[ 28.3.2011, Barbora Bednaříková Média > Média ]

Genderová vyváženost a korektnost v mediálních produktech určených dětem je přinejmenším stejně důležitá jako v produktech pro dospělé. Nejsme zvyklí se na tyto obsahy dívat kritickou genderovou perspektivou, a tak často dochází k bagatelizaci významu genderově zaujatých obsahů pro formování dětské osobnosti. Tvorba pro děti bývá z hlediska zobrazování rolí pohlaví problematická. Pod záminkou zjednodušení kvůli snadnému pochopení ze strany dětského publika zde bývají skutečnosti podávány často jednostranně a schematicky.

Vnímání světa genderovou optikou však není formováno primárně mediálními produkty. Ty ve většině případů naopak přicházejí v okamžiku, kdy už působení na dítě začalo, a to prostřednictvím rodiny, vrstevníků či různých výchovných institucí. Genderově nestereotypní chování a jednání, které klasická schémata u fiktivních postav nabourává, je dětmi ve věku kolem čtyř let vnímáno většinou odmítavě, závisí však na tom, do jaké míry byla jejich socializace v dětství genderově polarizována.
Dětské časopisy vycházející u nás rozlišujeme podle toho, zda jsou zaměřeny na dívčí či chlapecké publikum, nebo zda jsou genderově nevyhraněné. Do druhé skupiny můžeme zařadit časopis Sluníčko, který se snaží obě pohlaví oslovovat stejnou měrou. Tento magazín s více než čtyřicetiletou tradicí je určen pro „čtenáře i nečtenáře“ ve věku 4-7 let. Cílem zkoumání Sluníčka ročníku 2010 nebyla kompletní genderová analýza a jednoznačné zařazení titulu mezi genderově citlivá nebo naopak nepřijatelná média. Zaměřila jsem se na příklady, které mě z hlediska genderu zaujaly, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu.

Diferenciace podle pohlaví, které jsou v časopise dětem nejčastěji prezentovány, můžeme rozdělit do několika skupin. Stereotypizace „typických“ vzorců chování se více než u dětí promítá do zobrazování dospělých, vystupujících především v úloze rodičů, které zůstává stále velmi konzervativní. Role matky je spojována s kuchyní, starostí o domácnost a péčí o potomky. Například advent je v jednom čísle charakterizován jako období, kdy „maminky doma zapalují svíčky, častěji vaří teplý čaj nebo kakao a shánějí věci na pečení cukroví.“ Také návod na procvičování kouzelnických dovedností začíná slovy „Půjč si od maminky v kuchyni vařečku a příborový nůž.“ Otec se naopak v souvislosti s výchovou téměř nevyskytuje, až to vypadá, jako by děti měly pouze jednoho rodiče.
Tlak na učení se budoucím rolím ve společnosti je na dívky a chlapce vyvíjen v podobě stereotypního přisuzování vlastností a preferencí. Při popisu chování dětí ve školní jídelně v příběhu o strašidýlku se dozvídáme, že „…kluci tahali holky za copy, holky na ně vyplazovaly jazyky…“; „Holky se u jídla hihňaly a i s plnou pusou si stále něco povídaly, kluci pro změnu srkali polévku a jeden kluk dokonce polévku vypil, aby se rychle mohl pustit do druhého chodu. A taky že ano. S řízkem si nedělal žádné starosti, napíchl ho na vidličku a po velikých soustech ho v okamžiku snědl.“ V povídání Co dokáže Mráz? je dívka Klárka přirovnávána k cibuli slovy „spočítej všechno, co na sebe Klárka navlékla, než šla s dětmi sáňkovat“. Kusy oblečení měl čtenář porovnat s vrstvami cibule. Dalším příkladem schematického vnímání obou pohlaví je odlišné použití téhož výrazu v rubrice Slovní rozcvička, kde dívka reaguje na návrh chlapce, aby si hráli na indiány, slovy, že „si radši dá indiánka.“ Až sexisticky, především když uvážíme věkovou skupinu čtenářů časopisu, působí příklad přirovnání lidí ke zvířatům: „Někdy přirovnáváme lidi ke zvířátkům… Například o dívce, která je pěkná, řekneme, že je to KOČKA.“ Text navíc ilustruje obrázek blondýnky v minisukni, kterou sledují dva chlapci a říkají „To je ale kočka!“ Ukazovat štíhlou blondýnu jako ideál krásy a objekt zájmu dvou malých chlapců dětem předškolního věku je přinejmenším zvláštní.

Dělení podle pohlaví se nevyhnuly ani kreslené postavy, i když se jedná většinou o zvířátka, jejichž názvy se v češtině vyskytují převážně v ženském rodě. Líný a lehkomyslný kocour Vavřinec žije se starostlivou, věčně nespokojenou fenkou Otylkou, což se neobejde bez partnerských rozepří, při nichž tyto vlastnosti vyplouvají na povrch velmi očekávaným způsobem. Jasnou řečí hovoří rozdělení stránek s praktickými úkoly. Kreslení a psaní je přisuzováno dívkám v rubrice Učíme se s Lízou, technické dovednosti má na starosti Počtář Pupík a Kutil Pupík. Ve Sluníčku se však můžeme setkat i s cílenou snahou o narušování genderových stereotypů a schematického dělení podle pohlaví. V legendě kresleného úkolu Statečná princezna se dozvídáme, že „princezna hledá cestu za princem. Musí se vyhnout drakovi, zlému čaroději a čertovi.“ V ilustrovaném příběhu Soutěž v lukostřelbě vystupují tři indiánští chlapci a tři dívky, z nichž jedna se stane vůbec nejúspěšnější střelkyní na terč. Tyto bohužel poměrně sporadicky se vyskytující příklady svědčí o úsilí autorů nabourat vžité představy o vlastnostech chlapců a dívek a ovlivnit názory dětí na rozdělení rolí ve společnosti.

Z jazykového hlediska se časopis nesnaží o eliminaci maskulin používaných pro pojmenování skupin osob obou pohlaví. Ta označují především názvy povolání. Patří sem například vystřihovánka „Zápisník malého pozorovatele počasí“ nebo hra na „paleontologa“. Sluníčko však připouští tvoření ženských tvarů názvů složitých profesí. Žabka, která dokáže předpovídat počasí, je označována jako „úplná meteoroložka!“
Nedílnou součástí každého časopisu je inzerce, výnosy z ní tvoří nezřídka veškeré zisky novin a magazínů. O typu inzerce a inzerentech rozhoduje vydávající osoba, proto nese za vyznění jejího obsahu v kontextu časopisu odpovědnost do jisté míry i ona. Děti mezi vlastním obsahem periodika a reklamami nerozlišují, je tedy nutné vzít v potaz podobu listu jako symbiózu všech jeho částí. Jednoznačně nejčastějším objektem inzerce směřované dětem jsou hračky. Ty učí děti různé konkrétní dovednosti a umožňují jim vyzkoušet si řadu rolí, které budou plnit v dospělosti. Reklamy týkající se hraček však mimo zprostředkování informací o výrobku často obsahují další sekundární sdělení řadící produkty a jejich uživatele do určitých kategorií ve většině případů souvisejících s genderem.
Reklamy ve Sluníčku se na chlapecké a dívčí explicitně nedělí, slouží k tomu jiné druhy signálů, například název hračky nebo fotografie hrajícího si dítěte. Tak je tomu u reklamy na plyšového bernardýna Sambyho, s nímž je vyfotografována dívčí skupina 5angels. I v oblasti inzerce se opakuje stereotypizace úloh rodičů. Velmi kuriózní je například soutěž s Bobíkem, v níž se dětem sděluje: „Šestnáct z vás může vyhrát notebook ASUS Disney a dva z vás pro maminku nové auto škoda Fabia.“ To zní, jako by se automaticky předpokládalo, že tatínek už nějaký automobil jistě vlastní.

Některé reklamy nevyhovují z hlediska zvolené jazykové formulace, neboť zde maskulina zastupují i osoby ženského pohlaví. Příkladem takové upoutávky je heslo „Skvělé ovocné příchutě jsou z pravého ovoce a můžeš si vybrat takovou, jakou máš rád.“ V inzerci se také opakuje používání mužských tvarů pro pojmenování povolání. Postavička Igráčka představuje různé profese, například automechanika, lékaře, kuchaře, policistu nebo pošťáka. Rozdělení profesí na „mužské“ a „ženské“ je zachováno, pouze v několika případech existují figurky pro obě pohlaví. Jediným příkladem ryze ženské figurky je zdravotní sestřička, jejíž feminita je umocněna obvyklým použitím zdrobnělého označení.

Příkladem striktního genderového rozlišování je soutěž s filmem Barbie a Kouzelný módní salón. Výhry v této soutěži jsou stroze rozděleny na „10krát pro holky“ (panenky Barbie) a „10krát pro kluky“ (auta Hot Wheels). To samo o sobě zpochybňuje systém losu výherců, navíc soutěž předpokládá obecně odlišné preference pohlaví při výběru hraček. Zdánlivě korektní reklamou je upoutávka na herní systém Playmobil, v níž je uvedeno: „S těmito veselými panáčky mohou kluci a holčičky od čtyř let prožívat báječná dobrodružství v kouzelném světě dětské fantazie.“ Nepoměr mezi označením dívek a chlapců však naznačuje vyšší předpokládanou míru poslušnosti a pasivity u dívek.

Nebylo by zcela správné nahlížet na Sluníčko jako na konzervativní a genderově zaujatý časopis, neboť je v současné době o mnoho vyváženější a korektnější než před několika lety. Výskyt příslušníků osob obou pohlaví je zhruba stejný, list s dětmi komunikuje v druhé osobě jednotného čísla, čímž eliminuje nekorektní oslovení. Sluníčko neradí dívkám, jak být krásnými, ani chlapcům, jak se stát „drsňáky“. Přesto několik málo uvedených příkladů ukazuje, že časopis pro děti stále nereflektuje celou realitu se všemi jejími rozmanitostmi, ale místo toho sklouzává k pohodlným klišé tak, jako to dělají média určená pro dospělé. Připisování určitého druhu chování a vlastností na základě genderového klíče se děje prostřednictvím náznaků a symbolů, které jsou obtížně identifikovatelné dospělým čtenářem, tím spíše jsou nekriticky přijímány dětmi. Přestože list usiluje o neutrální vyznění jako celku, setkáváme se pouze s minimální snahou genderové stereotypy nabourat, nebo dokonce ukázat pravý opak zažitých stereotypů, což je nedílnou součástí cesty k genderové vyváženosti.

Zdroje:
Lippa, R. (2009): Pohlaví: příroda a výchova. Praha: Academia.
Renzetti, C., Curran, D. (2003): Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum.
Sloboda, Z. (2008): Mediální výchova a genderově citlivá pedagogika. In Nováková, T., Hort, M. Gita: černá na bílé. Praha: gitA - Genderová informační a tisková agentura.
Valdrová, J. (2008): Rovné pojednáváni žen a mužů v jazyce a řeči. In Nováková, T., Hort, M. Gita: černá na bílé. Praha: gitA - Genderová informační a tisková agentura.
Sluníčko (2010). Roč. 43., č. 1.-12. Praha: Mladá fronta.