[ 2.1.2012, Anna Kotková, Gender Studies, o.p.s. Rodičovství > Reprodukční práva ]

Na toto téma uspořádala Gender Studies na konci listopadu za podpory nadace Heinrich-Boell-Stiftung diskuzi pro širokou zainteresovanou veřejnost. Cílem akce bylo vyvolat debatu o tom, jakou představu máme a jaké informace získáváme k porodu různými způsoby, doma či v porodnici, o samostatných porodních asistentkách a jiných souvisejících tématech, jak si tu představu vytváříme, jakou roli v tom procesu hrají média a jak o tom kriticky přemýšlet.

V panelu diskutovaly spoluautorky nové publikace „Tělo v rukou společnosti,“ která byla při tomto večeru slavnostně pokřtěna. Soubor textů o reprodukčních právech žen a mužů obsahuje právní, sociologické a mediální analýzy nejen porodnictví a porodní péče, ale také například nucených sterilizací, či statě o problematice sexuální výchovy nebo o potratech migrantek.

Diskuse byla živá a občas bouřlivá, vzhledem k aktuálnosti tématu ani není divu. V situaci, kdy nemají rodičky u nás de facto možnost bezpečně rodit mimo porodnice a je jim upíráno právo na volbu místa porodu a porodní asistence, porod mimo porodnice je médii démonizován, zkonstatovali přítomní a přítomné, že o změnu se musí zasadit zaprvé každý a každá z nás. Jednak tím, že nebudeme bezmyšlenkovitě přejímat stereotypy o tom, co je u porodu a v porodnictví „normální“ a co už ne, ale budeme se v tom řídit především vlastními představami o tom, co chceme a co je pro nás dobré. Svoje požadavky bychom měli jasně sdělovat okolí a neslevovat, pokud se setkáme s odporem, což je dost pravděpodobné.

Zodpovědnost za tak náročný proces, jako je porod, by měla být rozdělena mezi rodičku a porodnický personál vč. porodních asistentek tak, aby se dobře doplňovali a snížili tím stres a strach ze selhání a obvinění, který dnes stíhá především porodníky a porodní lékařky.

Do porodnictví (především do lékařských profesí) by se také podle diskutujících mělo dostat více žen. Dnes je doménou mužů, což je vzhledem k charakteru oboru lehce absurdní.

Svoji zodpovědnost by měl přijmout ale i stát. Měl by zajistit odpovídající institucionální podmínky a ochranu, především pro práci samostatných porodních asistentek, potažmo pro porody mimo porodnice, k čemuž se zavázal legislativně, ale nepodniká nutné kroky pro realizaci, ale také poskytovat otevřenější informace a osvětu v dané problematice široké veřejnosti.

V neposlední řadě je samozřejmě důležitá činnost občanských organizací, které nastavují současné situaci zrcadlo, nabízejí alternativy a lobují za jejich prosazení.