[ 28.8.2017, Anna Kotková, Gender Studies o.p.s. ]

BasketBar v nizozemském Utrechtu od studia NL Architects řeší nedostatek veřejného prostoru ve městě, a tak vrší sport, relax a občerstvení do několika pater nad sebou. Vídeň má venkovní sportování jako prioritu ve své strategii Smart City. Cílem je motivovat děti a mládež, aby sport co nejdříve začlenily do svého života, a také posilování zdravého způsobu života a „zdravotní gramotnosti všech skupin v populaci“. Konkrétně to mimo jiné znamená i to, že město zdarma zpřístupnilo školní a další běžně neveřejné tělocvičny a sportoviště lidem s nižšími příjmy v časových intervalech, kdy by jinak nebyly využívány.

Nástroj genderového rozpočtování ve městech a obcích, tedy přístupu, kdy se rozpočet a plány tvoří s ohledem na specifické potřeby mužů, žen a různých jiných skupin obyvatelstva, včetně těch marginalizovaných nebo hendikepovaných, mimo jiné počítá s tím, že ženy preferují jiné sporty než muži, více využívají hromadnou dopravu, aby se za sportem vypravily, muži chodí více sportovat po práci, tedy i později večer. Rodiče malých dětí naopak mívají čas dopoledne a je pro ně vítanou pomocí, pokud je sportoviště na dohled od dětského hřiště.

Mnoho obcí a měst v ČR má koncepci rozvoje dětských hřišť a sportovišť, genderové hledisko zatím ale většinou chybí. Typickým příkladem jsou naddimenzovaná fotbalová hřiště v každé druhé vesnici, na úkor ostatních sportů a pohybových aktivit, na které už pak nezbývají finance.

Někdy dochází až v průběhu realizace volnočasových projektů v obcích k tragikomickým situacím, jako například v Moravanech u Brna (obec s cca dvoutisícovou populací): „Fotbalové hřiště dopadlo trochu jinak, než se čekalo. Od začátku se vědělo, že se plnohodnotné velké hřiště na toto místo nevejde a počítalo se s menším hřištěm, na kterém by se ale nemohla hrát oficiální utkání. Další problém se vyskytl s tím, že rány do míče nejsou kompatibilní s činností, probíhající v naprosté  blízkosti - a to tréninkem koní. Kůň se míče leká a mohlo by dojít ke zraněním¹.“

Holky a kluci - s míčem a do výšky

Problém mívají obce také s volnočasovým prostorem pro školní děti a dospívající. Kvalita, plánování a údržba často zaostávají za dětskými hřišti. Koncept férově sdíleného veřejného prostoru mimo jiné zjišťuje, že způsoby volnočasového sportování dívek a chlapců jsou rozdílné: chlapci tíhnou k formálním, zatímco dívky k neformálním míčovým hrám. Dívky více řeší, jak vypadá prostor, v němž je hřiště umístěno, odrazuje je například vysoké oplocení, necítí se tam bezpečně. Ve věku 9-12 let je dívek v parcích a na hřištích z tohoto důvodu málo, jen málo hřišť je jim přizpůsobeno. Přitom by stačilo například přidat do oplocení více vchodů nebo vyčlenit pro neformální míčové hry neutrální prostor.²

Jako genderově neutrální pohybová aktivita, atraktivní pro obě pohlaví, kde si holky a kluci mohou také hrát spolu, se jeví například lezecké sítě, kterých na dětských hřištích v poslední době přibývá. Problémem bývá umístění těchto sítí ve sdíleném prostoru dětského hřiště s batolaty a předškolními dětmi, tedy věkové skupiny vzhledem k naprosto rozdílným schopnostem, způsobům chování a možnostem neslučitelné, ty mladší navíc v ohrožení své bezpečnosti.

Stroll, baby, stroll!

V Praze a v dalších městech se v posledních letech objevují „seniorská“ či „vícegenerační“ sportoviště. Jsou to venkovní posilovny, u každého nástroje je návod, jak cvičit a jak cvičit bezpečně. Na jednom takovém hřišti na pražském Sídlišti Barrandov senioři a seniorky k vidění nejsou. Využívají jej většinou muži ve středním věku a v rámci strolleringu – tj. cvičení s kočárky - také ženy. Strollering je zajímavý koncept outdoorového cvičení, komunitní záležitost, v principu možnost zacvičit si na čerstvém vzduchu a nemuset řešit, kam s potomkem. Cvičí se po celé ČR, většinou ve větších městech, zcela na náklady cvičících a bez zvláštních speciálních požadavků na infrastrukturu, ale využívají se i stávající hřiště a nástroje pro posilování, zpevněné cesty, zelené plochy a lesoparky, dětská hřiště, kam je možné děti během cvičení vypustit. V rámci genderového rozpočtování jedna z aktivit pro ženy i muže na mateřské nebo rodičovské, kterou by obce mohly podpořit.

Relax

Nesmíme zapomínat ani na relaxační zóny, kterých stále není mnoho a které nemusí být využívány jen po sportu, ale i ostatními, nesportujícími, lidmi. Klasické, jednosměrně orientované, lavičky se možná hodí do parku nebo podél lesa, ale jinak jsou už trochu zastaralé a jejich funkčnost je omezená.  Mnohotvaré, vícestranně orientované a spolu „komunikující“ lavice s plochami, kam si položit občerstvení nebo knihu, a podobné platformy se občas objevují například na pražské Náplavce. Funkčnost a pohodlí by ale mělo vždy převažovat nad designem, jak totiž konstatuje zmíněná publikace o férovém městě, ani běžné lavičky nemusejí vyhovovat svou konstrukcí lidem s pohybovými obtížemi, špatně se jim z nich například vstává a pak je jejich pobyt ve veřejném prostoru znepříjemněn.

Možnost sportovat ve veřejném prostoru, celoročně a zadarmo, je velmi důležitým aspektem především městského života. Kromě toho, že lidé ušetří a dělají něco pro své zdraví, také veřejný prostor oživují, starají se o něj, kultivují ho, jsou v něm vidět, setkávají se a posilují (nejen sousedské) vztahy. Proto by měly obce o „veřejné sportování“ pečovat a nezapomínat na různé skupiny obyvatelstva, které mají ohledně pohybu různé potřeby a představy.

¹ http://www.moravanyubrna.cz/assets/File.ashx?id_org=9850&id_dokumenty=1095%20&p1=1118

² http://www.wpsprague.com/ferovesdilenemesto/

Autor fotografie: Luuk Kramer