|
„Středoškolské studium ještě neznamená výběr doživotní profese”
[ 29.12.2010, Nina Bosničová, Gender Studies, o.p.s.
Rovné příležitosti > Trh práce
]
Prvně jsem Janu Řešátkovou slyšela o ženách v IT mluvit před pár lety, kdy jsme spolu s několika lidmi z její firmy uspořádali pro dvě středoškolské třídy den otevřených dveří v Hewlett-Packard. Již tehdy mě oslovila její zanícenost pro obor informačních technologií a také způsob, jakým vysvětlovala, proč může být sázka na „počítačovou kariéru“ to pravé ořechové i pro dívky. V rozhovoru níže Řešátková mluví o své vlastní dráze v IT sektoru a také radí dnešní mladé generaci, jak co nejlépe postupovat při volbě budoucí profese.
Jak jste se Vy jako žena dopracovala k práci v dost maskulinním oboru IT? Jakými pozicemi jste v Hewlett-Packard již prošla? Která z nich Vás bavila nejvíce?
Začnu druhou částí vaší otázky – do HP jsem nastoupila na pozici obchodního zástupce pro oblast státní správy. Tu jsem po pěti letech vyměnila za zákazníky z telekomunikační oblasti a teď druhým rokem pracuji na pozici channel manažera v oblasti prodeje HP software v subregionu Čechy, Slovensko a Polsko. Pestré produktové portfolio HP, dodávky aplikačních řešení, řada technických i netechnických školení vedly k mému širokému záběru v oboru IT. Současnou pozici si užívám, mohu v ní zúročit jak obchodní, tak technické zkušenosti a znalosti.
Po pravdě řečeno, k práci v IT jsem se nedopracovala, ale pevně jsem se pro technický obor rozhodla na střední škole. Mnou zvolená škola neměla s technickými obory sice nic společného. Ale předměty jako ekonomie, podnikové účetnictví či právo mne přesvědčily, že jde o problematiku, která mi nic neříká. Ačkoliv jsem opouštěla střední školu jako premiant s vyznamenáním, další kroky vedly k samostudiu matematiky a fyziky, abych později zvládla přijímací zkoušky na vysokou školu technického zaměření. A to se povedlo. Absolvovala jsem úspěšně České vysoké učení technické, fakultu elektrotechnickou i s její obávanou matematikou a fyzikou. Bavilo mne to a skutečnost, že jde o maskulinní obor, mi nepřišla na mysl. Díky studiu na elektrotechnické fakultě jsem se dostala k výpočetní technice, operačním systémům, programovacím jazykům a počítačovým sítím v době, kdy IT ještě nebylo běžně dostupné a používané.
V oblasti IT jsem tak měla obrovský náskok před trhem, který se mi podařilo kapitalizovat. V době, kdy v devadesátých letech začaly masivně nastupovat počítače a mnohých se zmocňoval zmatek, já už jsem měla elektronickou adresu a byla pro mne rutina pracovat s elektronickou poštou a prohledávat stránky internetu tehdy dostupných převážně vysokoškolských sítí.
Představoval Váš gender někdy pro Vaši kariéru problém (nebo naopak výhodu)?
Ne, nepředstavoval. Jednak jsem měla zmíněný náskok a tím patřila k průkopníkům IT. Přednášela jsem a školila operační systémy a programovací jazyky. To mi přineslo respekt. S drobnými ústrky se setkala každá žena, důležité je se nenechat odradit a jít svojí cestou, umět obhájit názor a když to nejde napřímo, využít diplomacii, třeba udělat kličku, ale stále držet linii.
V čem, podle Vašeho názoru, vězí, že je v IT v ČR ještě stále zaměstnaných o hodně více mužů než žen, obzvláště na technických pozicích?
Souvisí to hodně s počítačovou gramotností. Ačkoliv za posledních deset let se situace zlepšila, stále jsou zde velké rezervy. Tím vystupují do popředí historické předsudky a z nich pramenící ovlivňování dívek a žen, že pro ně není vhodný obor výpočetní techniky. Mnozí rodiče mají problémy s počítačem, natož prarodiče. Neumí si představit, jakou profesi by vlastně jejich ratolest dělala. Dalším aspektem je lenost: žádný z oborů lidské činnosti se nerozvíjí tak rychle, jako právě IT nebo lépe řešeno ITC (Information technology and communications). Je to doslova a do písmene o celoživotním vzdělávání a více, než kde jinde platí “kdo chvíli stál, už stojí opodál”. IT není obor pro ty, co mají rádi stojaté vody.
Je tato situace jiná v některých zahraničních pobočkách HP? A čím si to vysvětlujete?
HP celosvětově je velkým bojovníkem za rovné podmínky a pomáhá rozvíjet talenty obou pohlaví. Jsou země s vyšším zastoupením žen a jsou země s nižším zastoupením, je to dáno spíše kulturními a společenskými podmínkami a kořeny v jednotlivých zemích, které je třeba respektovat. Nemá smysl implementovat tzv. západní styl na celé planetě. Situace se mění, zlepšuje ve prospěch poměru žen, ale jde o dlouhodobý evoluční proces. Důležité je držet se vytčeného cíle den za dnem a neustoupit.
Je, podle Vás, pro práci v IT nutné technické vzdělání (které, jak ukazují statistiky, si výrazně častěji v ČR vybírají chlapci než děvčata)?
Nejde o nutnou podmínku, ale jde o dobrý předpoklad pro tento obor. Středoškolské studium nebo učiliště s maturitou ještě neznamená výběr doživotní profese. Jsem toho zářným příkladem. Mohla jsem být právníkem nebo významným ekonomem, ale střední škola mi napověděla, že to nejsou obory, kterým se chci ve svém životě profesně věnovat. Jde o důležité období, kdy se mladý člověk profiluje a jen na něm záleží, jaký zvolí další krok.
Jak/Čím byste do IT sektoru lákala děvčata, která se právě rozhodují o své profesní dráze?
Rozhodně nemá smysl nutit jedince, aby šel studovat např. matematicko-fyzikální fakultu, když mu matematika dělá problém. Rovněž doporučuji nekopírovat postoje kamaráda či kamarádky a jít studovat s nimi, když mají ze stejného předmětu prospěch na opačné straně známkovací stupnice. Mám dobré zkušenosti s návštěvami vysokých škol formou dnů otevřených dveří, které hodně napoví o tom, co studenta či studentku čeká. Mnoho informací je na internetu, ale žádná se nevyrovná osobnímu pocitu, když se po budově projdete. Atmosféru nelze (zatím) přenést dostupnými technickými prostředky.
Každému děvčeti, které je kreativní, má dobré organizační schopnosti, které chce vyniknout nad ostatními děvčaty, je komunikativní a má trpělivost a houževnatost, chci vzkázat, že má výborný předpoklad studovat technický obor. Je to prostředí, kde může vyčnívat nad ostatními studentkami a to celkem snadno - je zde málo ženské konkurence a to stojí za to. Jde o soutěž mezi dívkami, ne o soutěž s kluky i když jste ve stejném ročníku či studijním kroužku. Je to jako ve většině sportovních disciplín – soutěží mezi jedinci stejného pohlaví. A to dává rovné podmínky, ne?
|