[ 16.7.2013, Anna Kotková ]

Místo toho obě pochopily, že by se tím nic nevyřešilo, a připojily se k projektu, který spojuje 600 Palestinců a Izraelců, kteří přišli v konfliktech o své blízké, Parents Circle – Families Forum.  

Již od roku 1995 se tito lidé scházejí, aby si navzájem vyprávěli své příběhy, poznali se, pochopili, a tím napomohli mírovému řešení dlouhotrvajícího konfliktu. Mnozí z nich se za celý svůj život poprvé setkávají tváří v tvář osobě „z druhé strany“. Není divu. Izraelci mají zákaz vstupu na palestinská území a Palestinci mají vstup do Izraele vzhledem k mnohým omezením, fyzickým, úředním a vojenským bariérám velmi ztížený. Na obou stranách konfliktu se tak dobře daří nenávistné propagandě.

Důležitost osobních setkání

Při osobním setkání lidé jako Tamara a Siham nejen poznávají, že je dlouhotrvající konflikt v jejich tragickém osudu více spojuje než odděluje, ale také si často poprvé uvědomí, že jejich „nepřátelé“ jsou obyčejní lidé, kteří chtějí především žít spokojený a šťastný život stejně jako oni sami.
„Když vám sebevražedný atentátník zabije dceru, to není něco, co můžete jen tak zamést pod koberec a žít dál. Utápěl jsem se v pláči a ve zlosti na Palestince, policii, na Boha, ačkoliv nejsem věřící, i na sebe. A zoufale jsem toužil po odplatě. Mám doma dva revolvery a vedle domu tenkrát bylo staveniště, kde pracovali palestinští dělníci. Plánoval jsem, že tam půjdu a někoho zastřelím. Pak jsem si ale uvědomil, že by to bylo k ničemu. Akorát by všichni řekli, že jsem se z toho zbláznil“, říká Ben Kfir, člen fóra, který se navíc zapojil do projektu vzájemného izraelsko-palestinského darování krve. „Lidé na celém světě, nejen Izraelci a Palestinci, chtějí stejnou věc, založit rodinu a žít dlouhý  důstojný život.“

Traumatické zkušenosti babiček

Mezi dvanáct různých podskupin, vytvořené třeba na základě společných zájmů či profesí (studenti, farmáři, politici apod.), patří i skupina „babiček“.  Kromě toho, že mohou sdílet specifické traumatické životní zkušenosti jako ženy, jsou také ve své rodině autoritami, kterým okolí naslouchá, a tak mohou dobře šířit své smířlivé postoje dále. Scházejí se několikrát do roka, součástí jejich aktivit jsou i výměnné pobyty v palestinských a izraelských domácnostech, vytvořily kalendář společných fotografií a jejich výstava složená z příběhů a osobních předmětů patřících kdysi jejich mrtvým blízkým, vycestovala i do zahraničí.

Schopnost odpouštět jako cesta k usmíření

Schopnost odpouštět mnoho lidí postrádá. Neuvalit kolektivní vinu za zabití někoho blízkého na celou skupinu či celý národ, je pro mnoho lidí nepochopitelné.  Jak je ale vidět, v zájmu míru jsou schopni odpustit i ti, kdo podobnou situaci zažili. Jak je pak možné, že je tolik těch, kdo se v podobné situaci nikdy neocitli, žijí na druhém konci světa, ale troufají si mít zaručený, často velmi jednostranně násilný /v tomto případě protipalestinský/ recept, jak vše vyřešit? Bohužel jich máme kolem sebe stále příliš mnoho.

Autorka je hebraistka a etnoložka. Pátý díl ze série článků z "Novin bez předsudků" na téma gender a multikulturalismus, s podtématem muslimky v ČR a ve světě. Celé noviny zdarma k odběru v Gender Studies, Gorazdova 20, Praha 2 nebo v PDF zde.