[ 30.9.2011, Jaroslav Polák, LIANA Rovné příležitosti > Trh práce ]

V rámci projektu Nebojte se rovných příležitostí realizovala organizace Liana ke konci června 2011 u 16 firem dotazníková šetření, z nichž vyplynula vysoká míra diskriminačního jednání zkoumaných firem zvláště v oblasti náboru zaměstnanců a zaměstnankyň, a dále pak neobvyklá míra sexuálního obtěžování, včetně obtěžování ze strany nadřízených.

Metodika

Ve výzkumu se jednalo o menší firmy (řemeslné; obchodní – realitní kanceláře, finanční poradenství; služby – několik restaurací; školka; softwarová firma) a o samostatné pobočky firem větších (obchodní řetězce – hypermarkety, velkoobchody), počet zaměstnaných se pohyboval od 2 do 26 (průměr 14,3). Celkový počet zaměstnaných, kteří vyplnili dotazníky, je 121, z toho 69 žen a 52 mužů.

Za každou firmu vyplnil její zástupce (majitel, ředitel či vysoce postavený manažer) dotazník zjišťující výskyt a míru diskriminačního jednání firmy, vztah firmy k rovným příležitostem a vztah firmy ke slaďování pracovního a rodinného života. Zaměstnanci a zaměstnankyně firmy, kteří a které se rozhodli na šetření participovat (někdy většina, někdy méně), vyplnili dotazníky pro zaměstnané, přičemž jsme v rámci analýzy porovnávali údaje sdělené firmou a odpovědi lidí, kteří v ní pracují.

Toto šetření sloužilo primárně dotazovaným firmám, každá z nich dostala na základě analýzy dotazníků námi vypracované doporučení co ve své firemní politice napravit či zlepšit, a nebylo tedy určeno k zobecnění; přesto jsou získané údaje velmi zajímavé jako popis určitého "výseku" reality českého trhu práce s ohledem na rovnost příležitostí žen a mužů.

Z dotazníků, jež odevzdali lidé zaměstnaní v dotazovaných firmách, plyne, že:

• Sexuální obtěžování vůči své osobě hlásilo 37,7% žen a 23,1% mužů, celkově bylo hlášeno v 8 firmách (tj. 50% našeho vzorku!), a v sedmi (tj. 43,8%) bylo hlášeno i sexuální obtěžování ze strany nadřízeného (a ve všech osmi firmách bylo hlášeno obtěžování ze strany spoluzaměstnance či spoluzaměstnankyně).

• Zaměstnankyně a zaměstnanci, kteří sexuální obtěžování hlásili, současně uváděli, že buď neznají oprávněnou osobu, s níž by to mohli řešit, nebo (v šesti případech) ji znají, ale nedůvěřují jí.

• Diskriminaci podle pohlaví nebo rodinného stavu hlásilo 14,5% žen a 5,8% mužů.

• Diskriminaci z důvodu zdravotního stavu nebo postižení hlásilo 2,9% žen a 3,8% mužů.

• Diskriminaci kvůli vyššímu věku hlásilo 2,9% žen a 3,8% mužů.

• Diskriminaci kvůli nízkému věku hlásilo 4,3% žen, 1,9% mužů.

• Ojediněle i kvůli náboženství (jedna žena, jeden muž), jednou se vyskytla diskriminace podle národnosti (muž - Ukrajinec), rasismus jsme nezachytili.

Z dotazníků, jež vypracovali zástupci firem, plyne, že ze 16 firem:

• 7 firem, tj. 43,8%, přiznává diskriminaci na základě věku uchazeče či uchazečky o zaměstnání.

• 6 firem, tj 37,5%, nemá povědomí o tom, že jsou ze zákona povinny umožnit rodičovskou dovolenou otcům.

• 5 firem, tj. 31,3%, přiznává diskriminaci na základě pohlaví uchazeče či uchazečky o zaměstnání (v jednom případě ve prospěch žen, jinak ve prospěch mužů, ve dvou případech dokonce při výběrovém řízení na pozici vedoucího pracovníka).

• 4 firmy, tj. 25%, přiznávají diskriminaci na základě rodinného stavu uchazeče či uchazečky o zaměstnání.

• Celkově diskriminaci při přijímacím řízení otevřeně přiznává 7, tj. 43,8%, firem.

• 2 firmy, tj. 12,5%, přiznávají nerovné platové podmínky pro muže a ženy.

Další poznatky:

• U všech firem se ukázalo, že otázky rovných příležitostí buď nejsou součástí firemní strategie vůbec, nebo, pokud firma uvádí, že jsou, z dalších odpovědí (jak samotné firmy, tak jejích zaměstnaných) plyne, že nejsou zaváděny do praxe a zřejmě ani kodifikovány. Zodpovědní vedoucí pracovníci a pracovnice nebývají v této oblasti vzděláváni.

• Lepší je to v oblasti slaďování pracovního a rodinného života, kterou jako součást firemní strategie uvádí 10, tj. 62,5%, firem, a další odpovědi firmy i zaměstnaných potvrzují, že nejde jen o formální přihlášení se k aktivitě v této oblasti. Přesto se ukazuje, že mnoha firmám chybějí některé zásadní informace v této oblasti – například výše zmíněný fakt, že jsou povinny umožnit rodičovskou dovolenou otcům.

• 6, tj. 37,5%, firem vykazuje (na základě nalezení rozporů mezi dotazníkem odevzdaným firmou a dotazníky odevzdanými jejími zaměstnanci a zaměstnankyněmi) nedostatky v komunikaci se svými zaměstnanými, kteří například nevědí o benefitech či možnostech úpravy pracovní doby, jež firma dle svých slov nabízí, či neznají oprávněnou osobu, s níž by mohli řešit problém diskriminace, případně této osobě nedůvěřují.

Závěr

Na základě našich šetření tedy (s mírou nejistoty odpovídající velikosti zkoumaného vzorku) vyvozujeme, že námi zkoumané menší firmy si s problematikou rovných příležitostí, diskriminace a sexuálního obtěžování nevědí příliš rady a nedisponují mechanismy, jež by mohly nejrůznějším formám diskriminace předcházet. Současně se v nich vyskytuje neobvykle vysoká míra sexuálního obtěžování. Vzhledem k tomu, že v České republice malé a střední podniky tvoří plných 99,84% z celkového počtu aktivních podnikatelských subjektů a zaměstnávají 61% lidí pracujících v soukromé sféře (1), bylo by vhodné se na tento podnikatelský segment v budoucnu zaměřit a získat data z rozsáhlejšího vzorku malých a středních firem působících v České republice.

Projekt Nebojte se rovných příležitostí financuje Evropský sociální fond v ČR - Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost.