[ 11.5.2005, Multikulturně > Ženy ve světě ]

Na pozvání Občanského sdružení Lungta navštíví ve dnech 22. - 25. května 2005 Českou republiku Ngawang Sangdol. Bývalá tibetská politická vězeňkyně se v Praze setká se zástupci tibetských a buddhistických skupin, prosloví přednášku na Filosofické fakultě UK a setká se i se studenty středních škol. Plánují se také setkání s novináři a českou politickou reprezentací.

„Bylo mi teprve 13 a byla jsem mnohem menší než ti muži. Házeli si se mnou po místnosti, jako kdybych byla hračka. Nezajímalo je, kolik nám je let a že jsme ženy. Děti mučili úplně stejně jako dospělé. Také se nás snažili vyděsit tím, že nám ukazovali obrázky tmavého místa, které nahánělo hrůzu. Říkali: Když se budeš bránit, dáme tě přesně tam,“ uvedla Ngawang Sangdol o zacházení ve vězení ve výpovědi pro Asia-Pacific Initiative v roce 2003.

Ngawang Sangdol je jednou z nejznámějších tibetských politických vězeňkyň, která se stala známou nejen pro svou neústupnost v boji za svobodu Tibetu, ale i kvůli dvěma neblahým prvenstvím – v době prvního zatčení ve svých jedenácti letech byla nejmladším politickým vězněm na světě a navíc měla v žaláři strávit celých 21 let a stát se tak v Tibetu nejdéle vězněnou ženou. Písně, jejichž nahrávku pořídila spolu s dalšími mniškami ve věznici Dabži a které se podařilo propašovat ven, obletěly celý svět.

V říjnu 2002 byla Ngawang Sangdol po velkém mezinárodním nátlaku ze zdravotních důvodů propuštěna z vězení a v březnu 2003 jí bylo umožněno odcestovat do Spojených států.

Občanské sdružení Lungta je nevládní neziskové sdružení občanů, kteří se zajímají o Tibet, tibetskou kulturu nebo tibetský buddhismus. Základním cílem sdružení je získávat a zveřejňovat pravdivé informace o unikátní tibetské kultuře, situaci v Tibetu, tibetských exilových komunitách, ale i v širší tibetské kulturní oblasti. Stále větší pozornost věnuje Lungta i přímé pomoci poskytované v Tibetu a severní Indii. Lungta již několik let působí v indickém Ladaku, kde podporuje dvě tibetské klášterní školy, podporuje školu pro nevidomé ve Lhase a tibetský Časopis exilové mládeže v indické Dharamsale.