[ 30.4.2010, Zuzana Raušová, Člověk v tísni, o.p.s. Kultura > Kultura a umění, Multikulturně > Ženy ve světě ]

Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech, jehož pražská část se letos odehrála mezi 10. a 18. březnem, se stejně jako v předešlých ročnících věnoval vedle jiných i tematice genderu. Programová kategorie Ženským hlasem čítala pět snímků, jež zobrazují ženskou otázku z rozmanitých úhlů. Filmy poukázaly na přežívající machismus ve středoamerické společnosti a zdůraznily důležitost médií v boji za ženská práva.

Hned dva snímky se věnovaly postavení žen v nikaragujské společnosti. Tento druhý nejchudší stát Střední Ameriky se může „pochlubit“ nejvyšším počtem těhotných dívek v adolescentním věku v celém regionu. Země, v níž má silné slovo církev, zavedla v roce 2006 kontroverzní zákon, který zakazuje veškeré druhy interrupce včetně tzv. „léčebné“, ke které je možné přistoupit v případě, že těhotenství ohrožuje život matky a povolují ho i přísně katolické země. Kvůli striktní legislativě se ženy a dívky, které nezřídka přijdou do jiného stavu v důsledku znásilnění, uchylují do ordinací lékařů a lékařek, jež ilegální potraty provádějí. Jedna z nich, Eva, je hrdinkou dokumentu Odsouzeny k smrti (Murder), který v loňském roce natočil dánský dokumentarista Andreas Johnsen.

O nic veselejší svědectví o Nikaragui, v jejíž společnosti vládne hluboce zakořeněný machismus, přinesl dokument Rádio Džungle (The Jungle Radio). Vypráví o feministické aktivistce Yamileth, která vede v odlehlé vísce v džungli rádio Ženský hlas. V rozhlasových pořadech otevřeně poukazuje především na rozbujelý fenomén domácího násilí. Statečnou bojovnici za ženská práva od její práce neodrazují ani časté vyhrůžky smrtí.

Média jako zbraň

Sdělovací prostředky jako mocný nástroj v procesu ženské emancipace jsou zobrazeny také v dalším snímku, jež mohli diváci a divačky zhlédnout na letošním festivalu Jeden svět. Ženy v éteru (Girls on the Air) dokumentují práci skupiny feministek žijících a pracujících v Afghánistánu v rádiu Sahar. Vysokoškolsky vzdělané redaktorky si v zemi plné negramotných lidí dobře uvědomují význam rozhlasu jako média a ve svých reportážích se věnují ožehavým a dosud tabuizovaným tématům jako jsou nucené sňatky dívek v dětském věku či domácí násilí na ženách.

Ne všechny ženy však bojují za svou emancipaci, zvlášť slibuje-li jim sňatek z rozumu doživotní blahobyt. O fenoménu tzv. „bride-migration“ (svatební migrace) natočil snímek s názvem Vstupenka do ráje (Ticket to Paradise) dánský filmař Janus Metz. Ačkoli severské země jsou v oblasti genderové rovnosti v současnosti považovány za nejrozvinutější, objevil se tu v posledním desetiletí nečekaný trend. Nezadaní muži si nechávají „dovážet“ nevěsty z chudých asijských zemí (nejčastěji z Thajska) v očekávání, že získají nenáročné manželky, často v pozici levné pracovní a sexuální síly. Metzův snímek zachycuje právě původ těchto neromantických svazků, u jejichž kořenů stojí chudoba a výchova thajských dívek k poslušnosti.