[ 31.10.2022, Šárka Homfray, odborová právnička ]

Hodnota práce

Podstatou tohoto ustanovení je totiž výčet kritérií, podle kterých se stanovuje hodnota práce. Těmito kritérii jsou (v zákoně podrobněji definovaná) složitost, odpovědnost a namáhavost práce, pracovní podmínky a pracovní výkonnost. Kritéria spočívají ve valné většině v povaze práce samotné a v určité míře v individuálním pracovním výkonu. Neměla by tedy být předmětem individuálního vyjednávání, jak se s tím často v debatách o gender pay gapu setkáváme. Není zde ani prostor pro ocenění kompetencí či jiných charakteristik, které s danou prací nesouvisejí – skutečnost, že někdo umí několik světových jazyků, se nemá odrážet ve mzdě, pokud v práci nepoužívá ani jeden z nich. Je pochopitelně nezákonné ohodnotit i takové skutečnosti, které s výkonem práce nesouvisejí vůbec, například to, že muž „živí rodinu“, což je podkladem jevu označovaného jako otcovský bonus. A v neposlední řadě na hodnotu práce nemají vliv ani takové skutečnosti, jako je výše životních nákladů v konkrétním regionu.

Právě tento argument byl podstatou soudního sporu, který se dostal až před Ústavní soud. Ten v rámci řízení o ústavní stížnosti České pošty v srpnu 2021 rozhodoval o závaznosti kritérií stejné práce a práce stejné hodnoty (usnesení sp. zn. I.ÚS 2820/20). Zaměstnanec České pošty vykonávající práci v Olomouci se v rámci soudního řízení domáhal toho, aby mu byl vyplacen rozdíl mezi jeho mzdou a mzdou pražských zaměstnanců na shodné typové pozici a ve stejném tarifním stupni. Mzda u stejné pracovní činnosti byla v Praze vyšší o 3500 Kč měsíčně. Klíčovým závěrem je to, že se mzdy a životní náklady zaměstnanců, kteří vykonávají v rámci územního působení zaměstnavatele stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, regionálně liší, nemůže hrát u zaměstnavatele v otázce stanovení mzdy či platu žádnou roli. Stručně řečeno, pokud děláte stejnou práci v Olomouci a v Praze, nezáleží na tom, kde jsou vyšší nájmy.

Dopady mohou být zásadní

Tento důležitý závěr má potenciál zahýbat hladinou odměňování i u řady dalších zaměstnavatelů s celorepublikovou působností, pokud se na jeho podkladě začnou zaměstnanci a zaměstnankyně domáhat srovnatelných mezd. Zaměstnavatelé se tohoto dopadu nepochybně obávají, nebo alespoň jejich část. To lze dovodit z (nevyžádaného) stanoviska Hospodářské komory ČR, které zaslala Ústavnímu soudu. V něm se hodnotí výklad, který již dříve zaujal Nejvyšší soud, jako „nebezpečný ekonomicko-sociální experiment vedoucí k zásadnímu snížení životní úrovně všech občanů České republiky, zdražení zboží a služeb a k propadu české ekonomiky. V jeho důsledku dojde k potlačení mechanismu svobodného určování ceny práce na trhu. Stanovení povinnosti uplatňovat všude jednotnou mzdovou hladinu zasahuje do principů tržního hospodářství omezením svobody podnikatelů nakupovat práci za cenu, kterou si pro dané místo svobodně určí. […] Zvolený výklad způsobí výrazné omezení rozvoje podnikatelské činnosti a založí zásadní nerovnost mezi lokálními podnikateli a podnikateli se širší působností, kteří budou diskriminováni.“

Kromě tohoto závěru je pak důležité, že Ústavní soud jednoznačně potvrdil, že jsou to právě a jen kritéria stanovená v ustanovení § 110 zákoníku práce, která může zaměstnavatel vzít v úvahu při stanovování výše mzdy. Žádné externí faktory se zde nepřipouštějí a zaměstnavatelé, kteří je případně uplatňují, porušují zákoník práce.

Aktuálně projednávaný návrh směrnice EU, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou nebo rovnocennou práci prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování, to dle mého názoru posiluje, když mj. stanoví, že hodnota práce se má odvíjet od objektivních kritérií, která zahrnují požadavky na vzdělání, praxi a odbornou přípravu, dovednosti, úsilí a odpovědnost, vykonanou práci a povahu příslušných úkolů. Ani z pohledu unijního práva tak nelze očekávat prolomení těchto principů. Je tedy na čase, abychom se v české praxi kritérii hodnoty práce zabývali skutečně odpovědně.

Autorem portrétní fotografie je Václav Vašků.