[ 29.2.2012, Kristýna Ciprová, Gender Studies, o.p.s. Feminismy > Feminismus ]

Tak se nám zase blíží Mezinárodní den žen (MDŽ) a s ním nepochybně všetečné dotazy (nejen) od novinářů a novinářek, zdali má smysl tento svátek slavit nebo ne, co je na něm aktuálního a zdali se nejedná o produkt totalitního Československa. Smysl to nepochybně má, a ne, opravdu se nejedná o svátek, jehož hlavním cílem je rozprodat karafiáty a bonboniéry a umožnit mužům opít se (o bohaté historii MDŽ si můžete přečíst třeba v loňském článku Ivy Baslarové zde).

Přesto není od věci se nad tímto dnem a jeho obsahem zamyslet i v případě, že jej nijak nezpochybňujete a chystáte se jej slavit (např. 8.3. s týmem Gender Studies v kavárně Vypálené koťátko nebo během kolem Poslanecké sněmovny s Fórem 50 %, či 9. 3. na Queer Kyberpunk Párty v Café Na půl cesty nebo s někým jiným, někde jinde, vlastní iniciativě se meze nekladou). Já jsem se například nad MDŽ zamyslela, když ke mně před pár dny skrz sociální sítě připutoval blog „I don´t want to be a feminist anymore“ (neboli „Už nechci být feministkou“, k nalezení zde). Autorka (feministka!) zde pregnantně shrnuje, jak je unavená z neustálého vyjednávání o feminismu a jeho potřebě, z obhajování sebe i svých názorů. Píše, jak ji pokaždé znovu nazdvihne, když narazí na sexistický (nebo rasistický, ageistický atd.) text, jak je naštvaná z dvojího metru, který se používá na ženy a muže atd. Úplně nejvíc pak je unavená z toho, že ví. Že už jako feministka není schopná vidět svět jinak, že musí pokaždé něco udělat, i když ji to stojí spoustu energie a sil. A že by bylo krásné feministkou aspoň jeden den nebýt a život si tak krásně zjednodušit.

Při čtení se mi vybavila jedna letní feministická škola, kterou jsem kdysi navštívila. Jedna z přednášejících tam napůl žertem, napůl vážně řekla, že není možné být feministkou 24 hodin denně. Možná není, ale zároveň je nutné si uvědomit, že bez feminismu by život většiny žen (a mnohých mužů) byl mnohem horší. Díky feminismu mohou dnešní ženy volit, studovat, rozhodovat o svých životech. A zdaleka to není taková samozřejmost, jak se to může na první pohled jevit. Zároveň je nutné si uvědomit, že pořád existuje spousta důvodů, proč feministkou (nebo feministou) zůstat (nebo se jí/m samozřejmě stát). Někdy to může být čistě pragmatické rozhodnutí, protože bez ohledu na výše zmíněný blog si myslím, že být feministkou přináší do života větší pohodu, lepší rozhodnutí a více legrace (tady pro změnu najdete text shrnující důvody, proč být feministka). A někdy to může být vědomí, že svět kolem nás není vůči ženám v mnoha ohledech stále fér. A že je pořád za co bojovat. MDŽ nám umožní si toto připomenout a třeba poslouží i jako nový impuls v případě, pokud jsme ztratili odhodlání a energii (a přejeme si alespoň na chvíli feministkou nebýt). Nicméně i v případě, že feministický zápal neztrácíte ani na moment (nebo se naopak za feministu/ku vůbec nepovažujete), můžete MDŽ využít třeba k vyjádření respektu svým oblíbeným ženám nebo si prostě udělat dobře.