[ 28.1.2011, Alena Králíková, HR Forum Rovné příležitosti > Trh práce ]

Díky médiím máte pocit, že ho znáte osobně. Sledujete-li Den D, pořad v němž pětice investorů posuzuje obchodní nápady podnikavců a v případě, že je zaujmou, dostanou finanční podporu, „znáte“ i jeho přístup k lidem a byznysu. Příležitost seznámit se s ním nabízí i jeho vlastní webová stránka. Jaký je ale Tomio Okamura doopravdy?

Alespoň telegraficky… Je viceprezidentem a mluvčím Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a zástupcem největší japonské cestovní kanceláře Miki Travel. Má japonsko-korejské kořeny, ale po mamince je Čech. Organizuje japonské kulturní akce, například Japan Week v roce 2002. Spolupracoval s pražskou redakcí BBC jako odborník na Japonsko. Vlastní největší obchod s japonskými potravinami a zbožím v České republice. Od dubna loňského roku je v prodeji kniha o něm: Tomio Okamura, Český sen.

Jak se podle vašich zkušeností daří japonským firmám uplatňovat specifickou firemní kulturu při vstupu na český, resp. evropský, trh?

Japonským firmám se podle mého názoru daří ukázat, že loajalita a pozitivní přístup k práci by měly být z hlediska pracovníka standardem a že je to návod na úspěšné fungování. Ti, co to nechápou, musejí z firmy odejít. Japonským firmám se v zahraničí daří vesměs velmi dobře, včetně té největší u nás – TPCA Kolín.

Jaké pracovní a společenské hodnoty vyznáváte?

Věřím tomu, že každodenní trpělivá drobná práce přinese spravedlivé ovoce. Je to přístup pramenící ze zen-buddhismu. Mám také vlastní přísloví: „závist zdržuje“. Je důležité být ohleduplný, umět druhému pomáhat, více druhým přát a více společnosti dávat než od ní brát. Proto už šest let pracuji většinu dne jako dobrovolník, zcela zdarma, v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur, baví mně to a naplňuje. Mám radost, když jsou lidé rádi, že jsem jim třeba dobře poradil nebo pomohl v nesnázích. Největší hodnotu mají pro mě ty věci, které si nemůžu koupit, radost, láska, ohleduplnost, lidská pomoc, pravdomluvnost, upřímnost, pevná vůle, podpora…

Jste pracovně velice vytížený, jak se vám daří sladit všechny pracovní a nepracovní aktivity?

Naučil jsem se již před několika lety tomu, že se věnuji pouze zásadním věcem, a zbavil jsem se pocitu, že musím dělat všechno já, protože bych to udělal nejlépe nebo by mi náhodou utekla nějaká koruna. Tyto pocity brzdí rozvoj. Proto jsem na manažerských pozicích cíleně vytvořil loajální stabilní tým, kterému mohu důvěřovat. Potřebuji být kreativní a k tomu musím mít prostor, nemůžu být zahlcený drobnostmi.

Máte zkušenosti s vedením multikulturního týmu. Existují podle vás pravidla, jak s ním pracovat?

Více než 15 let ve svých firmách v ČR zaměstnávám vedle českých pracovníků také přes dvacet Japonců v trvalém pracovním poměru. Mojí výhodou je, že znám perfektně mentalitu a jazyk obou národů. Myslím, že je důležité, aby pracovníci v multikulturním kolektivu dobře komunikovali, znalost angličtiny proto ve svých firmách vyžaduji jako standard. Problematiku multikulturnosti a určité odlišnosti by měl také nadřízený otevřeně probrat s podřízenými, pozitivně upozornit na odlišnosti; lidé se pak lépe a rychleji zbaví předsudků či nepochopení. Pomůžeme tak vzbudit vzájemnou důvěru. Přístup k práci v rámci vymezené pracovní doby vyžaduji stejný, ať Čechů či Japonců, dávám pracovníkům jistou volnost, kterou nesmějí zklamat. Výsledkem je loajalita: mnozí již u mě pracují více než deset let.

Foto: archiv Tomia Okamury

Tento rozhovor vyšel ve speciální příloze Top forum (1/2010), která vychází 2x ročně jako součást časopisu HR forum.