[ 31.8.2016, Lenka Simerská, socioložka a genderová expertka ]

Pokud se živíte jako OSVČ, dostali jste v únoru spolu s inventurou svých plateb dopis MPSV s varováním: Pokud odvádíte na důchodové pojištění jen povinné minimum, ve stáří vás čeká chudoba. Minimum je 1972 Kč měsíčně, připočteme-li zdravotní pojištění, jedná se o celkem o 3795 Kč. Ministerstvo přitom doporučuje optimálně platit jen na sociálním pojištění 4 až 5 tisíc Kč, aby byl v důchodu zabezpečen příjem na úrovni dnešních 11 000 Kč.

V praxi ale mnohé podnikatelky nemají ani na povinné odvody. „Zabezpečení na důchod jde mimo mě. Nemám žádnou záruku, že měsíčně něco vydělám, tak jak se můžu zavázat k pravidelnému placení,“ říká 45letá žena, která se na důchod spoléhá výhradně na manželův příjem a pracuje tzv. na černo.

Sociologické sondy ukazují, že značná část žen podniká na živnostenský list nedobrovolně, jako nouzové řešení své situace. Nejčastěji po rodičovské dovolené nenašly uplatnění, zaměstnavatel je nevzal zpět do pracovního poměru, anebo práce byla tak organizovaná, že nešla skloubit s péčí o malé děti. Systém částečných úvazků a flexibilní pracovní doby je totiž u nás stále ještě nevžitý a zaměstnavatelé ho většinou neumí a nechtějí uplatňovat.

Dalším možným scénářem zejména pro ženy ve věku 50+ je změna životní situace. Tou může být například rozvod kombinovaný se stěhováním. „Volná noha je velmi nejistá, ale nic jiného mi nezbývá, uzavřela jsem smlouvu s jednou pojišťovnou na prodej produktů. Sháněla jsem tady práci, ale nic nevyšlo,“ přibližuje svou zkušenost 54letá žena.

Úspěšný přechod na samostatné podnikání musí provázet podpora

Mnoho žen, ze kterých se staly dnešní OSVČ, bylo také nějakou dobu registrováno na Úřadu práce, kde jim byla nabídnuta rekvalifikace a zprostředkováno vzdělávání na podporu samostatného podnikání z řady projektů ESF. Projekty přinesly mnoho pozitivního, umožnily vzdělávání, motivaci, komunitní setkávání žen. Dominika Špačková, lektorka bezpečného podnikání pro ženy, však upozorňuje, že jen nadšení nestačí, aby podnikání neskončilo ve ztrátě a dluzích. „Ve své praxi se setkávám s nešťastnými případy, kdy ženy začaly podnikat, nainvestovaly peníze, ale nikdy nezačaly vydělávat. Naopak, celá rodina se ocitla v problémech. V počátku projektů jako je například mateřské centrum nebo školka, je potřeba skutečná podpora po dobu až 2 nebo 3 roky a to tady chybí. Pastí všech fondů je, že zanedlouho skončí.“

„Když člověk podniká, musí taky být odborník na víc věcí najednou, nadšení nestačí, bylo tam spousta administrativy, velká zátěž. Je potřeba se tomu úplně věnovat. My jsme každá měly ještě úvazky v práci kvůli zajištění financí na živobytí a to nešlo,“ přibližuje svou zkušenost s podnikáním čtyřicetiletá Jana.

Dalším důvodem, proč ženy OSVČ končí s nízkými výdělky a tím i nedobrými vyhlídkami na svou budoucnost, je podle Špačkové zakořeněné nízké sebevědomí žen: „Ženy jsou u nás bity na tom, že se jim vtlouká malá sebehodnota. Neumějí si říct o peníze a to je velký problém. Žena se bojí vyjít na světlo s částkou, kterou potřebuje. Například ví, že je potřeba cenu zvýšit, ale neudělá to ze strachu, aby nepřišla o klienty.“

Co lze udělat

Především by stát měl rozlišit různé životní a pracovní situace OSVČ a zohlednit je při výběru pojistného a výpočtu důchodů. Dále je co zlepšovat v podpoře drobného podnikání, která u nás ve srovnání s jinými zeměmi v podstatě neexistuje. Bylo by žádoucí uvažovat o systému osvobození od plateb například v začátku podnikání, v souběhu s koncem rodičovské dovolené, po určité době registrace na úřadu práce. Zvýhodněné by měly být i osoby začínající podnikat v určitém věku před důchodem. Inspiraci si můžeme vzít například ze sousedního Německa, kde tvůrčí profese kryje fond (Künstlersozialversicherung), do kterého přispívají organizace, které nakupují služby samostatně výdělečně činných. Jedná se o spisovatele, novináře, analytiky a konzultanty, umělce, překladatele atd. Ochrannou funkci před pastí chudoby nuceného podnikání plní i pojistné opatření, kdy v případě neprodloužení smlouvy na dobu určitou jsou zaměstnaní chráněni lhůtou půl roku, kdy pobírají mzdu od státu v nezměněné výši.