Nebude asi třeba představovat spolek Platforma pro uznání, rovnoprávnost a diverzitu (PROUD). Od roku 2011 působí v oblasti LGBT práv v České republice a navazuje tak na práci dřívějších sdružení SOHO a Gay a lesbická liga. Jeho hlavním cílem v současné době je dosáhnout novelizace zákona o registrovaném partnerství, aby bylo možno osvojení dítěte partnerem téhož pohlaví jeho biologického rodiče. Program spolku je však širší – jednou z méně viditelných oblastí jeho zájmu je práce na tématu LGBT seniorů a seniorek. V první fázi jde především o zmapování situace v této generaci, zjištění jejích případných potřeb a strukturálních obtíží. V další fázi pak o hledání cest, jak situaci zlepšit.
V loňském roce vznikl také další spolek, Společnost pro queer paměť (SPQP), který pracuje v oblasti komunitně-paměťové. Jeho cílem je vybudovat zvukový archiv, archiv písemných pramenů a muzeum, které budou dokumentovat minulost české LGBT komunity a její paměť. Vznikl také spolek Diverzity Face, jehož cílem je poskytovat této generaci gayů a leseb přímé sociální služby, opět na komunitním základě. I tyto organizace jsou přirozeně vedeny snahou komunikovat s LGBT seniory a seniorkami.
Tato trojice spolků navázala spolupráci a jako první krok ke zmapování situace se PROUD a SPQP rozhodly uspořádat dvě ankety – jednak mezi poskytovateli rezidenční péče ohledně postojů k LGBT klientům a klientkám a připravenosti vyjít vstříc jejich specifikům, a jednak mezi samotnými LGBT seniory a seniorkami ohledně jejich sociální situace. Výsledky těchto anket chci v tomto článku představit.
Volba zaměření anket vycházela jednak z toho, že se tu a tam doslýcháme o nepříjemných zkušenostech LGBT seniorů a seniorek se zařízeními rezidenční péče (na loňském festivalu Prague Pride podal při diskusním večeru jeden senior svědectví o tom, jak nebyl z důvodu své sexuální orientace do takového zařízení přijat, jiná seniorka pak hovořila o své známé, která v takovém zařízení bydlí a je pro ni traumatizující odolávat pokusům mužských klientů o sblížení; coming out v tomto kolektivu provést nechce), jednak z toho, že jsme chtěli zjistit, zda by mezi českými LGBT seniory a seniorkami byl zájem o vybudování specializovaného zařízení. Tyto úvahy se občas mezi mladšími aktivisty a aktivistkami objevují, podobná zařízení již v některých jiných evropských zemích fungují.
Minianketa mezi seniory a seniorkami obsahovala sedm otázek na sociální situaci a jednu týkající se zájmu o poskytnutí životopisného rozhovoru SPQP. Dotazníky byly distribuovány třemi kanály: dobrovolníci PROUDu a SPQP oslovovali starší diváky a divačky na queer filmovém festivalu Meziapatra v Praze a Brně a předávali jim je v tištěné podobě, dotazník bylo možno vyplnit on-line a distribuoval je i spolek Jihočeská Lambda LGBT v jihočeském regionu. Sběr dat proběhl ve dnech 7. 11. 2013 až 6. 2. 2014. Vrátilo se nám 41 vyplněných dotazníků (32 mužů, 7 žen, 2 neuvedli), z toho 27 ve věku 60+ (24 mužů, 3 ženy). Následující vyhodnocení se bude týkat pouze těchto 27 odpovědí respondentů ve věku 60 let a více. Z nich pocházelo 12 mužů a 3 ženy z Prahy, 6 mužů z Českých Budějovic, 2 muži z Brna, 2 muži z města o velikosti 4000–6000 obyvatel a 2 muži z obce pod 600 obyvatel. Nuže, odpovědi na jednotlivé otázky byly následující:
1. Prožíváte svou sexuální orientaci/identitu otevřeně?
21: ano; 6: ne, skrývám ji
2. Setkáváte se s otevřenou nebo maskovanou diskriminací kvůli své sexuální orientaci/identitě?
20: ne; 7: ano
Z komentářů, které někteří respondenti přidali v prostoru pro otevřenou odpověď, vyplývá, že pozitivní odpověď na tuto otázku se většinou týká minulosti. O jednom respondentovi např. kolegové v práci rozhlašovali, že je HIV pozitivní, jiný respondent zažil pomluvy od sousedů, další zmiňuje „jedovatosti“, jiný „jen jakési domněnky“. Jeden respondent uvedl: „V práci jak věk, tak orientace vadí, a to i v institucích, které by měly být friendly.“ Většina respondentů komentář nepřidala.
3. Znáte nebo znal/a jste někoho ze své generace, kdo se kvůli své sexuální orientaci/identitě setkával nebo setkává s nějakými problémy? Pokud ano, o jaké problémy jde?
7: ne; 18: ano
Zde z komentářů opět vyplývá, že část pozitivních odpovědí odkazuje k minulosti: „evidence osob v kartotéce policie (Veřejné bezpečnosti)“, „psychiatrie neb trestní čin“, „ještě před revolucí“, „v minulém režimu pokusy o vydírání ze strany státní bezpečnosti“, „v minulém století ve školství“. Jeden respondent popisuje, jak v 80. letech kolega rozšířil informaci o jeho orientaci na pracovišti, vztahy s kolegy ochladly a on byl poté krácen na odměnách s odůvodněním, že nemá rodinu, a že tedy základní mzda stačí. „Následně jsem byl přeložen na jiné oddělení, které bylo zrušeno a já byl odejit,“ uzavírá respondent svou odpověď.
Několik respondentů dává pozitivní odpověď na tuto otázku do kontextu s rodinou: „vztah s rodiči, domněnky lidí v okolí“, „v rodině“, „běžné malé rodinné problémy“, „v osobním životě v rodině“, „v práci i rodině“. Jeden respondent uvedl, že z jeho okolí se s problémy setkávají „spíše jedinci, kteří svou identitu tají a z toho pramení jejich problémy“. Jiný pak uvedl lakonicky: „dával to najevo“.
4. Zvládnete obstarat své běžné potřeby, nebo potřebujete nějaké formy asistence?
22: ano, zvládnu; 5: ne, potřebuji asistenci
5. Pokud byste v budoucnu potřeboval/a asistenci, máte se na koho spolehnout?
13: ano, mám rodinnou síť (děti, partner/ka)
8: ano, mám síť přátel či známých
8: ne, nemám
6. Vystačíte se svým příjmem?
24: ano; 3: ne
7. Máte do budoucna v plánu využívat služeb některých poskytovatelů rezidenčních služeb pro seniory?
1: ano, již vím, o jaké zařízení půjde
1: ano, aktivně zařízení hledám
11: ano, potřeboval/a bych, ale zatím nehledám
14: ne, neuvažuji o tom
Podíváme-li se na korelaci mezi odpověďmi na otázku č. 7 a 5, zjistíme, že z respondentů, kteří neuvažují o využití rezidenčních služeb, jich 12 má do budoucna na koho se spolehnout, a pouze 2 nikoli. V tomto ohledu odpovídají výsledky ankety „logickým“ očekáváním. Zajímavý je však poměr mezi těmi, kdo do budoucna o využití rezidenčních služeb uvažují: z nich 6 uvedlo, že se nemají na koho spolehnout, a 7 uvedlo, že mají. Zdá se tedy, že ukotvení seniora či seniorky v rodinných či přátelských sítích má pouze částečný vliv na to, zda hodlá v budoucnu přesídlit do zařízení rezidenční péče.
Zjišťovali jsme také průměr a medián věku respondentů, kteří hodlají, resp. nehodlají v budoucnu využít služeb zařízení rezidenční péče. Zde se ukazuje, že ti, kdo o tom uvažují, se narodili v letopočtu o průměrné hodnotě 1942,75 a mediánu 1944. Ti, kdo o tom neuvažují, se narodili v letopočtu o průměrné hodnotě 1943,929 a mediánu 1946. Také zde tedy anketa ilustruje „logické“ očekávání, že se zvyšujícím se věkem bude pravděpodobně zájem o přesídlení do zařízení rezidenční péče růst.
Jsme si vědomi omezené výpovědní hodnoty našeho průzkumu, což již dostatečně důrazně zaznělo na diskusním večeru z povolaných úst. Nepodařilo se nám oslovit příliš širokou skupinu respondentů a respondentek a některé otázky, které jsme kladli, nebyly příliš pertinentní. Nebylo však naším cílem provést reprezentativní sociologický průzkum – na to naše kapacity v dané situaci nestačily – nýbrž minianketu, která by sloužila jako podklad pro diskusi na diskusním večeru, který proběhl 11. února 2014. Doufali jsme, že přítomní senioři a seniorky přidají, podníceni výsledky miniankety, svůj pohled a že ve výsledku získáme alespoň základní vhled do situace.
Tento cíl diskusní večer do jisté míry splnil, i když ne úplně způsobem, který jsme si předem představovali. Sál kavárny Krásný ztráty, kde se akce konala, byl zcela zaplněn a asi polovinu zúčastněných tvořila starší generace. Jak se však v diskusi ukázalo, pro starší účastníky a účastnice nebyla otázka zařízení rezidenční péče nijak zvlášť zajímavá a chtěli se bavit spíše o jiných věcech. Dovolím si parafrázi slov jedné z diskutujících: „Proč děláte diskusi o domovech důchodců? To tady nikoho nezajímá. Dokud člověk může žít aktivním životem, perspektivu domova důchodců vytěsňuje a nezajímá ho to. A kdo myslíte, že sem přišel? Právě ti, kdo jsou ještě aktivní, a ti by ocenili úplně jiné věci.“
Jak uvedli přítomní, tuto dosud aktivní generaci tíží především obtížnost navazování nových kontaktů, a to jak partnerských, tak přátelských, a tedy rostoucí pocit izolovanosti. To souvisí s tím, že přátel z řad vrstevníků pomalu ubývá, mladší generace v rámci komunity nemají příliš zájmu o kontakty se seniory, ti se navíc často obtížně učí používat internet a další komunikační prostředky atd. Z diskuse vyplynulo, že by docela uvítali vznik komunitního centra pro denní setkávání, pokud možno mezigenerační povahy – jakési stálé adresy, o níž by věděli, že zde vždy potkají někoho, s kým je možno prohodit pár slov, a kde by se přitom od nich nutně neočekávala konzumace, jak tomu je v pohostinských podnicích.
V diskusi také vystoupil zástupce mladého občanského sdružení Diverzity Face, které nabízí LGBT seniorům a seniorkám služby sociální péče v domácnosti na komunitním základě – tj. gay seniorovi pomáhá v domácnosti s úklidem, úkony osobní hygieny apod. gay pracovník, kdy je předpoklad, že budou mít také společná témata k rozhovoru a že tato konfigurace obecně může zmírňovat potenciální napětí ve vztahu mezi pečujícím a klientem. V době únorové diskuse zatím neměla Diverzity Face klienty a snažila se svou nabídku mezi cílovou skupinu rozšířit, nyní již navázala kontakt se dvěma zájemci o využití služeb.
Závěrem chci říci, že tato minianketa a navazující diskusní večer měly přes své nedostatky, kterých si jsem vědom, význam v tom, že korigovaly jisté porozumění, s nimiž jsme k věci přistupovali, pomohly navázat kontakty a ukázaly nám, čím bychom mohli snad užitečně přispět.
kontakt:
PROUD: jolana.novotna@proudem.cz,
SPQP: queerpamet@queerpamet.cz,
Diverzity Face: info@diverzity.cz
