[ 3.12.2018, Eva van de Rakt ]

Do knížky Ženy odjinud (2009) odpověděla na to, jak u nás vnímá otázku genderové rovnoprávnosti:

V politice tady ženy téměř nejsou vidět. Lidé si tady myslí, že politika je záležitostí mužů, a proto je pro ženu velice těžké se v ní prosadit. Po narození syna jsem najednou měla pocit, že hodně mladých žen považuje za privilegium zůstat s dítětem delší dobu doma, což mě velice překvapilo. Taky si myslím, že hodně žen tu má dvojí zatížení, protože se cítí zodpovědné za chod celé rodiny. I když jsou ženy zaměstnané stejně jako muži, téměř všechno kolem rodiny zajišťují samy. Neznám moc českých mužů, kteří by se aktivně zapojili do chodu domácnosti.

Názor, že je privilegiem být doma, mají dcery generace žen, které byly celý život zaměstnané, aniž by to třeba vždycky chtěly. Na druhé straně znám spoustu mladých žen, které by šly velice rychle po mateřské dovolené pracovat, kdyby měly možnost částečného úvazku, jako jsem měla já. Taky bych nechtěla pracovat 40 hodin týdně, když byl synovi necelý rok. V tom jsem měla velké privilegium. Všechny mé české kamarádky mají problém sehnat částečný úvazek, většina firem chce, aby pracovaly plných osm hodin denně, a to je s malým dítětem skoro nemožné. V západní Evropě je přitom možnost pracovat na částečný úvazek hodně rozšířená, což je výsledek ženského hnutí sedmdesátých let, které na to upozornilo a pak si to pod jejich tlakem uvědomily i firmy. Tady ještě zaměstnavatelé nechápou, že když jejich zaměstnanci mají rodinu, je to velké plus i pro ně, protože ti lidé zacházejí jinak s časem, daleko racionálněji, a vědí, kde jsou priority. To všechno jsem se naučila s dítětem. Dokonce si myslím, že bych svoji dnešní funkci nemohla zastávat, kdybych neměla dítě, úplně bych se ztratila, asi bych občas pracovala čtrnáct patnáct hodin denně, a to už není efektivní... V zemi, kde politici mohou otevřeně říkat, že politika není oblast pro ženy, bude cesta k rovnoprávnosti ještě asi nějakou dobu trvat. Ale doufám, že se to v příští generaci změní, protože ženy jsou tady ambiciózní, chtějí hodně dokázat.

A jak vnímá problematiku genderové rovnosti dnes, po deseti letech?

Pokud jde o účast žen v politice, v České republice došlo v posledních deseti letech k mírně pozitivnímu vývoji, ale ženy jsou stále ještě málo zastoupeny. V současné vládě nezasedá ani 30 % žen, ve Sněmovně a Senátu dokonce méně než čtvrtina. Myslím si, že zdejší skepse vůči kvótám není oprávněná. Zúčastnila jsem se v listopadu 2018 sjezdu Bündnis 90/Die Grünen (Aliance 90/Zelení) před volbami do Evropského parlamentu a bylo povzbudivé vidět, kolik kompetentních a angažovaných mladých žen tam bylo zvoleno. Skutečnost, že se evropským stranám zelených daří podporovat ženy v politice a zviditelnit je, ukazuje, že kvóty smysl mají, pomáhají zvýšit podíl žen v politice.

Co v Čechách v posledních letech hodnotím pozitivně, je stoupající zájem měst a obcí o udržitelný rozvoj, zejména o otázky v oblasti ekologie a demokracie. Před rokem jsme se začali věnovat tématu genderově citlivého urbanistického plánování. A zájem je stále větší. Náš komiks „Jak navrhnout férově sdílené město?“, který jsme vydali spolu s iniciativou Women Public Space Prague, už jsme několikrát nechávali dotisknout, vždy je rychle rozebrán a také se překládá do několika cizích jazyků. Kromě toho jsme v Bratislavě představili nejnovější publikaci „Restless Cities“, v níž jsou spousty příkladů dobré praxe a doporučení v oblasti udržitelného rozvoje měst v regionu celé střední Evropy, o které je mimořádný zájem. Výrazné zlepšení jsem zaznamenala i v každodenním životě rodičů. Stoupá počet firem a organizací nabízejících rodičům možnost částečných úvazků nebo práce z domova. Stále častěji se setkávám s mladými tatínky, kteří si po narození potomka dají v práci pauzu.  

Na druhou stranu mě znepokojuje skutečnost, že se v celém regionu setkáváme s velmi nenávistnou antigenderovou kampaní. V Maďarsku rozhodla vláda Viktora Orbána zakázat od příštího roku na univerzitách genderová studia. Také v České republice jsou stále silněji slyšet hlasy těch, kteří feminismu a genderu vyhlásili boj. Problém je to i v Německu. Vyplývá z toho, že je před námi ještě spousta práce. Rovnoprávná sociální a politická účast je stále klíčovým požadavkem Heinrich-Böll-Stiftung. Spravedlivé zapojení do politických rozhodovacích procesů, vzdělávání a práce, včetně veřejných institucí a infrastruktury a slučitelnosti výdělečného a rodinného života - to jsou témata, kterými se budeme podrobně zabývat i v blízké budoucnosti ve spolupráci s našimi partnerskými organizacemi v České republice i na celém světě.

Foto: Heinrich-Böll-Stiftung, autor: Stephan Röhl