 |
|
 |
Festival íránských filmů
[ 10.1.2012,
Kultura > Kultura a umění, Multikulturně > Ženy ve světě
]
Filmy plné silných, nefalšovaných emocí, které dojímají i rozněcují, umělecký punc originality a jedinečnosti, ale také kvalita a naléhavost výpovědí. To vše nabízí současná íránská kinematografie. Výběr těch nejstěžejnějších snímků poslední doby nabídne již zanedlouho první ročník Festivalu íránských filmů, který se uskuteční ve dnech 11. – 15. ledna v Kině Světozor v Praze. Během šestnácti projekcí budou uvedeny tituly, jež v posledních letech vzbudily pozornost nejen v Íránu, ale také mezi filmovou veřejností po celém světě. Mnohé z nich získaly uznání i na nejprestižnějších filmových přehlídkách, jakými jsou Berlinale, festivaly v Cannes, Benátkách či Moskvě.
Dramaturgie festivalu, za nímž stojí v Praze působící produkční skupina Tokada Productions, je rozčleněna na tři sekce. Hraný film v duchu stěžejní myšlenky ‘Ženy v íránské kinematografii‘ nabídne několik nejvíce ceněných íránských celovečerních snímků, jež propojují ženy coby hlavní hrdinky, anebo ženy - režisérky. Dokumentární sekce Teherán a Sekce krátkých filmů pak přinesou nejaktuálnější a nejdiskutovanější témata v íránské společnosti, nevyhýbající se drogové závislosti, náboženské tradici nebo sociálním problémům. Festival představí díla celosvětově uznávaných režisérů a režisérek jako jsou Niki Karimi, Kambuzia Partovi, Asghar Farhadi, Rakhshan Bani-Etemad nebo dokumentaristů jako Pirooz Kalantari či Kamran Shirdel. Kompletní program a informace o vstupenkách, jež je možné si v předstihu zarezervovat, jsou k dispozici na www.kinosvetozor.cz. Další informace o festivalu na Facebooku.
„Hlavním cílem festivalu je na vybraných filmech seznámit české publikum se současnou íránskou filmovou tvorbou. Ta je dnes dostupná v mnoha zemích světa, kde si rovněž vydobyla pozornost i popularitu. Jsme velice rádi, že se nám naskytla příležitost uskutečnit první ucelenou přehlídku také v České republice,“ říká Kaveh Daneshmand, hlavní organizátor festivalu. A pokračuje: „Snímky jsme vybírali se snahou představit zdejším divákům nejen íránskou uměleckou tvorbu, ale rovněž život a charakter tamní společnosti. Věříme, že se nám podaří diváky oslovit nejen dramaturgickou pestrostí, ale také kvalitou, hloubkou a jedinečným pojetím íránských filmařů a jimi zpracovaných příběhů, které jsou také díky situacím i emocím všeobecně srozumitelné a sdělné.“
Festival slavnostně zahájí drama jednoho z nejpopulárnějších režisérů Asghara Farhadiho, Rozchod Nadera a Simin, které je očekávaným nejsilnějším diváckým magnetem. Vypráví příběh manželů, kteří stojí před nelehkým rozhodnutím: mají se odstěhovat do zahraničí, kde by jejich dcerku čekala lepší budoucnost, anebo zůstat v Íránu a postarat se o mužova otce, který trpí Alzheimerovou chorobou? Situace se ještě vyhrocuje, když muž najme mladou pečovatelku… Za necelý rok svého putování po festivalech a kinech posbíral snímek již bezpočet ocenění, jako například Zlatého medvěda za nejlepší film na Berlinale a je rovněž velkým favoritem na prestižních filmových cenách Zlatý globus a Oscar.
Další celovečerní snímek v sekci Hraný film neméně úspěšného režiséra, kterým je Seyyed Reza Mir-Karimi s názvem Je to prosté, vypráví příběh oddané matky dvou dětí, jež nenachází naplnění v manželství. Postupně v ní klíčí pocit, že musí svůj život od základu změnit. Co však toto rozhodnutí skutečně obnáší, si uvědomuje až v okamžiku, kdy na ni čeká poslední zásadní krok… Snímek si od magazínu Variety vysloužil označení „milník současné íránské kinematografie“.
Formálně velmi poutavě natočený snímek Šírin světově uznávaného filmaře Abbase Kiarostamiho se skládá z detailních záběrů publika v kině. Prostřednictvím širokého spektra emocí, zrcadlících se na tvářích žen, které sledují na plátně film, přibližuje Kiarostami klasický perský milostný epos z 12. století Chusrev a Šírin. V tomto mýtickém příběhu se nacházejí silné motivy ženského sebeobětování, lásky, touhy, zklamání i zrady…
Gilane je příběhem mateřské statečnosti a lásky na pozadí válečného utrpení, za jehož zrodem stojí vůbec nejpopulárnější íránská žena - filmařka Rakhshan Bani-Etemad. Děj se odehrává v roce 1988 během vrcholící války mezi Íránem a Irákem. Gilane doprovází svou mladou těhotnou dceru Maygol z rodné vsi za dceřiným manželem Rahmanem do boji zmítaného Teheránu. Skutečnost, která je čeká na konci jejich strastiplného putování, je však děsivá a zdrcující…
Mahi a Heiran je po Gilane dalším snímkem, odehrávajícím se v době íránsko-iráckého konfliktu. Ústřední postavou příběhu je mladá venkovská dívka, která se zamiluje do afghánského imigranta. Prostřednictvím dokumentárních záběrů ilegálních přistěhovalců a reality uprchlických táborů film ukazuje pošlapávání lidských práv Afghánců, jejichž zoufalou situaci dokreslují i pohnuté osudy filmových hrdinů. Působivé líčení nadějí, které rodiče vkládají do svých dětí, a jejich obav i zklamání je vyprávěno jazykem srozumitelným divákům po celém světě.
Film Café Transit vypráví o útrapách ovdovělé matky dvou malých dětí ve společnosti spoutané konvencemi, kde mají hlavní slovo muži. Nebojácná Reyhan se vzepře tradicím a sama se pustí do provozování manželova podniku – občerstvení pro řidiče nákladních aut situovaného na hranicích.
Tvůrce snímku Kambuzia Partovi je mezinárodně ceněný filmař a scenárista, jenž vyniká zejména svým excelentním vyprávěcím stylem.
Úspěšná režisérka a scenáristka Rakhshan Bani-Etemad je na Festivalu íránských filmů zastoupena hned dvěma snímky. Po Gilane, příběhu odehrávajícím se ve válečném prostředí, jde o snímek Feťačka. Vypráví o životě dívky Sáry, která by se měla brzy provdat za svého snoubence, jenž se zanedlouho vrátí ze studijního pobytu v Torontu. Rozhodně však nepůsobí jako romantická nevěsta: dny a noci ji totiž zaměstnává snaha obstarat svou pravou lásku – heroin. Když Sáru málem zatknou při policejní razii v obchodním domě, dojde její matce trpělivost a odveze ji na odvykací kliniku s neortodoxními metodami.
Sekci Hraný film s ženskou tématikou uzavírá jeden z počinů mezinárodně ceněné režisérky Manijeh Hekmat nazvaný Tři ženy. Snímek skrze děj zkoumá íránské tradice a jejich roli v současné společnosti. Mistrně zachycuje generační konflikty v příběhu ženy, která pátrá po své ztracené matce a dceři. Během této cesty nelézá i cestu k sobě samé a tím i pravou příčinu svého celoživotního osamění. Tři ženy nabízí komplexní pohled na íránskou společnost zachycující rozmanitost mezi sociálními vrstvami.
|
|
|
|
