[ 28.8.2017, Lada Wichterlová, Gender Studies o.p.s. ]

Co má tedy vlastně dokázat tělesná výchova ve škole? Neklademe si příliš vysoké cíle? Může předmět ve škole opravdu děti přitáhnout ke sportu? Těžko říct, rozhodně je ale může odradit. V Británii a USA se snaží přijít na to, jak děti od sportu neodrazovat a jak udělat hodiny tělocviku pro všechny děti snesitelnější. A sousloví „všechny děti“ je pro tyto země zaklínadlem.

V České republice je tělesná výchova společná pro dívky i chlapce v nejútlejším věku, na konci prvního stupně základní školy se hodina rozděluje podle pohlaví a chlapci a dívky mají různé učitele a jinou náplň hodin. Ve Spojených státech je tělesná výchova často spojená i pro děti staršího věku. A probíhá diskuse, zda hodiny chlapců a dívek oddělovat či ne. Oba přístupy mají své opodstatnění. Dívky ve výzkumu dvojice Girolami a Humbert (1998) zdůrazňovaly, že chtějí dělat na tělocviku aktivity, které nabízejí většině studujících ve třídě rovné herní příležitosti, a že se na oddělených hodinách cítí sebevědoměji a bezpečněji. Vertinsky (1992) uvádí, že dívky hodnotí na tělesné výchově radost, zábavu a přátelství více než soutěžení a dosahování výsledků. Pokles aktivity dívek je obzvláště zřetelný ve sportech, které mají složitá pravidla a jsou hodně kompetitivní.

Když budeme zdůrazňovat odlišnost chlapců a dívek, budeme preferovat oddělenou tělesnou výchovu. Na druhé straně spektra stojí odborníci a odbornice, kteří zdůrazňují, že mezi chlapci a dívkami nejsou velké rozdíly, že informace o větší křehkosti ženských kostí pochází z viktoriánské doby a že dívky a chlapci mají mít společný tělocvik. Neustálé vyzdvihování rozdílů mezi chlapci a dívkami je podle nich historickou záležitostí a správně vedená tělesná výchova tak nemusí pro nikoho znamenat znevýhodnění. A to je právě klíčem k pochopení celé záležitosti: SPRÁVNĚ vedená, plus že nemá znamenat znevýhodnění pro NIKOHO. A je vlastně vcelku jedno, zda to budou holky s holkami, holky s kluky nebo kluci s kluky.

V českém školství chybí vůle zkoušet a hledat nové cesty, přestože se zdá, že tělesná výchova neplní zcela funkci, kterou by plnit měla. Nemyslím, že by obdobné výzkumy v ČR přinášely diametrálně odlišné výsledky, než s jakými se můžeme setkat v anglosaských zemích. Věc zkoumat, zabývat se jí a hledat a aplikovat řešení a třeba i méně otřelá, by mohlo být velmi přínosné. Ve státě New York a i v jiných částech USA byla například zakázána na hodinách tělesné výchovy vybíjená. Nejen protože je to hra, které se v anglosaských zemích říká také zabíjející nebo vraždící míč a bývá spojována s narůstající agresivitou mezi studujícími. Ale především proto, že je to hra, která nabízí jen limitované možnosti, nezahrnuje všechny děti ve třídě. Pomalejší a méně agilní děti se nedostávají k míči a na těchto hodinách si nezahrají zdaleka tolik, jako jejich sportovně nadaní spolužáci, kteří mají ostrou mušku, sílu a dokáží šikovně uhnout míči. Hra prostě nemůže dát všem bez rozdílu stejné nebo podobné příležitosti. Hodiny tělesné výchovy mají být rozmanité, hry se mají střídat, součástí kurikula je atletika a mnoho dalšího. Důraz je kladen i na to, aby se děti naučily sportovnímu chování, disciplíně a zásadám fair play. A tohle je nenaučíme, když je necháváme hrát jednu hru, u které se sice většina dětí vyřádí, ale je v ní podpořena aktivita jedněch a neaktivita druhých. Právě tato pasivní role ve hře může vést k velké neoblibě tělesné výchovy. Kdo by chtěl být znovu a znovu vybírán do družstva jako poslední, znovu a znovu být v pozici toho, kdo hru z větší části jen odstojí, případně přetrpí. A to je právě vybíjená.

To, oč se v poslední době usiluje v anglosaských školách, je zahrnout všechny děti do výuky. Motivovat je, podpořit a zabývat se tím, proč byť jen jedno jediné dítě odchází z tělocviku nespokojené a pokořené (těchto dětí je však mnohem více, jak vyplývá z výzkumů, a převládají mezi nimi dívky). Podle reportu, který si nechal udělat britský parlament v roce 2014, by dívky rády dělaly na tělocviku tenis, plavání, běhání a zumbu. Na tělocviku se jich ale asi nedočkají.