[ 9.9.2010, Jana Valdrová Šovinistická bomba ]

Jana Valdrová k článku biologa Johna Muži by měli být SCHOPNI SE ROZMNOŽOVAT celý život v Reflexu 35/2010

Pokud Reflex 35/2010 mínil článek biologa R. Johna jako sexistickou provokaci, tak se mu to snad povedlo, byť se každý jen trochu myslící člověk v duchu otáže, proč by vlastně měli muži být (následuje červené zvýraznění) SCHOPNI SE ROZMNOŽOVAT celý život, jak stojí v titulku?

Úvodem referuje biolog o poklesu (opět červeně, dokonce hůlkovým písmem) NEJDŮLEŽITĚJŠÍHO MUŽSKÉHO HORMONU. Obává se společně s redakcí, která jeho slova modře zdůraznila, že snižování hladiny testosteronu s věkem je spíše nemoc než projev stárnutí. Hormon je signálem kvality samce, mimoto je příčinou větší velikosti mozku u mužů. Pokud nezodpovědný rodič vyplýtval zásobu testosteronu na zplození několika chlapců, narodí se jako další dítě homosexuál. O menopauze píše autor, že u žen znamená „vypnutí rozmnožovací soustavy a přípravu na roli babičky“, kdežto u mužů, kteří donedávna nemohli kontrolovat původ dětí, které jim žena povila, nemá smysl, aby se jejich organismus „nějak speciálně připravoval na dědečkovství. Měli by být schopni rozmnožovat se po celý život.“ Testosteronová léčba má podle autora vedlejší účinky, například ztrátu schopnosti tvořit vlastní spermie, „což u starších mužů už tolik nevadí“ (není to tak trochu protimluv?), ale bude asi stále přibývat lékařů, kteří ji předepisují. Měli by se zaměřit na možné negativní vlivy na oběhový systém a rakovinu prostaty, uzavírá John.

Tak se na to podívejme, jak biolog John pohlíží na sebe a své genderové bratry. Tak za prvé, testosteron je údajně nejdůležitější hormon. Ne „jeden z nejdůležitějších“, ne „jeden z důležitých“, nýbrž ten „nej“. Kdo se v osmdesáti nechce množit, není chlap. Kdo má hormonu méně, není chlap; my samice totiž prý podle hormonu hodnotíme kvalitu samce. Za sníženou samčí kvalitu si ale můžeme do jisté míry samy – ztratí-li náš samec dominantní postavení, znamená to podle autora obvykle i snížení mužského hormonu. (Na druhé straně bude náš zkrotlý samec zdravější, zlepší se mu imunitní systém, tak si, dámy, vyberte.)

Zajímavá je teorie biologického babičkovství. Autor možná ví o objevech statisticky signifikantního množství pravěkých hrobů s pískovišti, kostrami babiček a dětí a s bábovičkami. Zatímco si babičky hrály s vnoučaty, dědečkové se množili – kdo jim pak děti živil, o tom se autor nezmiňuje, stejně jako neuvádí, s kým se množili, poté co babičky své množení vypnuly.

Titulek článku Muži by měli být SCHOPNI SE ROZMNOŽOVAT celý život i článek samotný hovoří jasně: úbytek hormonu je nemoc a basta. O prachobyčejném stárnutí, o jiné podobě muže než samce, o svobodné volbě nechtít se rozmnožovat tu není ani slovo. Chudáci muži. Brzy se samice budou muset chopit ochrany těch polochlapů před diktaturou testosteronem nabitých rozsévačů.