy jsme sugestivností a zajímavostí těchto problémů tak zaujaty, že se snažíme vidět i u sebe symptomy, které zde zatím vůbec nejsou. … Na jiné otázky západních feministek můžeme odpovědět teprve po vysvětlení základních rozdílů mezi totalitním systémem a parlamentní demokracií, mezi tržním a plánovaným hospodářstvím. … stejně tak je pro západní feministky, novináře a sociology nepochopitelné, proč u nás nevznikla politická strana žen, proč v české vládě není ani jedna žena, proč my ženy dostatečně nehájíme takzvané sociální výdobytky socialismu, proč se my ženy v České republice poměrně tak málo objevujeme na veřejnosti. Působíme dojmem, že jsme příliš tiché, pasivní, uťápnuté, ani neprotestujeme proti sexuálnímu obtěžování a pornografii.“

Jedním z nejdůležitějších nositelů myšlenky rovných příležitostí se staly nevládní neziskové organizace. Jednou z prvních organizací po roce 1989 byly Gender Studies (dále GS). GS vzniklo v roce 1991 v bytě Jiřiny Šiklové jako kontaktní středisko sítě českých ženských organizací. GS završily svou první etapu existence v roce 1998 založením genderových studií na FF UK.

GS však nebyly  jedinou ženskou organizací v ČR. Adresář ženských iniciativ, který byl vydán v roce 1994, obsahoval informace o třiceti čtyřech organizacích, z nich některé existují dodnes. Současná databáze organizací zabývajících se rovnými příležitostmi pro ženy a muže obsahuje kolem padesáti kontaktů. Velká část jich však funguje na základě dobrovolné činnosti a není profesionalizována.

Oproti raným devadesátým letům se velká část „ženských“ neziskových organizací profesionalizovala, a to jak směrem dovnitř (organizační zázemí), tak směrem navenek (mediální komunikace a komunikace s veřejností). Oba uvedené rozměry profesionality mají těmto organizacím zajišťovat uznání jak u tvůrců politik, tak u veřejnosti. Vedle organizací, které vznikaly „zdola“ a byly založeny osobnostmi společenského a akademického života nebo odbornicemi a odborníky v dané oblasti, vznikají v poslední době také genderové organizace, které jsou zakládány etablovanými akademickými a společenskými institucemi či nadacemi (např. NKC – Ženy a věda, založené Sociologickým ústavem AV ČR, či Otevřená společnost, o.p.s. a Fórum 50%, založené Nadací Open Society Fund Praha). Ty mají, oproti výše jmenovaným, jistější institucionální zabezpečení.

Nejčastějším tématem, na které se „ženské“ neziskové organizace zaměřují, je trh práce: diskriminace specifických skupin na trhu práce, implementace programů na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže do zaměstnaneckých politik a konceptu společenské odpovědnosti firem či propagace příkladů dobré praxe. Nutno dodat, že tento trend do velké míry ovlivňují možnosti čerpání finančních prostředků, především pak strukturální fondy EU. Důležitým tématem je také násilí na ženách: pomoc ženám-obětem domácího násilí, lobbyingové aktivity směrem k politice v této oblasti a obchod se ženami; poněkud stranou stojí aktivity zaměřené na znásilnění. Intenzivně se prosazujícími tématy jsou postavení žen v politice - a to jak komunální, tak parlamentní a vládní - a (re)prezentace žen v médiích. Mezi prioritní oblasti zájmu patří také vzdělávání, rozvolňování stávajících genderových rolí mužů a žen či rodičovství (nejen mateřství, ale také otcovství) a postavení žen-uprchlic a etnických žen (především pak postavení romských žen v tzv. majoritní společnosti). Mezi méně viditelná témata lze zařadit reprodukční práva nebo zdraví žen (porodnictví). U většiny organizací je viditelný trend specializace na jedno hlavní téma a další „nesystematické“ a příležitostné řešení vedlejších témat. Tento fakt závisí také na velikosti a kapacitách dané organizace.

V aktuálních aktivitách lze vysledovat zaměření na novou cílovou skupinu: jsou jí muži obecně a muži-otcové. Předpokládá se, že rozvolnění genderových rolí a větší odpovědnost muže za chod rodiny a domácnosti přinese ženě větší prostor pro seberealizaci a oslabí dichotomii rodina–práce. Volba výhradně jednoho nebo druhého už nebude tak nevyhnutelná.

Financování neziskových organizací zaměřených na rovnost žen a mužů

Činnost „ženských“ neziskových organizací je ovlivňována řadou faktorů: veřejným míněním (více v příspěvku P. Rakušanové), politickou atmosférou, mediálním obrazem rovných příležitostí pro ženy a muže, kvalitou neziskových organizací samých a také finančními zdroji.

V současné době české neziskové a nevládní organizace čelí nové situaci. Mění se systém jejich financování. Ze země odcházejí „tradiční“ zahraniční nadace, protože země východní a střední Evropy jsou již považovány za vyspělé demokracie připravené podporovat instituce občanské společnosti. Objevil se rovněž nový typ finančních zdrojů: evropské strukturální fondy. Teprve čas však ukáže, jaký potenciál či omezení přinesou neziskovým organizacím. Strukturální fondy jsou administrativně velmi náročné a zároveň relativně úzce omezené na řešení problematiky, kterou s sebou přináší trh práce. Administrativní náročnost je limitujícím faktorem především pro malé organizace, které mají omezené finanční a lidské zdroje, protože již vyplnění žádosti o grant vyžaduje velké finanční a organizační nasazení. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Na granty (to platí především na projekty financované ze zdrojů EU) dosahují převážně vysoce profesionalizované organizace, které tímto dále rozvíjejí své profesionální a organizační zázemí a zvyšují svůj potenciál pro další získávání financí. Menší organizace většinou z grantového výběrového řízení vypadávají a ztrácejí možnost dále se rozvíjet.

Genderová analýza předvstupních fondů EU provedená GS také ukázala , že i když rovné příležitosti pro ženy a muže nabývají po vstupu do EU na důležitosti, není to zárukou pro jejich aktivní prosazování. Rovné příležitosti jsou totiž velmi často chápány pouze formálně a v kvantitativní rovině. Nejčastěji jsou vnímány jako poměr žen a mužů v různých společenských oblastech, jako pozitivní akce nebo kvóty. To ovšem redukuje význam rovných příležitostí, které je třeba v první řadě pojímat jako startovací čáru rovnou pro ženy i muže. S tím například souvisí nedostatečné vzdělávání hodnotitelů projektů v oblasti rovných příležitostí a v relevantních aspektech. Tento nedostatek je však částečně napravován v souvislosti se strukturálními fondy, kde jsou rovné příležitosti pro ženy a muže zařazeny jako jedna z horizontálních priorit. Přesto však nedostatečná pozornost genderových rozměrů projektů a neznalost této problematiky může vést k zamítání návrhů projektů specializovaných genderových organizací. Jedním z důsledků pak může být to, že se gender mainstreaming stane marginální prioritou, která bude hodnocena pouze na základě počtu žen a mužů v cílových skupinách projektu bez ohledu na povahu výstupů projektu, jeho zaměření a oblast, v níž je realizován.

Dalším problémem je tzv. neutralita. Nadace deklarují, že podporu získávají pouze ty nejlepší organizace a projekty. Taková neutralita se ale jeví jako falešná, zvláště pokud uvážíme, že evaluátoři dosud nebyli systematicky školeni v genderové tématice a v oblasti rovných příležitostí, a rovné příležitosti pro ženy a muže stále ještě nejsou považovány za důležitou a integrální součást společnosti.

Fondy EU neziskovým organizacím neumožňují dostatečné pokrytí nákladů potřebných na jejich organizační a profesionální zázemí (nájem, náklady na řízení organizace atd.). Ve srovnání se „starými“ členskými státy EU není v ČR stále zvykem, aby byly prostory neziskovým organizacím poskytovány z fondu města, kraje či státu zdarma či za „nekomerční“ nájemné. Tento deficit nabývá na důležitosti v momentě, kdy organizace zaměřující se na rovnost žen a mužů nejsou systémově podporovány ze strany státu. První grantové řízení specificky zaměřené na genderovou problematiku bylo Ministerstvem práce a sociálních věcí vypsáno teprve v roce 2004 (na podporu projektů realizovaných v roce 2005) a byla na něj určena částka kolem tří milionů korun. Na první pohled se jedná o částku relativně vysokou; uvážíme-li ale, že se s projekty přihlásilo 32 organizací, je její výše nedostatečná. Maximální poskytnutá částka na roční projekt dosáhla 315 000 korun.

Dalším finančním zdrojem neziskových organizací obecně je jejich vlastní činnost; tato položka však u jejich většiny pokrývá pouze malé procento příjmů. V této souvislosti by u „ženských“ neziskových organizací jistě stálo za zvážení zavedení institutu placeného členství, z něhož by mohla být kryta část nákladů. Ani v tomto případě však nelze předpokládat, že by tímto způsobem bylo možné hradit zásadnější části nákladů na činnost organizace.

Další možností je rozvoj vlastní ekonomické (podnikatelské) činnosti. I tato možnost je však omezena vzhledem k tomu, že velkou část klientů „ženských“ NNO tvoří marginalizované či diskriminované osoby (např. matky samoživitelky, ženy – oběti domácího násilí apod.); na rozvoj podnikatelských plánů také chybí kapacity (lidé i prostředky). Organizace působící v oblasti rovných příležitostí se nejčastěji zaměřují na poskytování placených konzultací ziskovým subjektům a odborné zajišťování přednášek a seminářů. Neziskovým subjektům jsou tyto služby z velké části poskytovány zdarma či za snížené částky.

Mezi nové možnosti financování či materiální formu podpory neziskových organizací patří firemní filantropie. Fórum dárců firemní filantropii definuje jako „klíčovou složku širšího konceptu společenské zodpovědnosti podniků, která zahrnuje finanční příspěvky, věcné dary, poskytnutí služeb, zapůjčení produktu nebo majetku, propracovanou strategii dárcovství, dlouhodobé partnerství s neziskovou organizací a patronaci programu, projektu nebo celé oblasti, dobrovolnou práci zaměstnanců, „zapůjčení“ expertů, vytvoření matchingového fondu atd.“ České ženské neziskové organizace a organizace zaměřené na rovné příležitosti pro ženy a muže však v této oblasti teprve získávají zkušenosti a snaží se navazovat partnerství. Velkou překážkou je, že rovné příležitosti stále velká část soukromých subjektů nepovažuje za relevantní a pro svou podporu vhodné téma. Nejčastější oblastí, do které proudí prostředky ze zdrojů firemní filantropie, jsou aktivity zaměřené na podporu dětí či projekty charitativní povahy.

Od začátku devadesátých let ušly české organizace zaměřené na problematiku rovných příležitostí pro ženy a muže dlouhou a někdy trnitou cestou. Velká část organizací se plně profesionalizovala a disponuje velkým myšlenkovým a organizačním potenciálem. Jiné zůstaly u zájmové a dobrovolné povahy a poskytují prostor převážně realizaci svých zakladatelů, resp. aktivitám pro skupiny, na něž se zaměřují.

Možnosti a omezení organizací zaměřených na prosazování rovnosti žen a mužů

Současná témata

 · Důležitou cílovou skupinou pro skutečné prosazení rovnosti žen a mužů jsou muži obecně a muži-otcové Spolupráce „ženských“ neziskových organizacích

· Je nutné pozitivně vystupovat na veřejnosti a v médiích. Pozitivní medializace genderových témat může zpětně podpořit jejich větší podporu · Důležitým aspektem pro úspěšné fungování neziskových organizací je síťování na národní i mezinárodní úrovni

· Fungující asociace a sítě by měly pracovat na zintenzivnění svých aktivit a více svou činností působit na tvůrce politik a osoby v rozhodovacích pozicích tak, aby byla posílena pozice organizací z oblasti rovných příležitostí v institucionální, politické i finanční rovině

· Za účelem posílení těchto organizací je nezbytné získávat spojenectví společenských a politických elit Spolupráce se státní správou a samosprávou

· Stát by měl být jedním ze základních garantů podpory neziskových organizací (finanční a institucionální) · Ze strany státní správy by měla být vytvořena transparentní pravidla pro spolupráci s neziskovým sektorem, v současné době neexistují

· Státní správa, krajské a městské samosprávy by měly být k činnosti neziskových organizací otevřenější Financování organizací z oblasti rovnosti žen a mužů

· Programy EU jsou často příliš administrativně náročné, zvláště pro malé organizace, které nedisponují placenými zaměstnanci · Stát podporuje organizace z oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže nedostatečně a nesystematicky.

· Otevírá se nová možnost pro podporu neziskových organizací, kterou je firemní filantropie

Zdroje:

Biziková, L., Filadelfiová, J., Králíková, A., Sokačová, L. (2005). Gender Audit of the EU – Pre-accession Funds 1999 – 2004. Gender Studies, Aspekt: 2005.

Hauserová, E. (1994). Alty a soprány. Kapesní atlas ženských iniciativ. Gender Studies: Praha.

Heitlingerová, A., Trnková, Z. (1998). Životy mladých pražských žen. SLON: Praha.

Hendrychová, S. (1999). Z historie feminismu v českých zemích. In Společnost žen a mužů z aspektu gender. Praha: Nadace OSF Praha.

Marksová – Tominová, M. (2003). Gender Assessment of the Impact of EU Accession on the status of Women in the Labour Market in CEE. Gender Studies: Praha.

Zpráva o Nadaci Gender Studies v Praze 1991 – 1997 (1998). Praha: Nadace Gender Studies.

http://www.forumdarcu.cz,  http://www.feminismus.cz,  http://www.feminismus.cz/organizace.shtml

Kapitola 1945-1989 je přepracovanou kapitolou České ženy v datech, období 1945-1989 od autorky Evy Uhrové z publikace Alty a soprány: kapesní atlas ženských iniciativ, vydané Gender Studies v roce 1994.

Poznámky:

1. Gender Audit of the EU Pre-Accession Funds 1999 – 2004. Gender Studies, Aspekt: 2005. Součástí této analýzy byl také CEE Trust for Civil Society, který sdružoval finanční prostředky několika zahraničních nadací, které se rozhodly své aktivity přesunout do států s méně rozvinout demokracií, především do Asie. Hlavním cílem tohoto fondu bylo podporovat rozvoj a dlouhodobou udržitelnost občanské společnosti v ČR.

2. Za účelem zajištění fundraisingu a dlouhodobé udržitelnosti neziskových organizací byl např. vypsán program EU Phare 2002 – Dlouhodobá udržitelnost rozvoje občanské společnosti. Ten umožňoval připravit a otestovat různé nástroje vedoucí k udržitelnosti. Jednalo se až o dvouleté projekty. Na tuto problematiku byl také zaměřen program CEE Trust for Civil Society, který byl administrován Nadací Via.

3. Tento materiál vychází z konference organizací a institucí zaměřených na prosazování rovnosti žen a mužů, která se uskutečnila 7. března 2005. Byla organizována Gender Studies, o. p. s. v rámci projektu „Vytváření dárcovského prostředí pro ženskou problematiku mezi zahraničními investory v ČR“ (EU Phare 2002 – Dlouhodobá udržitelnost rozvoje občanské společnosti).

Zdroj: Alty a soprány II: kapesní atlas iniciativ na podporu rovných příležitostí pro ženy a muže: Gender Studies,o.p.s.: 2005. Publikaci si můžete objednat na e-mailové adrese gender.info@ecn.cz nebo v internetovém feministickém knihkupectví.