[ 15.7.2019, Kateřina Marečková ]

V pondělí 10. června jsem ráno vstala brzy a vyrazila vlakem směrem Praha. Proč? V tento den se totiž konala konference Metody kolegiální podpory, kterou s podporou Step By Step ČR pořádala organizace Gender Studies. Zmíněná akce probíhala v Kampusu Hybernská, a přestože začínala v půl jedné, dostavily jsme se tam už o něco dřív, abychom všechno připravily. Židle, materiály, jmenovky i sluchátka pro tlumočení, vše bylo na svém místě, takže ve 12:30 mohla začít registrace účastníků a účastnic. V jednu hodinu pak byla zahájena samotná konference, na níž byla představena zbrusu nová příručka Podpora rovnosti a rozmanitosti ve vzdělávání. Dvanáct ověřených metod pro rozvoj kolegiální spolupráce. Je určená pro vyučující 1. stupně základních škol a naleznete v ní nejen popis jednotlivých metod, které lze ve výuce využít, ale také zajímavé a podnětné zkušenosti z praxe několika učitelek.

Poté již následovaly příspěvky mapující zahraniční zkušenosti a praxe. Na porovnávání českého a nizozemského školství se zaměřil nizozemský pedagog Mark Postema, v současnosti působící v České republice, který zúčastněným představil otevřenost tamějšího systému, školní kulturu nebo právě způsoby sdílení zkušeností a feedbacků mezi učiteli a učitelkami. Nato vystoupila Markéta Štěpánová, jež referovala o poznatcích z každodenního provozu několika berlínských škol, které měla možnost navštívit spolu s dalšími pedagožkami během krátkého studijního pobytu. Stejně jako její předřečník hovořila o jiném nastavení škol, mimo jiné o věkově smíšených třídách a přítomnosti více vyučujících v hodinách, díky nimž se žactvu dostává individualizovanějšího přístupu. Tyto možnosti školám skýtá i odlišný způsob financování spojený s větší mírou samostatného rozhodování. Úvodní blok konference ukončily se svými poznatky také tři z celkem šestnácti učitelek, které se daného projektu a s ním spojené stáže v Berlíně také zúčastnily. Kromě jiného se zaujetím zmiňovaly kolegiální spolupráci vyučujících, sdílení poznatků či společné plánování vyučovacích hodin, což není v našem prostředí bohužel zatím běžné.

Po krátké pauze následovaly praktické workshopy, kdy si účastníci a účastnice mohli zvolit ze tří témat, zaměřené na vybrané aspekty genderové problematiky ve vzdělávání. První z nich, vedený Annou Babanovou, se zaměřil na rozbor několika videí z výuky ve třídách, která sloužila k ilustraci toho, jak lze účinně reflektovat svou i cizí pedagogickou praxi. Druhý workshop se pak zabýval analýzou učebnic. Jeho vedoucí, Markéta Štěpánová a Johana Jonáková, během něj ukázaly klíče, podle kterých lze výukové materiály posuzovat z hlediska genderové citlivosti. Třetí workshop vedený Irenou Smetáčkovou se věnoval ideálnímu typu dítěte. Jeho hlavním cílem bylo uvědomění si vlastní představy ideálu dítěte, poněvadž skrze jeho reflexi lze začít s redukcí jeho projekce do výuky a hodnocení dětí.

Následovalo pak už jen rozloučení účastníků a účastnic s pořadatelkami, a všichni přítomní se vydali svou cestou k domovu, pevně věřím plni praktických námětů a tipů na to, jak citlivěji přistupovat k výuce dívek a chlapců na prvním stupni základních škol a efektivně spolupracovat se svými kolegy a kolegyněmi ve své nelehké práci.

Konference byla jedním z výstupů projektu Výchova k respektu a toleranci: od učitelů k dětem, který je financován z Evropského sociálního fondu (ESF), Operačního programu Praha - pól růstu ČR.