[ 18.7.2005, Tereza Spoerri Multikulturně > Ženy ve světě, Rodičovství > Rodičovství ]

Ve Švýcarsku se konečně od 1.července 2005 začne všem ženám v zemi vyplácet mateřské pojištění a to po dobu 14 týdnu ve výši 80% platu s horním maximem 172 franků na den. Problematika specifického pojištění se táhne již celé dvacáté století. Protože země má jediné "přírodní bohatství" ve vzdělaní a pracovní kvalifikaci občanů, musí být jejím prvotním zájmem toto podporovat. Ženy staví otázka plánováni mateřství a s tím související odpovídající pracovní zařazení před nejistotu, jak dvojitou zátěž do budoucna zvládat, pokud se vůbec nebudou muset vzdát vlastního přijmu. V politicky rozčleněné federaci zavádí Ženeva jako první (2001) kantonální pojištěni, které přiznává pracujícím matkám po dobu 16ti týdnů 80% platu. Švýcarský parlament přijal o dva roky později (2003) celý soubor nových sociálních zabezpečení k odhlasování, které obsahovaly i tak dlouho očekávanou sféru finančního kompenzace matek po porodu. To bylo předloženo k odhlasování v září 2004 a zúčastnilo se ho přes 54 % voličů s pozitivním výsledkem. A nyní se půl roku poté zavadí do praxe.

Jaký byl status quo mateřského pojištění? Problém je prý vyřešen, provolávali konzervativní politici, kteří se mobilizovali proti jeho přiznání před hlasováním v roce 2004 - žena může přeci čerpat nemocenskou. Ta se ale měří podle délky zaměstnáni. Kdo je mobilní a flexibilní musí počítat s redukci vyplacených peněz. Při změně zaměstnání se totiž nezapočítají předešlé roky, takže jednotlivec je opět na základním minimu. Teprve po osmi letech u stejného zaměstnavatele je možno čerpat maximálních 14 týdnů. Další možnost se nabízí v ne zrovna levném privátním připojištění k běžnému zdravotnímu pojištění. To si platí každý sám a je bez zmíněné komerční nemocenské, která může nahradit zaměstnaneckou nemocenskou v případě, že ji pracovní smlouva neobsahuje nebo je příliš krátká. Zájemce musí podle zákona dodat detailní informace o svém zdravotním stavu a o případném těhotenství. Pokud je zájemkyně v době uzavření již těhotná, pojišťovna ji nic nevyplatí.

Je nutno uvést i fakt, že někdy i sami zaměstnavatelé, kteří postřehli neúnosnou situaci, v kolektivních smlouvách uvádějí nárok na 16 týdnů dovolené. Za dnešním zákonem částečně stojí, ač to zní nelogicky, ve velké míře zájmy vedoucí ekonomie a průmyslu v zemi.

Švýcarsko bylo jednou z prvních industriálních zemi, které roku 1877 zakázaly práci v továrnách ženám 8 týdnu po porodu, později roku 1964 to platilo už pro všechny zaměstnané ženy. Na co se zapomnělo a nebylo do dnešního data vyřešeno, byl fakt, že pracovnice neměly v teto době vůbec žádny příjem.
Na mezinárodní konferenci roku 1919, která postavení dělnic v Evropě regulovala, se konfederace nezúčastnila. V příštích desetiletích problematika peněz a mateřské dovolené nepřišla vůbec na program.
Až po druhé světové válce 1945 byl převzat článek o ochraně rodiny do ústavy i s klauzulí pojištění těhotných s tím, že se bude postupně řešit. V 70tých, 80tých i 90tých letech přišla na řadu další z množství tzv. iniciativ, které se předkládají občanům k odhlasování. Byly podány sociálními stranami nebo odbory. Politici se např. snažili prorazit s pojištěním, které by obsahovalo mj. i devítiměsíční rodičovskou dovolenou. Nic z toho ale neprošlo kvůli nešťastným formulacím či propojením s jinými pojistkami (např. zubní pojistka, nebo podpora nezaměstnaných matek).

V měsících, které předcházely hlasování v pozdním létě 2004 k novému zákonu, protestovala především napravo stojící politická spektra. Na mítincích se apelovalo na ohrožení rodiny, zavádění socialismu, ne-li komunismu a řečníci používali obehranou píseň o ziskuchtivosti matek, které drancují státní finance a také jejich neskutečné nezodpovědnosti. Pravá matka je s dětmi doma, tvrdili, a to nejméně 15 let, stará se o celou rodinu a hlavně nikdy by ji nenapadlo dětem nepřipravit oběd. Takových matek si važme. Argumentovali z tribun. Rovněž katolická lidová strana vyjádřila zděšeni nad tím, že budou existovat dvě třídy matek, jedna s podporou a druhá, co je v domácnosti, bez. Pracující matka znamená rozvrat společnosti a zdrogovanou mládež.

Odpověď na otázku jak tyto výdaje financovat přišla ze strany Evangelického svazu žen. Od let padesátých existuje pro muže, kteří konají vojenskou službu peněžní fond, do kterého mají povinnost odvádět promile z platu všichni zaměstnanci, tedy i ženy. Z tohoto fondu je od nynějška náhrada platu na mateřské dovolené financována. Příspěvky se dělí demokraticky mezi zaměstnavatele a zaměstnance na polovinu.
Nové několikaměsíční pojištěni je, přestože její prosazeni trvalo bezmála pul století, tak jako tak velmi omezená pomoc. Finanční pomoc pro osoby, které jsou opravdu bez prostředků a majetku, se v mnohých kantonech musí vracet, když si příjemce opět najde zaměstnání.
Pokud je např. žena s dětmi po určitou dobu doma a nemá vůbec žádnou mzdu, je jí na jednu stranu životni minimum placeno, ale na druhou stranu jí narůstá dluh, který musí jednoho dne státu vrátit. Ve Švýcarsku ani školky - povinné od 5 let dítěte - nemají na programu oběd. Děti chodí domů nebo do družiny, kde existuje pouze minimalistická nabídka míst, která jsou především určena pro méně majetné nebo samoživitelky. Příjem celé rodiny, tedy jejich daňové přiznáni za minulý rok je rozhodující. Problematické může být, když v některých obcích není ani ta družina. Soukromé i státem dotované místo pro dítě v mimoškolském zařízeni dosahují horentních 120 franku za jeden den.