[ 30.11.2020, Markéta Štěpánová, Gender Studies, o.p.s ]

Rodiče (a přiznejme si to, většinově opět matky) jsou na pokraji svých sil. Snaha zvládnout péči o děti, jejich vzdělání, stravování, sportovní vyžití, péči o domácnost a k tomu si střihnout, trochu bokem, práci z domova, vede ke kumulaci frustrace.

Učitelky a učitelé zvyklí na úzký kontakt se svými žáky a žákyněmi byli nuceni změnit svoje pedagogické způsoby. Učí online, učí na dálku, mnohdy bojují s technikou, nezájmem žactva.

Nenabízím řešení, jak z toho ven, jen cítím, že doba si žádá něco roztomilého. Něco, nad čím člověk slzí dojetím, protože svět se někdy točí i tak, jak má.

Chtěla bych doporučit krátký film, který tak trochu souvisí se vším, co bylo zmíněno výše.

Jeden svět na školách dlouhodobě připravuje vzdělávací materiály pro výuku pomocí audiovizuálních technologií. Tahle doba je pro to jako stvořená a filmy z Jednoho světa využívají i ti vyučující, kteří by po nich třeba dříve nesáhli. Filmy jsou v současné koronadobě přístupné volně i široké veřejnosti, mohou je využít i rodiče, když chtějí pustit dětem film, ale líbí se jim představa, že je to přeci jenom trochu edukativní. Sama jsem nedávno zhlédla film Giovanni – první klučičí akvabela. Jedná se o nizozemský dokumentární film, který je na stránkách jsns.cz zařazen v sekci distanční výuky pro 1. stupeň ZŠ, v tematickém bloku Sociální problematika.

Příběh je, jak už název napovídá, o malém klukovi, který se rozhodne stát akvabelou, a o jeho cestě za tímto snem. Giovanni říká: „Občas jsem naštvaný, že na mistrovství Nizozemska mohou jen holky. Jednou budou moct všichni. Doufám.“ A my sledujeme, jestli síla vůle a tvrdé dřiny tohoto desetiletého kluka může zlomit zažité stereotypy.

Kromě toho, že je film jednoduše roztomilý, postihuje zajímavé téma k diskuzi, kterou tato lekce od JSNS otevírá - existují koníčky pro kluky a koníčky pro holky? A jak se cítí ti a ty, kteří a které si vyberou jinak, než je společností nastaveno jako ta správná volba?