Příkladný je citát z článku Renáty Tyršové o výstavě Marie Kirschnerové, který byl publikován ve Světozoru v letech 1884-1885:
„Přáli bychom si pak, aby dámy naše, pokud umění výtvarné pěstují, povzbuzeny příkladem tak lákavým, děl umění průmyslného ze zřetele nepouštěly. Vždycky znamená vkusná a slohově provedená práce vyšívaná, malbami vyzdobený kus nábytku neb jiná okrasa bytu dle vlastní invence provedená více než tak mnohá „studijní hlava“, krajina neb zátiší, jež tak často z necvičených rukou dámských vycházejí. Nechceme tím malující dámy nikterak k práci řemeslné odsuzovati, výjimek čestných bude vždy sdostatek a také slečna Krschnerova je výjimkou takovou. Avšak právě její díla potvrzují také zas pravidlo – jež nejednou na různých místech, různými péry konstatované – že právě v oboru dekorativního průmyslu ruka ženská s největším zdarem se potkává. Nevymáhajíc hloubky duševní a širšího rozhledu ni ideálního vzmachu fantazie, ni konečně pracné předpravy technické, vyžaduje vděčné a napořád hledanější odvětví toto jemný vkus, smysl pro barvu a arrangement, zručnost ruky, snadnou a hravou vynalézavost, slovem vlastnosti specifičně ženské, jež právě zde nepřiměřenějšího rázu svého dojíti mohou.“

Texty v publikaci se týkají ženského umění, výchovy a vzdělávání žen a dívek k umění, jsou zde shromážděny dobové recenze výstav, na kterých vystavovaly ženy, jsou zmiňovány i organizace, které zastupovaly ženy umělkyně, případně kauzy, které se týkaly studia žen na vysokých školách uměleckých (např. uzavření ročníku, ve kterém studovaly německé umělkyně na UMPRUM). Texty jsou z dnešního úhlu pohledu více či méně bizarní, přesto se však dá jejich prostřednictvím odhalit mnohé z kořenů současných postojů k feminismu a genderovým otázkám, a důvodů, proč stále mohou vzbuzovat takovou nelibost a obavy.

V úvodu ke knize popsala historický kontext genderových souvislostí tehdejšího postavení žen umělkyň jedna z editorek, Martina Pachmanová, následujícím způsobem: „Mužská politická a kulturní dominance se totiž s příchodem modernismu začala otřásat v základech a vzrůstající nejistota i strach z emancipujících se žen u mnohých intelektuálních autorit vyvolaly mizogynské názory. Svou úlohu v tomto procesu sehrála také moderní věda: názory na úlohu žen v umění a kultuře byly silně ovlivněny medicínskými, psychologickými a antropologickými teoriemi, které akcentovaly biologický determinismus pohlaví a které ignorovaly sociální situovanost umění; aktivní a tvůrčí mužské „já“ tak bylo vyzdvihováno oproti pasivnímu a tvárnému ženskému „ne-já“. Zatímco ženy byly vnímány jako ztělesnění neměnného „věčného ženství“, mužům byla přisuzována titánská úloha hybatele dějin a nositele změn. Vlastnění falu bylo podmínkou vlastnictví ducha.“

Knihu naleznete v knihovně Gender Studies, o.p.s., doporučujeme k přečtení.

„Jak odlesk měsíce v jezeře: česká teorie a kritika umění v genderových souvislostech, 1865 - 1945“, Libuše Hezcková, Martina Pachmanová, Petr Šámal, editoři, Praha 2014