[ 31.8.2016, Michaela Svatošová, Gender Studies o.p.s. ]

“Jenom proto, že moje tělo bylo vyvinuto pro jiné účely než spaní s milionářema, neznamená to, že je maskulinní, naopak je správně ženský, nemá jediný sval, který by neměl svůj význam, protože já nejsem holka co nic nedělá #donothingbitch.“

Ronda Rousey, bývalá šampiónka UFC

Zdraví (zdravé tělo) a krása jsou pojmy úzce spjaty s pojetím Foucaultovy biomoci, která je reprezentována politikou regulace a kontroly celé společnosti. Produktem biomoci je celospolečenská myšlenka zdraví a zdravého těla ve smyslu správného stravování a sportu, prevence a léčby nemocí včetně přesahu do oblasti ekologie domácností. Zdravý životní styl v moderních společnostech se nestává jen sebezáchovnou nutností a kolektivní zodpovědností, která je součástí politické vůle (kultivace a disciplinace těla), představuje zároveň ohromný zdroj výnosného průmyslu. Zdraví a zdravý životní styl je politikem, důkazem toho jsou např. programy na snížení obezity, cukrovky, příplatky pojišťoven na odvykání kouření, povinné očkovací programy, moc státu sahá např. až k otázkám redukce bezdomovectví a reprodukční politice. Cílem těchto politik je potom společnost zabezpečená a prosperující, nabízející sociální jistoty a bezpečí, které je směněno za vzdání se osobních svobod a převzetí pocitu odpovědnosti za vlastní tělo a zdraví, které je naplňováno dle iluzorních představ svobodného rozhodování. Naše zdánlivě svobodná rozhodnutí jsou kontrolována státními mechanismy a trhem.

Ve sportu nebylo nikdy víc feminismu než dnes

Tělo, které se vymyká normativním představám o zdravém a esteticky akceptovatelném jedinci, je předmětem feministických debat, ve kterých se kromě problému objektifikace těla posouvá i „mýtus krásy“ v reakci na současné dění. Ideál tzv. „bikini bodies“ se postupně proměňuje ve „fit and strong“. „Pouze“ hubená těla přestávají být sexy, důraz se klade na silné a sportovní tělo, stále více žen i mužů se koncentruje na sportovní výkon a funkčnost než na samotnou estetiku těla. Vzdor vůči dominantnímu mediálnímu diskurzu, který problematizuje image žen jako dekorativního prvku, s sebou přináší i řadu pozitivních momentů nejen pro feministické kruhy. Fitness bloggerky a mnohé celebrity přichází se vzkazem „stop body shaming“, buďme hrdé na své tělo, kašleme na redukční diety a vyměňme je za činky a běžecké boty. Na popularitě získávají silové sporty, jejichž účelem je rýsovat tělo (tedy přibírat na svalové hmotě) a ne redukovat váhu. Feminismus do sportu přinesl i redefinici těla a tělesnosti jako nástroje k posílení statusu žen ve společnosti ve smyslu #StrongNotSkinny, tedy kultu silných žen jak z hlediska osobních kvalit, tak fyzických schopností.

Neoliberální feminismus a komodifikace kultu zdravého těla

Myšlenka osvobozujícího se a emancipovaného těla inspirovala tisíce žen celého světa a bezesporu přispěla k vytvoření nové ideje zdraví a krásy, do které má možnost zapadnout nový segment žen, které dříve neměly možnost se svým typem postavy a způsobem života obstát a zároveň stále „toleruje“ předešlý ideál. S bravurní rychlostí sobě vlastní na tuto změnu zareagoval i trh a přetvořil ideál „fit and slim“ v obrovský byznys, který začíná u sportovního oblečení, sportovních a zdravotních pomůcek, přes zdravou výživu a všemožné doplňky stravy až po stále nové způsoby cvičení. Profituje z toho i estetická chirurgie a např. i ekologické firmy. Mění se způsoby konzumace potravin, lidé se více zajímají o jejich původ, zaměřujeme se více na nákup primárních než zpracovaných potravin, problematizují se jednotlivé složky stravy (lepek, cukr, palmový olej). Tento „zelený diskurz“ v sobě zahrnuje i péči o zdraví – prevenci nemocí a péči o domácnost a okolí – třídění odpadu, nákup ekologických a přírodě šetrných prostředků, změny v dopravování se po městě (MHD, kolo).

Zotročené tělo jako genderový problém

S ideálem dokonalého těla souvisí i nikdy nekončící snaha se mu přiblížit a touha tělo udržet ve stejné podobě a mít schopnost ho adaptovat na nové přicházející trendy. Ve změti diet a tipů na efektivní cvičení je nutné se neustále sebevzdělávat a získávat informace z více stran. Dostává se k nám nesčetné množství popisů toho, co je a není dobré pro naše tělo a zdraví. Vědecké bádání i laické rady jsou velmi často protichůdné nebo překonané. Aktuálním tématem je ne/prospěšnost lepku v našem jídelníčku, debata o tom, jestli běhání svědčí našemu organizmu nebo nevhodně zatěžuje pohybový aparát.
Součástí diskuze o tom, do jaké míry jsou naše těla svobodným prostorem, nevstupuje pouze neviditelná ruka státu (trhu), zdravotní a mediální průmysl, ale samozřejmě i my sami. Jedním z civilizačních prokletí jsou poruchy příjmu potravy, které ve většině případů postihují dívky a ženy různého věku. Exponenciální nárůst zaznamenáváme ale i u mladých mužů, spolu s tím, jaké nároky na ideální maskulinní tělo společnost vytváří. Zatímco ženy směřují k štíhlému (sportovnímu) tělu, které si stále zachovává femininní atributy, muži usilují o silné tělo s řádně vyvinutou muskulaturou. V obou případech to znamená jediné – silnou vůli, odhodlání, disciplínu, hodně času a odpovídající kapitál a nikdy nekončící boj s větrnými mlýny.

Ideál krásy není pro každého

Ideály krásy se v dějinách proměňují, jedno je však spojuje (od 19. stol.) – estetika štíhlého a bílého těla, která byla ve většině případů hodnocena výše. Dalším společným znakem nekončícího dosahování ideálů krásy je společenský status, s kterým je spojován, a částečně i věk, který se ale stále prodlužuje a činí honbu za krásou o to náročnější. Regulovaný pohyb, zdravé stravování, odpovídající doplňky jsou relevantní pro ty, co na ně v první řadě mají dostatek prostředků, společenské postavení a v neposlední řadě i tělo, které alespoň ve svém základu už odpovídá nějaké akceptovatelné představě. Budeme asi těžko hledat člověka, který manuálně pracuje deset hodin denně a přitom si jde 4x týdně zacvičit, snídá quionu s chia semínky a proteinový koktejl.