[ 31.1.2012, Klára Cozlová, Život 90 Rovné příležitosti > Rovné příležitosti ]

Starší lidé jsou často v médiích zobrazováni v negativních souvislostech. S ekonomickou krizí jsou znovu v centru pozornosti reformy a výdaje sociálního systému. Důchodová reforma a snižování výdajů na péči jsou vnímány jako nutné zlo, něco, co se musí udělat a je do určité míry samozřejmé. Staří lidé jsou často prezentováni jako ti, kteří jen berou a nejsou produktivní. Nic nepřinášejí, jen nás něco stojí – a to něco je víc, nežli si můžeme dovolit.

V tomto svém příspěvku chci upozornit na to, že to tak z mnoha pohledů není. Staří lidé byli součástí trhu práce po dlouhá léta, pravidelně byli hybnou silou ekonomiky ve svém produktivním věku, účastnili se důchodového i sociálního pojištění podle tehdejších zákonů. A navíc, mnozí z nich jsou i v důchodovém věku nadále činní na trhu práce – a to nejen jako ti, kteří „zabírají“ místa mladším (což samo o sobě je nutné zpochybnit), ale také jako ti, kteří pracovní místa vytvářejí (jako zaměstnavatelé, ale i jako skupina spotřebitelů).

Zároveň považuji za vhodné zdůraznit, že starší lidé – muži i ženy – jsou součástí ekonomiky i jinými způsoby, ačkoliv mnohdy neformálními. Díky péči o svá vnoučata pomáhají uvolnit pro trh práce mladší ročníky rodičů, matek i otců.

Je jednoznačně nefér podporovat negativní stereotypy týkající se starších lidí. Nicméně život není fér a i přes výše zmíněné argumenty se to stále děje. Nejde jen o stereotypy, negativní nahlížení na starší lidi a případně ageismus. Jde o to, co z tohoto negativního postoje, podporovaného širším nezájmem, může vyrůst. Jde o týrání a zneužívání starších lidí.

Světová zdravotnická organizace v červnu roku 2011 představila studii týkající se tématu týrání a zneužívání, která jako první přinesla pro evropskou oblast data, kolika starších lidí se toto téma týká. A tato data jsou šokující.

Ukazuje se, že každý rok má 2,7 % (4 miliony) lidí starších 60 let zkušenost s fyzickým týráním a zneužíváním, 19,4 % (29 milionů) zakouší psychické týrání a zneužívání, 3,8% (6 milionů) zakouší finanční týrání a zneužívání a 0,7 % (1 milion) zakouší sexuální zneužívání.

Okolo 40 000 000 lidí starších 60 let je tak přímo ohroženo jen v Evropě. A České republiky se to týká také. Život 90 je nevládní neziskovou organizací, která se tématu ohrožených starších lidí věnuje prakticky již od svého založení před 20 lety. Dle výzkumu Života 90, zaměřeného konkrétně na Českou republiku, má zkušenost s týráním a zanedbáváním více než 20 % lidí starších 60 let. To je však podle slov Jana Lormana, ředitele organizace Život 90, jen pověstná špička ledovce. Podle jeho zkušenosti zůstává 85 % případů týrání seniorů skryto.

Pokud hovoříme o týrání a zneužívání starších lidí, musíme mít na paměti, že se jedná o mnohovrstevnatý problém. Týká se lidských práv, fyzické i psychické oblasti, finanční, stejně tak jako sexuálního násilí či zanedbávání. Toto násilí je specifické nejen tím, že je pácháno na starších lidech (přičemž kdo je „starší“, je často tématem odborných diskusí), ale také tím, že je pácháno v rámci vztahů. Důvěra a její zneužití či zneužití závislosti jsou v této oblasti často skloňované.

Paní Hana řeší situaci, kdy je na ni dcera velmi nepříjemná, často křičí a většinou se uchyluje i k nadávkám. Křičí, vyhrožuje, nenechá na paní Haně takzvaně nit suchou: že nic nezvládá, že je jen přítěží, že by bylo lepší, kdyby již umřela. Když se takhle dostane do určité fáze, nemá dcera ani daleko k ráně. Původně to bylo jen malé postrčení, nyní je již standardem, že paní Hana padá, má poranění a šrámy. Přesto je paní Hana jinak velmi schopná, dlouho pracovala a i přestože je jí přes 70 let, zvládá se postarat nejen o sebe (uvařit si, uklidit), ale i o svůj domek se zahradou. A o něj možná jde. Jak paní Hana říká, dcera špatně snáší, že po smrti svého manžela na ni odmítla domek přepsat. Nikdo o situaci neví, paní Hana jen obtížně hledá slova a špatně se jí o všem mluví.

Tato krátká ukázka dobře postihuje mnohé charakteristické rysy tohoto fenoménu: jedním z nich je opakování a postupné zhoršování situace. Dalším je spirála násilí, kdy dochází postupně k eskalaci násilí a nárůstu jeho intenzity. A neposlední charakteristikou při hovoru o týrání a zneužívání starších lidí je i spojování více typů týrání: zde konkrétně týrání psychické (křik, nadávky, vyhrožování) s týráním fyzickým (postrkování, napadání, ublížení na zdraví) a s potenciálem k ohrožení finančním zneužíváním (získání majetku, vyžadování financí).

Do popředí také vystupují genderové vzorce a role: pokud páchají toto násilí děti na svých rodičích, je velmi intenzivně přítomné sebeobviňování matek. Jak uvádí Jan Lorman: „Častým důvodem, proč senioři mlčí, je také prostý fakt, že se za chování svých vnuků či dětí zkrátka stydí."

U starších lidí je navíc obecně menší pravděpodobnost, že si o pomoc řeknou sami: existují bariéry, které musí překonat, aby vyšli se svým trápením na veřejnost. Kromě studu a problému o situaci hovořit je to především neznalost možností nápravy, neznalost orgánů, které mohou zasáhnout a způsobů, jak by situace nápravy mohla vypadat. Další bariérou je praktická nedostupnost těchto orgánů: nutnost dojet z menší obce do krajského města na specializované pracoviště či do intervenčního centra (i finance na cestování) je mnohem větší obtíží pro některé starší a křehké ženy (či muže), nežli pro běžnou populaci. Dojezdová doba veřejné dopravy, schody a neexistující bezbariérový přístup jsou další těžkou překážkou. A pak je tu opět ten strach: strach z reakce, kdy na seniory a seniorky se nahlíží jinak….. Copak to zde ta stará paní chce?! Copak nám to povídá! Je to přece její rodina… Tak ať odejde… Co by ještě chtěla?

Oběť týrání a zneužívání se může poté, co se snaží se situací něco udělat, dostat bohužel i do osidel ageismu od těch, kteří by měli pomoci.

Rok 2012 je vyhlášený Evropskou unií jako Rok aktivního stárnutí. Jako takový má přinést důraz na pozitiva, jež je možné získat v rámci spolupráce a soužití generací, a to jak v soukromé tak veřejné sféře. K tomu, abychom se k těmto pozitivům vůbec dostali, je nutné nepřehlížet problémy, obtíže stáří a stereotypy a aktivně proti nim zasahovat. Konkrétně se vymezit vůči pošlapání práv starších lidí – vůči týrání, zneužívání i zanedbávání, a působit tak na společnost, která bude obecně vstřícnější a citlivější. I vůči věku.

Zdroje:

WHO (2011): European report on preventing elder maltreatment.

European project (2011): Evropský referenční rámec pro prevenci týrání a zneužívání starších lidí a jejich zanedbávání.

Haškovcová, H. (2004): Manuálek o násilí.

Život 90 (2006): Stop násilí na seniorech.