[ 21.11.2017, Žaneta Konečná, EKS ]

Narazili jste během výzkumu na nějaké genderové stereotypy ze stran poradců/poradkyň Úřadů práce?

V průběhu sbírání dat pro analýzu jsme nenarazili na to, že by byli poradci/kyně výrazně ovlivněni genderovými stereotypy. Naopak jsou otevřeni tomu, aby v poradenství pomohli lidem najít takovou práci, jakou si sami přejí (bez ohledu na to, zda je stereotypně vnímaná spíše jako mužská či ženská). Tento výsledek však také může být zapříčiněn dobrovolnou účastí ve výzkumu, tudíž lze předpokládat, že respondentkami byly poradkyně, které jsou spíše otevřenější novým přístupům. Na základě zkušeností poradců/kyň s klienty se však genderové stereotypy projevují v tom, jakým způsobem hledají klienti/ky práci a jaká hlediska zohledňují. Potíž je tedy v tom, že genderové stereotypy jsou především v hlavách samotných žen, domnívají se, že na tuhle práci nemají nebo že daná pracovní pozice pro ně není vhodná, protože jsou ženy. Konkrétním příkladem může být zkušenost z Královéhradeckého kraje, kdy např. poradkyně za svoji 5letou praxi jen jednou zažila, že žena chtěla pracovat jako řidička. V tom případě jí nedělalo problém jí v tom pomoci. Nicméně pokud si klientky samy neřeknou, poradci/poradkyně s tím nepracují a dívají se spíše na minulé zkušenosti a vzdělání.

Jak by měly ÚP s nezaměstnanými ženami po rodičovské, pracovat?

Během rozhovorů jsme pozorovali, že poradci a poradkyně hledají ženám práci na základě jejich minulých zkušeností - toho, co umí, co už dělaly, jaké mají vzdělání. Ne vždy se však ženy mohou či chtějí vrátit ke své původní profesi. To za prvé. Za druhé tento přístup nereflektuje zkušenosti, které ženy nabyly v průběhu rodičovské dovolené, či dovednosti, které si za tu dobu rozvinuly. Zvládat děti a domácnost je svým způsobem manažerská práce, avšak málo kdo to takto reflektuje. A konečně každý z nás má širokou paletu dovedností, které buď plně nevyužívá, nebo je využívá jinde než v práci. Pokládám proto za klíčové to, aby se poradci a poradkyně soustředili nejen na to, co se jejich klientky naučily ve škole nebo v předchozím zaměstnání, ale také, co si s sebou přináší z rodičovské dovolené a jak to mohou transformovat např. do úplně jiného pracovního prostředí.

Jaké jsou nejčastější bariéry žen při návratu po rodičovské na pracovní trh?

Tato otázka je pro mne dost frustrující, protože překážky, na které ženy narážejí, jsou stejné už desítky let. Tedy nedostatek částečných úvazků, přetrvávající nedostatek míst ve školkách, nerovnoměrné rozdělené péče o domácnost a výchovu dětí, která stále leží na bedrech ženy. Dále nízké výdělky, které nestačí například na hrazení soukromých školek či jeslí (když se děti nedostanou do těch státních).  Změny, které se dějí (například novelizace školského zákona a postupné otvírání školek i pro mladší děti), jsou příliš pomalé. Nejde však pouze o bariéry vnější, výraznou bariérou je např. nízké sebevědomí žen, které byly často i několik let mimo pracovní trh. Další bariérou je například nedostatečné znalosti aktuální situace v daném oboru, změny na trhu práce, kterým se během rodičovské nestihly přizpůsobit. Tuhle bariéru mohou ženy samy ovlivnit a zmírnit.

Znáte nějaké dobré příklady praxe ze zahraničí nebo z ČR, kterými se mohou zaměstnavatelé inspirovat?

V rozhovorech poradkyně uvedla příklad jednoho zaměstnavatele, který pro ženy s dětmi zřídil možnost sdílených úvazků (tudíž pracovaly kratší dobu) a také z hůře dostupných vesnic byl pro ně posílán autobus, který je vozil do zaměstnání a zpátky. Inspirací jsou také například některé země EU (Dánsko, Holandsko), kde je vyšší množství částečných úvazků a kde je zvykem se v péči o dítě více rovnoměrně střídat mezi oběma rodiči (například v Nizozemsku na částečný úvazek pracuje téměř 50% lidí).

Jak ovlivňuje měnící se trh práce přístup k ženám na trhu práce? Co se dá do budoucna očekávat?

Pracovní trh je ovlivňován technologickými trendy. Jedním z mnoha důsledků je napří. To, že díky tzv. „smart“ technologiím bude navíc ženám usnadněn vstup do oborů, kde dosud panují nároky na fyzickou sílu. Pro ženy to znamená začít přemýšlet také nad tím, že např. fyzické limity pro práci se stávají minulostí a že např. práce jeřábnice v dnešním podání je spíše o manuální obsluze strojů než o zvedání těžkých břemen.

Co mohou ženy na rodičovské, které se navracejí na trh práce, dělat, aby získaly práci na pozicích, které odpovídají jejich kvalifikaci? Jak dlouho dopředu se na to mají připravovat? Co je důležité apod.?

Nejdůležitější je udržet kontakt se svou profesí i v průběhu rodičovské dovolené. V řadě profesí jde vývoj dopředu mílovými kroky, a pokud třeba žena využije plnou výši dovolené u dvou po sobě následujících dětí, může se vracet do práce třeba po šesti letech. A nestačí se divit. Doplňovat si vzdělání, udržovat přehled a kontakty. Průběžně. Stačí třeba hodinu dvě v týdnu. I to stačí, aby si žena udržela přehled a její sebevědomí nekleslo pod bod mrazu. Což je něco, na co opakovaně při své práci s ženami narážíme. Delší pauza je pro sebevědomí někdy vražedná.