[ 29.11.2023, Johana Jonáková, Gender Studies, o.p.s. ]

Architektura a urbanismus, tradičně vnímané jako mužské obory, procházejí změnou. Statistiky ale stále ukazují, že ženy jsou v těchto oblastech v menšině, což nám dává námět k přemýšlení o nerovných příležitostech a přetrvávajících stereotypních představách, které ovlivňují tvorbu architektury a městského plánování. Není to o nedostatku talentu žen, ale spíše o systémových překážkách. Mohli bychom sice vycházet z citátu proslulé britské architektky iráckého původu Zahy Hadid, která kdysi řekla: „Vrcholná architektura nemá pohlaví.“ Přesto se zdá, že v praxi není situace tak jednoduchá. 

Životní příběhy a významné osobnosti: inspirativní architektky v československé historii

V expozici je možné poslechnout si životní příběhy devíti úspěšných architektek různých generací, které se musely prosazovat v prostředí, kde byli muži dominantní. Na vznikající webové platformě „Ženy v architektuře“ lze mimo jiné vyhledat informace o Miladě Petříkové-Pavlíkové, první české architektce, nebo o významné osobnosti československé architektury Aleně Šrámkové, autorce mimo jiné budovy ČKD na Václavském náměstí, působící v obou částech tehdejší republiky.

Emancipovaná žena v Československu

K vystoupení na vrchol v této oblasti ženy často potřebují překonávat předsudky, odolávat stereotypům a pracovat v prostředí, které není vždy přívětivé. Společenské předsudky a dobové konvence jsou vtipně vypíchnuty v části expozice s názvem „Emancipovaná žena“, na které spolupracovala Denisa Nečasová, historička a odbornice na poválečné československé ženské hnutí. Na kolážích vytvořených z dobových fotografií a socialistických proklamací ženských časopisů typu Vlasta se promítá nereflektovaná výzva (nejen) tehdejší společnosti, tedy druhá směna žen. Ta ženy čekala v podobě práce v domácnosti a péče o rodinu poté, co přišly ze zaměstnání.

Příběh Růženy Žertové, brněnské architektky, která se v průběhu 70. a 80. let zapojila do návrhu rodinného atriového domu, tzv. atriáku, který následně osobně realizovala, přináší do výstavy silné emoce. Skrze krátký film nám je představen životní příběh výjimečné ženy, která bohužel nebyla schopna dožít svůj život ve vlastním domě. Její poslední přání, odkázat dům Fakultě architektury brněnského VUT, zůstalo nenaplněno. Atriák nakonec skončil v soukromých rukách a nyní zůstává otázkou, co s ním bude dál.

Vídeňská revoluce: gender mainstreaming v městském plánování ve Vídni

Na příběh emancipované ženy v socialismu navazuje další inspirativní část výstavy, která nahlíží na městské plánování v 90. letech ve Vídni. Tato éra ve vídeňském urbanismu se stala průkopnickou v oblasti gender mainstreamingu, přinášejícím revoluční posun směrem k rovnoprávnějšímu tvarování veřejného prostoru. Více informací o gender mainstreamingu v městském plánování si můžete dočíst v článku zde (ODKAZ NA ČLÁNEK KE GM).

Poslední část výstavy odhaluje méně známou, avšak stále aktuální problematiku otevřeného sexismu v pracovních uskupeních složených výhradně z mužů. Tento fenomén výstižně podtrhuje, že i přes dosažený pokrok stále existují situace, kdy jsou ženy systematicky vylučovány z rozhodovacích procesů v oblasti městského plánování.

V samém závěru se výstava ptá na roli žen v plánování městského prostoru v současnosti a vyzývá k otevřenému dialogu o genderové rovnosti a rovnoprávnosti v architektuře. Je příležitostí k hlubší reflexi nad tím, jak utváříme naše města a proč je důležité, aby bylo plánování městského prostoru inkluzivní a reprezentativní s ohledem na zapojení všech společenských skupin a osob.

Pozn. fotografie pořízeny autorkou článku během návštěvy výstavy Oslobodený priestor: starostlivosť - architektúra - feminizmus, Galerie města Bratislava, 21. 9. 2023 – 25. 2. 2024

https://www.gmb.sk/detail/oslobodeny-priestor-starostlivost-architektura-feminizmus