Jaké jsou ženy bez domova, jak vypadají jejich životy a proč se ocitly na ulici, jsme zkoumali mnohokrát. Známe spouštěče jejich bezdomovectví, kterými jsou často ztráta zaměstnání, partnera, odchod do důchodu anebo násilí. Známe také hlubší příčiny jejich problémů jako jsou patriarchát, feminizace chudoby a disproporčně nízké platy žen v dělnických a servisních profesích. V organizaci Jako doma s těmito ženami spolupracujeme již více než tři roky a dozvěděli jsme se o nich mnohé.
Jediný chybějící článek do ucelenějšího obrazu ženského bezdomovectví však vězí v ženách samotných. Jak ony vidí nás, jak vidí svět kolem sebe, jak vnímají současnou společnost? Byly to právě tyto otázky, které jsme si položili a které vedly k realizaci projektu Můj svět bez domova, který kombinuje prvky narativu a obrazu.
Jedenáct žen, které se do výzkumu zapojily, bylo dotazováno na životní příběh doplněný o okruh otázek mířících na jejich pohled na své potíže v kontextu současné doby. Participující ženy byly vybaveny fotoaparáty na jedno použití, kterými zachycovaly "svůj" svět.
Když se ruličky filmu postupně navracely, zjistili jsme, že v rukou držíme skutečný poklad. Ženy do procesu vložily značné úsilí a proces vnímaly jako příležitost sdělit světu, co je pálí a na co jsou hrdé. Fotografie tak zachycují nejen objekty a lidi, ale v drtivé většině jsou i důkazem toho, že život člověka bez domova není tak rozdílný od světa nás ostatních. V obrazech se tak často objevuje snaha tvořit domovy v "nedomovech". Paradoxně tak můžeme sledovat symboly domova jako jsou papuče, knihy, poličky, stany anebo palandy v noclehárnách.
Obrazová sdělení jsou tak v silném kontrastu s narativní částí výzkumu. Příběhy odhalují historii násilí, chudoby, znásilnění, rodinných potíží a institucionálních intervencí v životech těchto žen, zatímco fotografie mají naopak hrdostní efekt. Z výpovědí se také ukázalo, že to bylo často poprvé, kdy se ženy setkaly s dotazem na svůj životní příběh. Shodně tak uváděly, že uvědomění si svého příběhu, převyprávění a čas na rozmyšlenou, který proces nabízel, vedl k motivaci rozhodnout další životní kroky a zvolit směr.
Je smutné, že v případě dvou účastnic výzkumu nevíme, kam tyto jejich kroky dále směřovaly, a v případě jedné narátorky vedly dokonce k násilné smrti, která byla tragickým a šokujícím potvrzením nebezpečí, o kterých ženy bez domova podávaly svědectví. Výstupy z výzkumu byly proto věnovány zemřelé narátorce a všem ženám, které zmizely.
Proces je nyní u konce a z materiálu, který byl sbírán po dobu téměř tří let, vzniká unikátní výstava fotografií těchto žen s názvem "Můj svět bez domova" a také kniha, která byla psána spolu s vypravěčkami. Ženy se do procesu zapojily se zápalem. Kromě narativní analýzy kniha proto také nabídne výňatky z jejich dopisů a deníků, poezii a další tvorbu, kterou ženy využily jako příležitost sdělit svá přání, vize a názory.
První výstupy z projektu budou k vidění v Praze u příležitosti Mezinárodního dne žen. V dejvické Národní technické knihovně proběhne vernisáž fotografické výstavy s názvem Můj svět bez domova. Slavnostní otevření doprovodí panelová diskuse s tvůrkyněmi fotografií a s autory projektu. Večer bude zakončen akustickým koncertem skupiny Cácory.
Více informací na jakodoma.org a facebook.com/mujsvetbezdomova
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů www.fondnno.cz; www.eeagrants.cz
