[ 29.7.2011, Petra Švecová, o.s. ROSA, o.s. Násilí > Domácí násilí ]

V oblasti pomoci obětem domácího násilí došlo v uplynulých letech k celé řadě pozitivních změn, především na poli legislativy. Celá řada problémů ale teprve čeká na své řešení. Vliv domácího násilí na zdravotní stav obětí, a tím i potažmo na ekonomiku, je přitom obrovský.

V posledních letech došlo v oblasti pomoci obětem domácího násilí v České republice k řadě důležitých změn: od roku 2007 má policie možnost vykázat na deset dní pachatele (1) ze společné domácnosti, tak, aby oběť měla možnost začít řešit situaci po závažném napadení v relativním bezpečí (případně soud může tuto lhůtu ještě prodloužit). Spolu s tím navíc došlo ve všech krajích České republiky ke vzniku intervenčních center, které slouží obětem domácího násilí a které je podporují v případech, kdy došlo k vykázání.

Mohlo by se tak zdát, že velká část problémů, které jsou spojeny s řešením domácího násilí a ochranou obětí, je už ošetřena. Bohužel, řada otázek a témat na řešení teprve čeká. Jednou z nich je například péče o děti ve chvíli, kdy se oběť násilí rozhodne svou situaci řešit. Ačkoliv se například skrývá před svým partnerem v utajeném azylovém domě, musí zajistit kontakt dítěte s otcem. To ji samozřejmě může ohrožovat na zdraví či životě a zároveň to dítě, které bylo svědkem násilí, vystavuje velké psychické zátěži.

Velké mezery ve vyhodnocování závažného násilí stále existují i mezi profesionály a řada odborníků a odbornic, které by mohly zabránit pozdější eskalaci násilí, není o domácím násilí proškolena (například personál zdravotnických zařízení může jako první po napadení rozeznat domácí násilí a poskytnout kontakty na specializovaná centra, případně pracovníci a pracovnice škol by v případě podezření mohli kontaktovat oddělení péče o dítě).

Oběti také stále narážejí na řadu mýtů a nepochopení nejen ve svém blízkém okolí, ale i mezi profesionály, kteří by jim měli pomáhat. Někteří pracovníci a pracovnice jsou sice „vyzbrojeni“ obecnými znalostmi, v konkrétních případech se ale uchýlí k mýtům či předsudkům, mezi nimiž sami vyrůstali. Sice tak uznávají závažnost domácího násilí, nejsou ale schopni si ji vztáhnout k danému případu a pochopit komplikovanou situaci či chování dané oběti.

V této souvislosti je třeba zmínit, nakolik je domácí násilí ovlivněno blízkým vztahem násilné osoby a oběti. Důležitou roli hraje jak citová blízkost, tak i ekonomická závislost. Násilí se odehrává beze svědků, což omezuje možnost oběti dokázat, čím prochází. Pachatelé (2) jsou totiž často lidmi „dvou tváří“: zatímco doma se uchylují k násilí, navenek jsou komunikativní a milí. Oběť tak v případě, kdy se obrátí na své okolí, musí bojovat s nedůvěrou, přesvědčováním, že jde o jinak „tak hodného“ člověka. Pachatelé (3) z násilí obvykle obviňují oběť („kdyby se takto nechovala, nemuselo se to stát,“ „vyprovokovala mě“), a mají tendenci jej zlehčovat: i ve chvíli, kdy čelí důkazům o závažném fyzickém napadení, obvykle tvrdí, že šlo „jen o jednu facku“, do oběti „strčili“ a podobně. Cyklus násilí, v němž se střídají období násilí a omluv, usmiřování, relativního klidu a opětovného narůstání tenze, pak napomáhá udržet oběť ve vztahu a vedle dalších možných obav ji odrazuje od odchodu.

Dlouhodobé dopady

Dopady domácího násilí jsou ovšem obrovské. Jde jak o ekonomické náklady, především ty spojené s léčbou zranění nebo se ztrátami zaměstnavatelů, ale především o dopady na zdraví obětí. Jak ukázala sonda provedená občanským sdružením ROSA, ty jsou opravdu velké. Vedle tělesných následků, jako jsou podlitiny, řezné rány či zlomeniny, mají ženy (4) (které jsou obecně v 95 % případů oběťmi (5)) řadu psychosomatických onemocnění (migrény, úzkosti, bolesti žaludku, pánve, krvácení, astma, vysoký tlak apod., zvracení, úbytek na váze). Kromě okamžitých traumat způsobených týráním přispívá život v násilí i k dalším chronických zdravotních problémům, jako jsou deprese, posttraumatická stresová porucha, závislost na alkoholu. Mezi další zmiňované obtíže patří poruchy příjmu potravy, nadužívání léků na spaní či na tlumení bolesti, nebo alkoholu. Účinky přetrvávají i dlouho poté, co již k násilí nedochází. Zneužívané ženy často uvádějí, že byly dušeny, škrceny, udeřeny do hlavy, což vedlo ke ztrátě vědomí. To může vést k závažným zdravotním problémům, včetně neurologických následků. Vynucený sex má pak za následek prokazatelné gynekologické problémy.

Co se týče nákladů na léčbu, v České republice se žádný výzkum zatím neuskutečnil, ve Spojených státech amerických ale například náklady na partnerské násilí přesahují 5,8 miliard dolarů každý rok. Celkem 4,1 miliard dolarů je ročně vynaloženo na přímou zdravotní a psychologickou péči. Celkem 37% žen, které byly ošetřeny na úrazovém oddělení, mělo úrazy v následku domácího násilí. V několika rozsáhlých studiích v USA z pohotovostních oddělení se uvádí, že 11-30% zraněných žen bylo podle mechanismu zranění jednoznačně zbito partnerem. Týrané ženy byly mnohem častěji zraněny na hlavě, obličeji, krku, hrudníku, prsou a břichu než ženy zraněné jinými způsoby.

Alarmující je, že jak ukázala sonda, kterou občanské sdružení ROSA zorganizovalo v rámci projektu podpořeného VZP, celých 64% žen, které byly zraněny v důsledku domácího násilí svým partnerem, nevyhledalo lékařskou pomoc. Důvody přitom byly různé. Některým pachatel nedovolil opustit byt, některé se obávaly, že násilí bude ještě horší, další měly strach, jak je zdravotníci přijmou, případně už měly předchozí negativní zkušenost s ošetřením po napadení. Některé se k lékaři přeci jen dostavily, obvykle ale až po mnoha týdnech. Nesdělily, že zažívají doma násilí, ale bolí je žaludek, nemohou spát.

Skutečnost, že se oběti (6) obávají sdělit svou zkušenost s násilím, ať již ze strachu či kvůli předchozím negativním zkušenostem, je velkou výzvou pro zdravotnický personál, který by mohl pomoci s rozeznáním domácího násilí, a tak i napomoci jeho zastavení.

(1) Citovaný zákon 135/2006 Sb. používá označení pachatel bez ohledu na to, zda je touto osobou muž či žena.

(2) Údaj vychází ze statistiky pachatelů, kterou zpracovalo o.s. ROSA - Statistika ROSA (Zdravotní dopady domácího násilí - sociologická sonda klientek) za rok 2010: http://www.rosa-os.cz/o-nas/statistiky/.

(3) Údaj vychází ze statistiky pachatelů, kterou zpracovalo o.s. ROSA - Statistika ROSA (Zdravotní dopady domácího násilí - sociologická sonda klientek) za rok 2010: http://www.rosa-os.cz/o-nas/statistiky.

(4) ROSA o.s. se specializuje na pomoc ženám - obětem domácího násilí.

(5) Podle dostupných údajů WHO.

(6) Vychází ze zkušeností z práce s klientkami o.s. ROSA.