„Graffiti komunita je tvořena v drtivé většině muži, mezi kterými panuje často názor, že graffiti – a především to ilegální – není věc pro ženy“ uvádí autoři dokumentu. V jedné z prvních akademických statí věnovaných pozici žen v hiphopové kultuře Women writin’ rappin’ breakin’ (vydané v roce 1987) Nancy Guevera upozornila na neviditelnost aktivního zapojení žen. Postavení žen nejen v graffiti ovlivňují genderové stereotypy a očekávání ze strany rodiny a přátel, uvnitř samotné graffiti scény i ze strany médií. Ženy jsou častěji zobrazovány v roli pasivních divaček nebo jako doplněk v rapovém videoklipu. V roce 2001 Nancy MacDonald vydala knihu The Graffiti Subculture mapující Newyorskou a Londýnskou scénu. Ptala se, proč se právě muži věnují této formě uměleckého projevu. Na základě rozhovorů s writery a writerkami došla k závěru, že muži tlačí ženy do určitých pozic, a tím si chrání svou maskulinitu. Není přece nic děsivějšího, než holka, která dokáže to samé co kluk.

Dokument Girl Power zviditelňuje přínos žen a jejich aktivity, zpochybňuje genderové stereotypy a nabízí dívkám alternativní rolové modely. Jak říká Sany: „Myslím si, že mnoha ženám může Girl Power dodat odvahu jít za svým snem.“