[ 29.5.2018, Ekaterine Gamakharia, ženská nezisková organizace Cultural-Humanit, arian Fund “Sukhumi” ]

Genderová rovnost ve společnosti je definována tím, jak je samotnou společnostní vnímána role žen a mužů. Přetrvávající genderové stereotypy, kulturní a tradiční přístupy v rámci společnosti mají významný dopad a odrážejí se v genderově segregovaných pozicích žen v rámci celé společnosti. Dle zprávy UNDP (United Nations Development Programme) 2013 e 66 % gruzínské populace sdílí myšlenku, že „je vždy lepší, když muž pracuje a žena je v domácnosti” a 79 % si myslí, že „žena by měla upřednostnit rodinu před svou kariérou”. Pouze 11 % respondentů a respondentek věří, že „žena a muž by měli stejně přispívat k rodinné pohodě“. Tyto postoje vůči ženám pak přispívají k jejich podřízené pozici ve společnosti.

Posledních 20 let bylo v Gruzii stěžejních pro vytváření legislativního a institucionálního rámce na podporu statutu žen. Gruzínská ústava garantuje rovná práva pro ženy i muže. V roce 1995 Gruzie ratifikovala Pekingskou platformu a CEDAW, v roce 2015 připojila podpis pod Rozvojové cíle tisíciletí, čímž se i přihlásila k cíli č. 3 „podpoře genderové rovnosti a posílení (empowermentu) žen“ a vytvořila strategický plán k dosažení tohoto cíle. V roce 2004 došlo k vytvoření Rady pro rovnost žen a mužů v parlamentu, která se po přijetí zákona o genderové rovnosti v roce 2010 stala stálou radou. Od května 2014 vešel v platnost zákon na podporu boje proti všem formám diskriminace, čímž se legislativní rámec Gruzie přiblížil mezinárodním standardům. A konečně v květnu 2017 Gruzie ratifikovala Istanbulskou smlouvu, která mimo jiné přispěla i k vytvoření pozic genderových focal pointů  na úrovni centrální státní správy i lokální samosprávy.

Nicméně přijaté zákony a politiky samotné nemohou zajistit základní genderovou rovnost, a ani spravedlnost a respekt k ženským právům v celé společnosti.  

Ženy jsou podreprezentovány v politice a na rozhodovacích pozicích. Výsledkem je pak jejich 15% zastoupení po parlamentních volbách v roce 2016. Aktuálně jsou ve vládě pouze 3 ženy ministryně z 14členného vládního kabinetu. Na místní úrovni je toto číslo ještě nižší, po volbách v roce 2017 jsou ženy zastoupeny pouze 13 % .

Na trhu práce je zaměstnanost žen 53% oproti 67% zaměstnanosti mužské. A to navzdory tomu, že vzdělanostní úroveň dívek je stejná nebo vyšší nežli chlapců v primárním, sekundárním i vyšším vzdělávání (např. ženy tvoří 55 % studentek VŠ, zatímco muži pouze 45 %). To naznačuje, že ženy mají mnohem méně možností využít svůj vzdělanostní potenciál, nežli muži. Trh práce v Gruzii je charakterizován vysokou genderovou nerovností ve smyslu participace a úrovně zaměstnanosti, genderové segregace a nerovnosti v odměňování.

Domácí násilí je v Gruzii přetrvávající problém. Podle statistik Ministerstva vnitra z roku 2017 více než 87,3 % z 2.638 oficiálně zaznamenaných obětí domácího násilí jsou ženy. Navíc násilnost vzrůstá, dle dat ombudsmana z počtu 22 zavražděných žen za prvních 9 měsíců roku 2017 bylo 13 identifikováno jako oběti domácího násilí. I počet vykázání dle MV roste. Orgány činné v trestním řízení zdůvodňují nárůst statistik lepší činností policie a většího počtu nahlášených činů spíše, nežli tím, že by rostl počet domácího násilí ve společnosti. To může být i díky veřejné kampani, která byla vedena ve spolupráci gruzínské vlády a neziskových organizací a které se povedlo výrazně ovlivnit veřejné mínění. Zatímco v roce 2009, mělo 78,3 % populace za to, že domácí násilí je „soukromou“ záležitostí rodiny,  oběti ani jejich blízcí neměli tendenci takovéto činy nahlašovat ani v extrémně vyhrocených případech. V roce 2013 se však tento postoj výrazně změnil, a pouze 25 % věří, že domácí násilí je „soukromou“ záležitostí rodiny, zatímco 69 % vnímá domácí násilí jako trestný čin a pachatel by měl být potrestán.

Jednoduchá řešení na odstranění genderové nerovnosti a genderově podmíněného násilí v Gruzii bohužel nemůžeme nabídnout, jedná se o zemi, kde je genderová diskriminace hluboko zakořeněna v kulturních a sociálních normách a praktikách a snoubí se se špatnými sociálními a ekonomickými podmínkami. Jak ale ukázal příklad výše, k překonání genderové nerovnosti je nutná spolupráce široce zainteresovaných aktérů, včetně vlády, donorů, soukromého sektoru a občanské společnosti.