[ 31.5.2010, Alexandra Jachanová Doleželová, Gender Studies, o.p.s. Rovné příležitosti > Trh práce ]

Několik mezinárodních studií upozorňuje, že ekonomická krize má negativní vliv na životy žen a to nejenom v souvislosti s trhem práce, ale i v jiných oblastech. Společná studie Oxfam a Evropské ženské lobby poukazuje na častější diskriminaci, nárůst chudoby, horší přístup ke službám, přibývání případů domácího násilí. K nerovnému postavení žen ve společnosti přispívají také protikrizová opatření, která jsou většinou směřována na snížení sociálních výdajů.

Průzkum, který byl realizován v deseti zemích Evropské unie, ukázal, že krize a protikrizová opatření mají negativní vliv nejen na ženy, ale také na sociálně slabé a znevýhodněné skupiny. Pohlaví a sociální znevýhodnění se násobí, nejhůře jsou tudíž ovlivněny např. migrantky, ženy z etnických menšin, matky samoživitelky a sociálně slabé ženy. V některých zemích mají v důsledku krize ženy horší přístup k základním službám jako je zdravotnictví a péče o děti. Se zavíráním zařízení péče o děti se potýká např. Bulharsko, omezením otevíracích hodin Estonsko a snížením dotací pro školy pro děti se speciálními potřebami (např. s výukou angličtiny pro nerodilé mluvčí) Irsko. Ve většině zemí (např. Bulharsko, Irsko, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Velké Británii) se snížila finanční podpora pro neziskové organizace zabývající se genderovou rovností a postavením žen.

Nejvíce se snížily zdroje pro sektory, ve kterých pracují převážně ženy

Autorská dvojice poukazuje na to, že masivní podpora vlád k záchraně bank a poskytnutí dotací upadajícím odvětvím směřovala k naopak masivnímu snížení veřejných zdrojů na sociální dávky, podporu sociálních a zdravotnických služeb, nevládní neziskové organizace; sníženy byly platy ve státní a veřejné správě.

Pokud se podíváme na zastoupení žen a mužů ve veřejně správě, zdravotnictví či pečovatelských službách, počet zde zaměstnaných žen výrazně převyšuje počet mužů. Tyto sektory ale prošly nejvyššími škrty ve státních rozpočtech. Snižovaly se mzdy, hromadně se propouštělo. Ale i soukromé sektory, ve kterých jsou zaměstnány převážně ženy, byly zasaženy krizí: textilní průmysl (v některých zemích dokonce vice než průmysl automobilový), turismus, bankovnictví atd.

Nerovnosti, kterým čelíme i v období ekonomické prosperity, se v krizi prohlubují

Nedostatek zařízení péče o děti je dlouhodobým problémem, krize ho ale více prohlubuje. Nemožnost využít zařízení péče o děti výrazně snižuje možnost rodičů (převážně žen) uplatnit se na trhu práce. Lisabonská strategie si stanovila indikátory pro počet zařízení péče o děti. Tyto indikátory nebyly naplněny. Je proto nutné, aby nová strategie EU 2020 na tyto indikátory navázala, ale snažila se je také doplnit o cíle věnující se kvalitě péče. Současný návrh strategie EU 2020 se zařízeními péče o děti nezabývá. Snížení veřejné podpory pro zařízení péče o závislé spěje k tomu, že tato péče bude delegovaná na rodiny, resp. ženy. To jim znemožní plné zapojení na trhu práce a stanou se finančně závislými.

Ženy vstoupily do krize v horší pozici než muži. S diskriminací se setkávají i v době ekonomické prosperity. V období krize k ní dochází ve větší míře a zaměstnavatelé využívají krize k propouštění osob, které by v souladu se zákoníkem práce bez odkazu na hromadné propouštění propustit nemohli. Dlouhodobá nezaměstnanost žen je vyšší než nezaměstnanost mužů. I když tedy krize v začátku zasáhla převážně mužské obory (převážně automobilový průmysl) a zvýšila se tedy nezaměstnanost mužů, jejich návrat do zaměstnání je rychlejší než u žen. Zkušenosti ze sledovaných zemí ukazují, že muži se nedostávají v takové míře do dlouhodobé nezaměstnanosti.

Z dvojí směny se stává trojí směna

Podle European Anti-Poverty Network (Evropská síť proti chudobě) se partnerky mužů, kteří ztratili práci, dostávají do velmi komplikované situace. Většinou si hledají druhou práci, ale i když pracují vice, jejich povinnosti doma neubývají. V tomto případe je pro ně téměř nemožné skloubit rodinu a práci. Situaci zhoršuje již zmíněný nedostatek zařízení péče o děti. Na základě zvýšené nezaměstnanosti a zhoršení finanční situace rodin se zvyšuje i míra domácího násilí. Zkušenosti např. z Holandska ukazují, že počet klientek azylových domů se nejen zvyšuje, ale ženy v nich zůstávají déle. V naprostém nesouladu s tímto faktem se ale státní a regionální dotace na tato zařízení snižují. I když se počet obětí domácího násilí zvyšuje, počty míst v azylových domech naopak klesají.

Státy by měly plnit své závazky

Je proto naprosto zásadní, aby státy při tvorbě protikrizových opatření a škrtech v rozpočtech zohledňovaly politiku gender mainstreamingu, ke které se zavázaly, tzn., zaměřily se na to, aby tyto kroky nepřispívaly k nerovnému postavení žen či jiných znevýhodněných skupin ve společnosti.

Celá studie An Invisible Crisis? Women's poverty and social exclusion in the European Union at a time of recession ke stažení na stránkách Oxfam.

Vlivu protikrizových opatření na ženy se věnuje také zpráva koalice Social Watch z roku 2009.

Na negativní dopady již dříve upozorňovala Česká ženská lobby ve své výzvě politické reprezentaci.