Kromě toho ovlivňují načasování a způsob návratu matek k výdělečné činnosti také genderové stereotypy. V tomto textu se zaměříme na to, jakých podob mohou nabývat krátkodobé práce matek s ohledem na dělbu rolí mezi partnery. 

Když se partner stane živitelem

Ve dvourodičovských rodinách dochází po porodu dítěte zpravidla k posilování specializace genderových rolí. Žena se zaměří na péči o dítě a z muže se stává hlavní živitel rodiny, ač je rodinný rozpočet zpravidla podporován také peněžitou pomocí v mateřství, rodičovským příspěvkem a úsporami z předchozích výdělků žen. Zaměstnavatelé s časovou disponibilitou otců počítají. Návrat matek na trh práce je následně přizpůsobován tak, aby nebyla ohrožena po narození dítěte ustavená specializace rolí v páru, která však ve svém důsledku vede k pocitům závislosti matek na jejich partnerovi, k jejich sníženému pracovnímu sebevědomí, pouze občasné výdělečné činnosti a k nerovnému postavení na trhu práce, v partnerství i ve společnosti. Častý požadavek matek (nikoliv otců) na získání práce s flexibilní či zkrácenou pracovní dobou, kompatibilní s hlavní pečovatelskou rolí, tuto genderovanou specializaci odráží. Nedostupnost flexibilních zaměstnání následně vede (převážně) matky k výkonu občasných prací (či drobnému sebezaměstnávání) za účelem získání alespoň nějakých „vlastních“ peněz, sociálních kontaktů, ocenění mimo sféru rodiny či pracovních zkušeností s vírou, že budou následně zhodnoceny získáním stálé pracovní pozice s vyhovujícími časovými požadavky nebo alespoň v době, kdy budou děti starší.

Zoe: Mé sebevědomí jde strašně dolů (…) Před tím jsme si byli jakoby rovnocenní. (…)Připadám si jako hospodyně. (…) (Manžel) je mnoho času mimo republiku, proto já nemůžu nikde říct, že budu v 7.00 v práci, když nevím, kdy bude a kdy nebude. (…) Já jsem před tím ani nepotřebovala (peníze), protože jsem měla tu rodičovskou, já jsem si přivydělávala (…) najednou, když mi to všechno skončilo, tak já jsem zjistila, že nemám, začala jsem právě chodit pro ty peníze. (Zoe, 42 let, VŠ, 2 děti – 3 a 5let, nezaměstnaná)

Eva: (…) je to na dohodu (…) já si říkám, že se tam člověk nějak zaháčkuje. Vím určitě, že se nevrátím do své předchozí práce, protože tam s tím tempem by to s dětma skloubit nešlo. (…) z principu mi to je nepříjemný říkat si (partnerovi), hele, já potřebuju tři tisíce, abych mohla fungovat. (…) si pak člověk nepřipadá rovnocenně. (Eva, 34 let, VŠ, 2 děti – 2 a 4 roky, pracuje na dohodu o provedení práce a má i další brigády)

Tyto matky neřeší existenční nouzi, skrze výdělečnou činnost očekávají seberealizaci. Finanční závislost na partnerovi jim nevyhovuje. Specializace genderových rolí v páru jim však možnosti vyjednávání v partnerství i na trhu práce komplikuje. Výsledkem jsou krátkodobé práce, které nahlížejí jako dočasnou strategii či východisko z nouze.

Když plat partnera nepokryje životní potřeby rodiny

V rodinách s nízkými příjmy ustupují ideály maximální koncentrace matky na dítě potřebě (spolu)živitelství. Nutnost příjmu matky pro rodinný rozpočet je rozhodujícím argumentem i pro zapojení partnera do péče o děti, i když domácí práce zůstávají na bedrech žen. Menší míra genderové specializace rolí se zdá být menším zdrojem konfliktů mezi partnery, jelikož výdělečnou činnost ani jednoho z nich nelze považovat za „pouze doplňkovou“.

To ilustruje životní příběh Dity, pracující za přepážkou na poště. Její přivýdělky v podobě večerních úklidů, které jsou pro zachování životního standardu rodiny nezbytné, vyrovnávají její a partnerův přímý finanční přínos rodině, a jsou tak i zdrojem její hrdosti. V neposlední řadě vedou i k zapojení partnera do péče o děti a přispívají k pocitům rovnosti v partnerství, byť za cenu nerovně vysokých časových investic matky ve sféře placené práce i neplacené práce v domácnosti.

Dita: (…) chodím na nějaký ty úklidy, tak manžel tady musí prostě na 100 % fungovat. Že vyzvedává děti a tak (…) tím, že já mám ty přivýdělky, tak se tak peněžně (s partnerem) vyrovnáme. Mám plný úvazek plus mám nějaké přivýdělky, plus vlastně musím obstarat všechno doma. (…) to on se stará o děti, ale práci doma ne. (Dita, 31 let, SŠ, 2 děti – 3 a 6 let, zaměstnaná na plný úvazek s večerními přivýdělky)

Závěr

Nejisté, krátkodobé práce, které mohou nabývat podoby prekérní práce, se v České republice stávají stále častějším typem práce žen s hlavní či jedinou odpovědností za péči. Specializace genderových rolí a následně i tento typ práce zužují pole budoucích voleb matek a omezují jejich možnosti plánování a vyjednávání (dělby práce) v rodině. Roztříštěná pracovní historie snižuje jejich atraktivitu pro zaměstnavatele. Z dlouhodobého hlediska může řetězení krátkodobých smluv matky na trhu práce marginalizovat, mít negativní dopad na jejich současné i budoucí příjmy a přispívat nejen k genderovým nerovnostem, ale také k nerovnostem mezi dětmi žijícími s jedním a se dvěma rodiči.

Výjimkou je situace, v níž jsou krátkodobé přivýdělky pouze doplňkem ke stálému zaměstnání matky; signalizují však nízké příjmy rodiny a snížené možnosti matky trávit čas s dítětem. Nezbytnost stálého příjmu ženy pro rodinný rozpočet zlepšuje její vyjednávací pozici v partnerství ohledně zapojení muže alespoň do péče o děti, když ne i do domácích prací. V případě, že příjem matky není pro rozpočet domácnosti nezbytný a že žena předpokládá zlepšení své pracovní situace v budoucnosti, až péče o děti nebude tolik časově náročná, bývá řetězení krátkodobých prací interpretováno jako volba. V dlouhodobé perspektivě však matkami tyto formy práce preferovány nejsou, pouze jako dočasné řešení aktuální situace. Tato dočasnost však může být následně prodlužována a nabýt charakteru trvalé situace.