[ 29.6.2023, Anna Kotková, Gender Studies, o.p.s. ]

Nejprve bylo potřeba „najít lidi“. Oslovovali jsme síť několik desítek rodičů, ze kterých nám během prvních měsíců vykrystalizovalo pevné jádro cca desítky matek, které více či méně docházely pravidelně. Ano, chodily převážně matky, otcové se účastnili zcela výjimečně, i když i na ně jsme mířili a skupina byla nízkoprahová a otevřená všem osobám na mateřské či rodičovské z řad zaměstnaných. Velmi nízké procento mužů na rodičovské je tomto směru ale logickou překážkou. 

Kam s nimi

Aby se setkávání mohla rozjet, bylo také potřeba najít místo. Zaměstnavatel disponuje dětským koutkem s hlídáním (což je opravdu stále ještě ne úplně rozšířený jev a benefit), takže volba byla jednoduchá. Možnost být spolu přímo, face-to-face v prostředí dětského koutku bylo obrovskou devizou všech setkání. Možnost posedět a popovídat si, zatímco si děti hrají někde okolo v bezpečném prostředí, a navíc za dozoru někoho z dětského koutku, kdo se jim průběžně věnuje, bylo pro matky zdrojem úlevy a možnosti soustředit se opravdu na dění na „kávičkách” a nemuset se  věnovat naplno i dětem.

Empowerment a sdílení

Na každé setkání jsme si připravili nějaké pro účastnice aktuální nebo ožehavé téma (například partnerské ne/shody nebo pocit viny u matek) a na úvod připravili krátkou informační prezentaci. 

Vždy ale přišlo i na další témata, která byla pro rodiče právě aktuální. Velmi často se jednalo o otázky související se slaďováním osobního, rodinného a pracovního života, domluvy a neshody s partnery či partnerkami ohledně zajišťování chodu domácnosti a zároveň práce, zvládání fyzického i  emočního vyčerpání a frustrace, včetně pocitů „nezvládání“, nestíhání či nenaplňování svazující představy toho, co rodiče, a matky zejména, mají stíhat, zvládat, nemluvě o tom, jak u toho mají vypadat… Všichni víme, že tyto stereotypní představy jsou liché a zbytečně svazující, ale občas se jim jen těžko ubráníme. Účastnice „káviček” velmi oceňovaly možnost sdílení a podporu, které se jim dostalo. Ona zkušenost „nejsem v tom sama“ měla bez pochyby obrovský přínos pro všechny zúčastněné. 

Vědět, co se děje

Nejen možnost být v kontaktu s dalšími rodiči/matkami z řad zaměstnaných, pravidelně se potkávat, ale i sdílet informace o dění v práci, plánovaných akcích, možnostech rozšiřování podpory a nabídky „benefitů“ ze strany zaměstnavatele bylo velmi ceněno a bylo pravidelnou součástí všech setkání.  

Postupem času jsme začali zvát i externí hosty a hostky, aby se setkávání ozvláštnila a přinášela nové podněty. Velký úspěch mělo například setkání s profesionální koučkou. 

Výhodou byla i skutečnost, že setkání se pravidelně účastnila i jedna z pracovnic personálního oddělení, sama matka malé dcery aktuálně pracující na zkrácený úvazek, která přinášela řadu nejen svých zkušeností a vhledů, ale právě i informací o tom, co zaměstnavatel v tom či onom směru nabízí za možnosti. A tím, že je sama matkou na rodičovské, a navíc velmi bezprostřední a komunikativní, byla její účast obrovským přínosem – a možná i tipem pro další organizace, které podobný formát plánují či realizují. I když i s tímto „prvkem“ je zapotřebí pracovat citlivě, protože účast někoho takového může potenciálně znamenat „limit“ v ochotě sdílet některé negativní zkušenosti. Ale to nebyl tento případ. Spíše naopak. 

Na závěr přidáváme úryvky ze zpětné vazby našich pravidelných účastnic setkávání:

Je koutek s hlídáním dětí během setkání přínosný? 

„Určitě, možnost pohlídání dětí během programu. Možnost „odložit“ je na chvilku.“ 

„To je obrovský benefit těch káviček, já bych jinak na celé dopoledne přijít nemohla (kdyby se nekonaly v koutku se zajištěním hlídání na místě).“ 

„Já jsem ani nevěděla, že koutek existuje a zjistila jsem to až díky kávičkám.“ 

„A je skvělý, jak se ty děti za ten rok, co se potkáváme, skamarádily.”